31 C 311/2025-14 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 22 020 Kč s příslušenstvím, představující nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalovaným a společností , právnická osoba, . (dále jen „poskytovatel úvěru“) dne , datum, pod č. , hodnota, , na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 22 020 Kč.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Soud rozhodl ve věci bez jednání podle § 115a o.s.ř., neboť žalobkyně s tím souhlasila a žalovaný nereagoval na řádně doručenou výzvu soudu, zda s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí, ve lhůtě k tomu soudem stanovené, ačkoli součástí výzvy bylo poučení, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud mít za to, že s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí.4. Soud ve věci zjistil tento skutkový stav:5. Žalovaný uzavřel dne , datum, s poskytovatelem úvěru smlouvu o úvěru č. , hodnota, , a to prostřednictvím internetových stránek www.movinero.cz, tedy prostřednictvím komunikace na dálku (Zjištěno ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, ). Totožnost žalovaného byla při uzavření smlouvy ověřena prostřednictvím fotokopií občanského průkazu a uvedením informací o jeho platební kartě. Na základě uvedené smlouvy poskytl poskytovatel úvěru dne , datum, žalovanému finanční prostředky ve výši 22 020 Kč, a to na účet žalovaného č. , č. účtu, (Zjištěno z potvrzení o platbě). Poskytnutý úvěr byl uzavřen na dobu neurčitou s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru. Žalovaný se zavázal uhradit poskytnutý úvěr s úrokem v celkové výši 80 536,56 Kč v 12. měsíčních splátkách a smluvní pokutou 0,1 % za každý den prodlení (Zjištěno ze smlouvy o úvěru). Žalovaný svůj závazek nesplnil a poskytnuté peněžní prostředky řádně a včas neplatil. Poskytovatel úvěru proto uplatnil své právo ze smlouvy a úvěr zesplatnil (Zjištěno z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne , datum, ).6. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupil poskytovatel úvěru svou pohledávku na společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, . (Zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, ). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupila společnost De Vries , právnická osoba, . pohledávku za žalovaným žalobkyni (Zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, ).7. Žalovaný svůj závazek nesplnil a poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni nezaplatil, a to ani přes zaslanou předžalobní výzvu (Zjištěno z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, včetně dokladu o odeslání).8. Důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku, přechází na žalovaného, neboť žalobkyně nemůže prokazovat negativní skutečnost, že žalovaný něco neučinil. Je na žalovaném, aby soudu prokázal, že zaplatil řádně a včas. Žalovaný však nic takového netvrdí, ani neprokazuje.9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Soud má z předložených důkazů za prokázané, že poskytovatel úvěru uzavřel s žalovaným shora uvedenou smlouvu, jejíž podmínky žalovaný řádně nesplnil. Soud se však zabýval i otázkou řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného.11. Předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli úvěru před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020 ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.13. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem poskytovatel úvěru postupoval při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.14. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (komentář k ustanovení § 9 – Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele – viz závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 1 As 30/2015-39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud a Ústavní soud v níže uvedených rozhodnutích – rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a 33 Cdo 201/2018, popř. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/2018).15. Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla ze strany poskytovatele úvěru ověřena doložením příjmu žalovaného a z dat ze systému Instantor či Kontomatik. Poskytovatel úvěru dále vycházel z prohlášení žalovaného, ve kterém žalovaný uvedl čistý měsíční příjem ve výši 47 000 Kč, měsíční splátky jiných úvěrů ve výši 5 000 Kč a měsíční výdaje na domácnost ve výši 4 000 Kč. Poskytovatel úvěru však podrobněji výdaje žalovaného nezjišťoval. Pouze z čestného prohlášení žalovaného přitom nelze učinit spolehlivý závěr o výši částky, kterou je žalovaný schopen měsíčně vydat na splátky úvěru, a tedy spolehlivě posoudit jeho úvěruschopnost.16. S ohledem na výše uvedené nelze než dospět k závěru, že žalobkyně neunesla břemeno důkazní k tvrzením, že poskytovatel úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z tohoto důvodu je nutné smlouvu o úvěru posoudit jakožto neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Na straně žalovaného tak vzniklo ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru bezdůvodné obohacení, které představují peněžní prostředky poskytnuté poskytovatelem úvěru žalovanému, aniž by zde byl platný závazek (smlouva). Předmět bezdůvodného obohacení, tj. poskytnuté peněžní prostředky, je žalovaný povinen žalobkyni vydat, tj. zaplatit. V rozsahu nezaplacené jistiny ve výši 22 020 Kč proto soud žalobě vyhověl.17. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022 je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, byl neaktivní. Soud proto v daném případě rozdělil platební povinnost žalovaného do splátek po 1 000 Kč (avšak pod ztrátou výhody splátek), což je částka, kterou lze obecně považovat za přiměřenou.18. S ohledem na konstatování neplatnosti smlouvy a stanovení nové lhůty k plnění ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, nelze konstatovat, že by se žalovaný ke dni vyhlášení tohoto rozsudku ocitl v prodlení, proto byla podaná žaloba zamítnuta co do žalobkyní požadovaného úroku z prodlení, k čemuž soud opět odkazuje zejména na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022.19. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o.s.ř. za situace, kdy úspěch žalobkyně činil 81 % a její neúspěch 19 %. Po odečtení neúspěchu žalobkyně od jejího úspěchu vznikl žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 62 %. Náklady řízení žalobkyně přitom činily 2 696 Kč a sestávají z vyměřeného soudního poplatku ve výši 881 Kč, z odměny zástupce za 3 úkony právní služby po 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzva) podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ze 3 tzv. režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a náhrady odpovídající 21 % DPH ve výši 315 Kč. Řízení bylo