27 C 249/2025-45 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 22541 Kč s příslušenstvím, představující nevypořádané nároky ze Smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky dne 13.3.2023.2. Žalobce uvedl, že posoudil před poskytnutím úvěru s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet. Žalobce vyšel z informací sdělených žalovanou v žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 13.3.2023, a to měsíčního příjmu ve výši 19 031 Kč, jehož výši žalobce ověřil prostřednictvím daňového přiznání předloženého žalovanou. Pravidelné měsíční existenční výdaje žalované stanovil žalobce ve výši 7 902 Kč na základě ekonomického modelu. Dále bylo žalobcem zjištěno, že žalovaná měla před poskytnutím předmětného úvěru další závazky, a to spotřební úvěr se splátkou ve výši 6443 Kč měsíčně , spotřební úvěr se splátkou ve výši 942 Kč měsíčně a osobní úvěr se splátkou ve výši 1276 Kč měsíčně.3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.4. Soud ve věci zjistil tento skutkový stav: Žalovaná uzavřela s žalobcem dne 13.3.2023 smlouvu o revolvingovém úvěru (, Anonymizováno, ), na základě které byly žalované poskytnuty prostředky úvěru se sjednaným úvěrovým rámcem ve výši 20 000 Kč s možností opakovaného čerpání. Žalovaná se zavázala splácet poskytnuté prostředky spolu s úrokem ve výši 16,9% ročně, a to ve splátkách po 600 Kč měsíčně. Nedílnou součástí smlouvy byl Sazebník a Všeobecné obchodní podmínky žalobce (zjištěno ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 13.3.2023 uzavřené mezi žalobcem a žalovanou). Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobce posoudil schopnost žalované úvěr splácet tím způsobem, že žalobce vyšel z informací sdělených žalovanou v žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 13.3.2023, a to měsíčního příjmu ve výši 19 031 Kč, jehož výši žalobce ověřil prostřednictvím daňového přiznání předloženého žalovanou. Pravidelné měsíční existenční výdaje žalované stanovil žalobce ve výši 7 902 Kč na základě ekonomického modelu. Dále bylo žalobcem zjištěno, že žalovaná měla před poskytnutím předmětného úvěru další závazky, a to spotřební úvěr se splátkou ve výši 6443 Kč měsíčně, spotřební úvěr se splátkou ve výši 942 Kč měsíčně a osobní úvěr se splátkou ve výši 1276 Kč měsíčně (zjištěno z Posouzení úvěruschopnosti klienta a daňového přiznání žalované za rok 2022 ). Žalovaná svůj závazek ze smlouvy porušila, neboť splátky řádně nehradila. Povědomí o čerpání prostředků si soud učinil z výpisu z úvěrového účtu a transakční historie. Žalobce proto úvěr ke dni 3.8.2024 zesplatnil (zjištěno z dopisu ze dne 3.8.2024 adresovaného žalované). Žalovaná své závazky z titulu shora uvedené smlouvy nesplnila ani přes zaslanou předžalobní upomínku ( zjištěno z předžalobní upomínky adresované žalované).5. Podle § 86 odst. zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet ( odst.1 ). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy ( odst.2 ). Podle § 87 odst. 1 zák. č. č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. Ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. 19 Co 637/2020. Ve smyslu závěrů soudní judikatury, a to např. rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 poskytovatel úvěru nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.7. Smlouva o úvěru ze dne 13.3.2023, která byla mezi účastníky v daném případě uzavřena, je svou povahou smlouvou o úvěru uzavřenou s žalovanou jakožto spotřebitelem. Soud se proto ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení zabýval z úřední povinnosti tím, zda žalobce před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil schopnost žalované úvěr splácet. Z provedeného dokazování nelze mít za prokázané, že žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru s žalovanou posoudil s odbornou péčí úvěruschopnost žalované, a to zejména proto, že není zjevné, jakým konkrétním způsobem žalobce ověřil pravidelné měsíční výdaje žalované a k jakým konkrétním zjištěním ohledně měsíčních výdajů žalované žalobce dospěl. Navíc žalovaná již v době uzavření předmětné smlouvy měla další závazky, o to důkladněji tak bylo nutné zabývat se tím, zda majetková situace umožňuje žalované další dluhové zatížení. Žalobce byl soudem vyzván v souladu s § 118a o.s.ř. k doplnění tvrzení a označení důkazů ohledně toho, jakým konkrétním způsobem byly ověřeny pravidelné měsíční výdaje žalované a na základě jakých konkrétních zjištění dospěl k závěru, že majetková situace umožňuje žalované hradit další závazek. Žalobce v tomto žádná tvrzení nedoplnil, důkazy neoznačil.8. S ohledem na výše uvedené nelze podle názoru soudu jinak než dospět k závěru, že nebylo prokázáno, že by žalobce posoudil úvěruschopnost žalované s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z tohoto důvodu je nutné hledět na smlouvu o úvěru jakožto na neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Na straně žalované tak vzniklo ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru bezdůvodné obohacení, které představují peněžní prostředky poskytnuté žalobcem žalované, aniž by zde byl platný závazek (smlouva). Předmět bezdůvodného obohacení, tj. poskytnuté peněžní prostředky, je žalovaná povinna žalobci zaplatit v rozsahu, v jakém jej dosud nezaplatila. Žalovaná čerpala prostředky celkem ve výši 19567 Kč, z těchto nezaplatila žalobci ničeho. Žalovaná zůstala ve věci zcela nečinná, tvrzení žalobce nevyvrátila. Soud proto vyhověl podané žalobě co do částky 19 567 Kč. Co do zbylé žalobcem požadované částky ( tj. pro sjednané poplatky či jiné příslušenství) byla podaná žaloba s ohledem na konstatování neplatnosti smlouvy zamítnuta, neboť se jedná o sankce, odměny či poplatky, které nebyly mezi účastníky platně ujednány.9. Ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022 je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Břemeno tvrzení i důkazní břemeno ohledně současné majetkové situaci žalované, leží na žalované. Žalovaná však k tomuto tvrzení neuvedla, důkazy neoznačila, k ústnímu jednání soudu se nedostavila. Žalobci nebylo známo ničeho o současných majetkových poměrech žalované. Soudu tedy nezbylo jinak, než aby pro účely stanovení doby splatnosti vyšel z příjmu tvrzeného žalovanou v době uzavření předmětné smlouvy o úvěru, na základě čehož soud dospěl k závěru, že žalovaná by měla být schopna splácet poskytnuté prostředky splátkou ve výši 1000 Kč měsíčně, tuto dobu soud v daném případě považuje za dobu přiměřenou možnostem žalované ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.10. Soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci poskytnuté a dosud nesplacené prostředky úvěru pod ztrátou výhody splátek, a to v souladu se závěry vyslovenými Krajským soudem v Českých Budějovicích v rámci rozsudku č.j. 19 Co 1118/2024-94 či rozsudku č.j.5 Co 254/2024-105, kdy tento postup je opřen o § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a v něm uvedenou zásadu spravedlivého uspořádání vztahu věřitele a dlužníka. Ostatně je i dlouhodobo