12 C 263/2025-71 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 58 858 Kč s příslušenstvím představující nevypořádané nároky ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky dne 18. 3. 2024.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.3. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav:4. Dne 18.3.2024 uzavřela žalobkyně se žalovanou smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit poskytnuté prostředky spolu s úrokem ve výši 87,69 % ročně a dalšími poplatky za poskytnutí úvěru v celkové výši 99 972 Kč, to vše ve 36 měsíčních splátkách po 2 777 Kč. (Zjištěno ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, včetně dodatku č. , hodnota, , informace o vyplacení verifikační platby, předpisu splátek a z oznámení o schválení úvěru). Úvěr ve výši 35 000 Kč byl žalované vyplacen dne 19.3.2024 (zjištěno z dokladu o vyplacení úvěru).5. Žalovaná zaplatila jednu splátek po 1 000 Kč a následně se ocitla v prodlení. Nic dalšího již neuhradila. Žalobkyně proto úvěr ke dni 19. 6. 2024 zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě částky 57 467 Kč. (Zjištěno z výzev k úhradě ze dne 16.5.2024 a 17. 6. 2024 a z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 19.6.2024.)6. Před uzavřením smlouvy o úvěru byla žalobkyní posouzena úvěruschopnost žalované na základě údajů uvedených žalovanou, z nich vyplývá, že žalovaná žije sama bez vyživovací povinnosti, pobírá mzdu ve výši 18 350 Kč měsíčně, nemá jiné závazky, její náklady na bydlení činí 5 500 Kč s tím, že její celkové měsíční výdaje činí 10 360 Kč měsíčně. Žalobkyně žalovanou také lustrovala v registru SOLUS, NRKI a insolvenčním rejstříku. (Zjištěno z informace o klientovi, skóringu žalované, hodnocení klienta, lustrací v systémech SOLUS a NRKI/BRKI, detailů úhrad z účtu o výplatě mzdy z listopadu 2023 do března 2024 a z prohlášení klienta.)7. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovanou k uhrazení dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 12. 11. 2024 (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 12. 11. 2024 včetně dokladu o odeslání).8. Soud má z předložených důkazů za prokázané, že účastníci uzavřeli shora uvedenou smlouvu, jejíž podmínky žalovaná řádně nesplnila. Soud se však zabýval i otázkou řádného posouzení úvěruschopnosti žalované ve smyslu § 84 až 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Uvedený zákon se na předmětnou smlouvu vztahuje, neboť smlouva byla uzavřena v době účinnosti zákona se žalovanou jakožto spotřebitelem.9. Soud považoval ověření úvěruschopnosti žalované za nedostatečné, a proto při jednání dne 17. 9. 2025 poučil žalobkyni v souladu s § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o tom, že je třeba doplnit tvrzení a označit důkazy ohledně toho, jaká konkrétní zjištění byla učiněna žalobkyní před uzavřením smlouvy o úvěru se žalovanou, a to ohledně jejích majetkových poměrů, pokud jde o pravidelné měsíční výdaje a prostřednictvím jakých konkrétních dokumentů byly tyto výdaje ověřeny. Soud zároveň poučil žalobkyni o následcích nesplnění této výzvy. Žalobkyně však další tvrzení ani důkazy nedoplnila s tím, že dosavadní považuje za dostatečné.10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31.12.2023: Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Žalobkyně sice prokázala, že ověřila příjmy žalované, nicméně pokud jde o její výdaje, nedoložila ničeho. S ohledem na výše uvedené skutkové i právní závěry proto soud posoudil uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou. Na straně žalované tak došlo k bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které představují peněžní prostředky poskytnuté právní předchůdkyní žalobkyně, aniž by zde byl platný závazek (smlouva). Předmět bezdůvodného obohacení, tj. poskytnuté peněžní prostředky, je žalovaná povinna žalobkyni vydat, tj. zaplatit. Žalované byly právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč, přičemž žalovaná uhradila 1 000 Kč. Z toho důvodu uložil soud povinnost žalované zaplatit žalobkyni částku 34 000 Kč a ve zbytku byla žaloba zamítnuta.13. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, byla neaktivní. Jaké jsou možnosti žalované úvěr splácet netvrdila ani žalovaná, ani žalobkyně. Soud proto v daném případě uložil povinnost žalované zaplatit žalobkyni částku 34 000 Kč v měsíčních splátkách po 1 000 Kč, které považuje za přiměřeně vysoké, avšak pod ztrátou výhody splátek. Tzn., že nesplní-li žalovaná některou splátku, má žalobkyně právo požadovat celou pohledávku, přičemž toto právo může uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky (obdobně režimu § 1931 o.z.).14. S ohledem na konstatování neplatnosti smlouvy a stanovení nové lhůty k plnění ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, nelze konstatovat, že by se žalovaná ke dni vyhlášení tohoto rozsudku ocitla v prodlení, proto byla podaná žaloba zamítnuta i co do žalobkyní požadovaného úroku z prodlení, k čemuž soud opět odkazuje zejména na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021.15. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. za situace, kdy převážně úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly.