31 C 94/2024-99 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 13 884,89 Kč představující smluvní pokutu za prodlení s úhradou jako nevypořádaný nárok ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi účastníky dne 25.2.2021 pod č. , hodnota, , na základě které poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 57 000 Kč.2. Ve věci byl dne 18.3.2024 vydán elektronický platební rozkaz, proti kterému žalovaná podala ve stanovené lhůtě odpor. V něm uvedla, že nárok žalobkyně neuznává, a to ani zčásti, když úvěrovou smlouvu považuje za neplatnou.3. Soud rozhodl ve věci bez jednání podle § 115a o.s.ř., neboť účastníci s tím souhlasili.4. Soud ve věci zjistil tento skutkový stav:5. Žalovaná uzavřela se žalobkyní dne 25.2.2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 57 000 Kč. Žalovaná se zavázala žalobkyni splatit celkem 123 912 Kč, a to v 36 měsíčních splátkách ve výši 3 442 Kč. Žalovaná své závazky ze smlouvy neplnila řádně a včas, proto se žalobkyně domáhala svých nároků z této smlouvy soudní cestou. Ve věci nároku ze smlouvy byl vydán Okresním soudem v , právnická osoba, dne 13.9.2022 platební rozkaz č. j. , spisová značka, , proti kterému nebyl podán odpor a který nabyl právní moci dne 1.10.2022. Tímto platebním rozkazem bylo žalované uloženo zaplatit žalované částku 66 927 Kč s příslušenstvím, součástí žalobkyni přiznané částky byla i smluvní pokuta v celkové výši 10 236,05 Kč, vypočtená do 29.8.2022 (Zjištěno ze smlouvy o úvěru, z žaloby o zaplacení 66 927 Kč ze dne 29.8.2022 ve spojení s platebním rozkazem č. j. , spisová značka, ).6. V tomto řízení žalobkyně požadovala smluvní pokutu za následující období, neboť dle jejího tvrzení prodlení žalované trvalo i po 29.8.2022.7. Soud však k námitce žalované přezkoumal platnost předmětné smlouvy o úvěru. Žalobkyně na základě odporu žalované předložila soudu dokumenty o ověřování úvěruschopnosti žalované.8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Soud má z předložených důkazů za prokázané, že účastníci uzavřeli shora uvedenou smlouvu, jejíž podmínky žalovaná řádně nesplnila. Soud se však k námitce žalované zabýval i otázkou řádného posouzení úvěruschopnosti žalované ve smyslu § 84 až 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť uvedený zákon se na předmětnou smlouvu vztahuje.10. Předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli úvěru před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020 ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.12. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (komentář k ustanovení § 9 – Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele – viz závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 1 As 30/2015-39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud a Ústavní soud v níže uvedených rozhodnutích – rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a 33 Cdo 201/2018, popř. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/2018).13. Žalobkyně dle svých tvrzení při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela z údajů o příjmech a výdajích, které jí žalovaná sdělila, a doložila listiny dokládající ověření příjmů a výdajů žalované v podobě výpisů z účtů žalované za měsíce říjen, listopad a prosinec roku 2020, tedy za měsíce přecházející uzavření smlouvy o úvěru. Z těchto výpisů vyplývá, že žalovaná měla v uvedených měsících konečný zůstatek na účtu v měsíci říjnu 3 667,59 Kč, v měsíci listopadu 6 877,09 Kč a v měsíci prosinci 5 061,84 Kč. Při splátce ve výši 3 442 Kč měsíčně tak byla v měsíci říjnu na samé hranici možnosti úvěr splácet, v měsíci listopadu pak sice byl její účet ve vyšším zůstatku, který by se mohla zdát jako dostatečná finanční rezerva, nicméně v tomto měsíci na účet žalované přišly platby v celkové výši 9 311 Kč od subjektů Everyday Finance a BNP Paribas, což jsou, jak je soudu známo z úřední činnosti, subjekty poskytující spotřebitelské úvěry. Již v měsíci listopadu a prosinci tak žalobkyně měla kladný zůstatek na účtu jen díky spotřebitelským úvěrům, což je zřejmým důvodem k zásadní pochybnosti o její úvěruschopnosti, resp. lze mít zcela důvodně za to, že žalovaná v době poskytnutí úvěru nebyla schopna ze svých příjmů poskytnutý úvěr splácet.14. S ohledem na výše uvedené nelze než dospět k závěru, že žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z tohoto důvodu je nutné smlouvu o úvěru posoudit jakožto neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Na straně žalované tak vzniklo ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru pouze bezdůvodné obohacení, které představují peněžní prostředky poskytnuté žalobkyní žalované, kterých se žalobkyně již domohla. Nárok na smluvní pokutu z neplatné smlouvy soud tedy neshledal po právu a žalobu proto v plném rozsahu zamítl15. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 o.s.ř. za situace, kdy nezastoupená žalovaná měla ve věci plný úspěch a v souladu s § 1 ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. soud přiznal nezastoupené účastníci náhradu za 2 úkony spočívající v nahlížení do spisu jako přípravě a v písemném podání, a dále na hotových výdajích 50 Kč za nosič s obsahem elektronického spisu.