36 C 128/2024-25 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 10 460,5 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o nevypořádaný nárok ze smlouvy o úvěru, kterou s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , Anonymizováno, , dne , datum, . Na základě této smlouvy uvedená společnost žalovanému poskytla úvěr ve výši 5 000 Kč na účet žalovaného č. účtu , č. účtu, , jež žalovaný uvedl ve smlouvě. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit do , datum, a zaplatit za to poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5 460,50 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne , datum, . Žalovaný na svůj dluh dále neuhradil nic, ani na základě zaslané předžalobní výzvy., právnická osoba, výzvě soudu žalobkyně ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyní před jednáním, které se konalo dne , datum, , ničeho nedoplnila. Z účasti na jednání se pak omluvila.3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil a k jednání soudu se bez omluvy nedostavil.4. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti obou účastníků (§ 101 odst. 3 o.s.ř.) a vycházel přitom z obsahu spisu a důkazů, které k žalobě připojila žalobkyně.5. Po provedeném dokazování tedy dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:6. Společnost , Anonymizováno, . a žalovaný spolu dne , datum, uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta na účet č., č. účtu, částka 5 000 Kč (smlouva o úvěru, sdělení , právnická osoba, . o pohybu na účtu žalovaného). Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a poplatek sjednaný ve smlouvě ve výši 5 460,5 Kč vrátit do , datum, (smlouva o úvěru, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Jak při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru postupoval a z čeho před poskytnutím úvěru žalovanému společnost , Anonymizováno, vycházela, nebylo žalobkyní tvrzeno ani přes písemnou výzvu, která jí byla před jednáním zaslána. Jelikož se k jednání žalobkyně nedostavila (z jednání se omluvila), nemohla být poučena soudem o tom, že je potřeba, aby tato skutková tvrzení o tom, jakým způsobem bylo poskytovatelem úvěru postupováno a z jakých údajů o žalovaném vycházel, když hodnotil jeho úvěruschopnost – tedy schopnost žalovaného poskytnutý úvěr v tak krátké době splatnosti (jeden měsíc) splatit. Pohledávka z úvěrové smlouvy byla smlouvou ze dne , datum, postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn (smlouva o postoupení pohledávky, oznámení, podací lístek); žalobkyně pak žalovaného k úhradě dluhu vyzvala před podáním žaloby (výzva k úhradě, podací lístek).7. Žalovaný byl v řízení zcela nečinný a netvrdil ani neprokazoval, že by na dluh cokoliv uhradil.8. Podle § 2395 o.z. ve znění účinném od , datum, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 má poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Dle výkladu vyšších soudů je potřeba shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vkládat tak, že porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr je sankcionována absolutní neplatností úvěrové smlouvy, ke které soudy přihlíží z úřední povinnosti.13. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.14. V dané věci se proto soud zabýval nejprve tím, zda spolu žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli platnou smlouvu o úvěru, tedy tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnila řádně své povinnosti zabývat se úvěruschopností žalovaného jako žadatele o spotřebitelský úvěr, než s ním vstoupila do smluvního vztahu. Podle výše citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen posoudit schopnost žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných jak od spotřebitele, tak z jiných zdrojů. To však v daném případě neměl soud za prokázané, neboť žalobkyně netvrdila ani nenavrhla důkazy k prokázání toho, jakým způsobem její právní předchůdkyně postupovala, z jakých hodnot co se týká příjmů a výdajů žalovaného vycházela apod. Liknavý postup poskytovatele úvěru v případě získávání a ověřování si údajů o majetkové situaci žadatele o spotřebitelský úvěr již řeší i judikatura vyšších soudů (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a dovozuje, že „věřitel, který vyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nedostál své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr“. Odborná péče věřitele, kterou má povinnost věnovat žadateli o úvěr a jeho majetkové situaci, v sobě totiž musí zahrnovat i řádné prověřování údajů poskytovaných žadatelem o úvěr, včetně jeho výdajů, a to vyžádáním si příslušných listiny (výpisů z účtu, nájemní smlouvy, potvrzení o měsíčních úhradách na bydlení apod.). Protože v řízení tedy nebylo tvrzeno a tudíž ani prokázáno, zda vůbec a případně jakým způsobem právní předchůdkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného, dospěl soud k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 580 odst. 1 a § 588 o.z..15. Žalobkyni však v daném případě vznikl nárok na vydání plnění představujícího vyplacený úvěr v podobě bezdůvodného obohacení, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaný, který obdržel na svůj bankovní účet dne , datum, částku 5 000 Kč na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru částku neuhradil právní předchůdkyni žalobkyně ani žalobkyni dosud ničeho. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 5 000 Kč a ve zbytku žalobu s ohledem na výše uvedené jako nedůvodnou zamítl.16. Jelikož ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je ustanovením speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských úvěrů“ spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, jež odvisí nikoliv od výzvy věřitele k plnění, ale od soudem určené nové doby splatnosti, nevznikl v tuto chvíli žalobkyni ani nárok na úhradu úroků z prodlení (viz. Slanina, Jemelka, Vetešník, Wachtlová, Flídr, Zákon o spotřebitelském úvěru, komentář, , C.H.beck, 2017, dále rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 3675/2021). Soud určil splatnost žalovanému k vrácení částky 5000 Kč ve lhůtě 14 dnů, jež se mu jevila jako přiměřená lhůta k vrácení této částky s ohledem na to, že o majetkové situaci žalovaného ničeho nezjistil a žalovaný byl v řízení zcela nečinný a k věci se nijak nevyjádřil.17. O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalovaný byl ve věci úspěšnějším účastníkem řízení, ale žádné náklady mu v něm nevznikly.18. O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodováno podle § 142 o.s.ř., kdy žalovaný byl ve