36 C 303/2025-54 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 60 403,08 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o nevypořádaný nárok ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , kterou s žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, dne 10.6.2024.2. K výzvě soudu žalobkyně ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované její právní předchůdkyní před uzavřením úvěrové smlouvy doplnila, že si od žalované vyžádala informace o jejích příjmech i výdajích a dále lustrovala v CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historii žalované; nebyla zjištěna žádná okolnost, která by mohla mít nepříznivý dopad na plnění dluhů žalovanou. Doplnila dále, že žalovaná na dluh uhradila celkem 35 161,52 Kč, když z toho částku 14 823,61 kč bylo započteno na jistinu dluhu.3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Namítala neplatnost úvěrové smlouvy s tím, že poskytovatel úvěru K jednání se dostavil zástupce žalobkyně. Potvrdila, že na úvěr jí bylo společností Zaplo vyplaceno na účet 60 000 Kč a ona na něj uhradila toliko první 4 splátky, na 5. splátku uhradila již jen 1 000 Kč.4. Soud na základě provedených důkazů zjistil následující skutkový stav:5. Společnost , právnická osoba, a žalovaná spolu dne 10.6.2024 uzavřely smlouvu o úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta na účet částka 60 000 Kč (smlouva o úvěru, doklad o vyplacení úvěru). Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok sjednaný ve smlouvě ve výši 112% ročně splácet ve 12 měsíčních splátkách po 8 520,26 Kč. Datum poslední splátky pak vycházelo na den 10.6.2025 (smlouva o úvěru). Žalovaná uhradila na dluh toliko 4 splátky, 5.splátka byla uhrazena pouze částečně; celkem žalovaná uhradila 35 161,52 Kč (shodné tvrzení účastníků). Pohledávka z úvěrové smlouvy byla 12.12.2024 postoupena na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek, seznam), žalovaná o tom byla vyrozuměna (oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek). Žalobkyně pak žalovanou k úhradě dluhu vyzvala před podáním žaloby (předžalobní výzva ze dne 15.3.2025 a podací lístek).6. Při posuzování úvěruschopnosti vycházela společnost , právnická osoba, při poskytování úvěru především z toho, jaké informace jí o sobě poskytla žalovaná, a provádět její lustraci v CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI; žádné důkazy však k tomu nedoložila. Jelikož se z jednání soudu omluvila, nemohla být soudem poučena a vyzvána k doložení důkazů dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř.7. Podle § 2395 o.z. ve znění účinném od 1.1.2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 má poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Dle výkladu vyšších soudů je potřeba shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vkládat tak, že porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr je sankcionována absolutní neplatností úvěrové smlouvy, ke které soudy přihlíží z úřední povinnosti.12. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.13. V dané věci se proto soud zabýval nejprve tím, zda spolu žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli platnou smlouvu o úvěru, tedy tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnila řádně své povinnosti zabývat se úvěruschopností žalované jako žadatele o spotřebitelský úvěr, než s ní vstoupila do smluvního vztahu. Podle výše citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen posoudit schopnost žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných jak od spotřebitele, tak z jiných zdrojů. Že toto právní předchůdkyně žalobkyně skutečně učinila, však v daném případě neměl soud za prokázané; žalobkyně sice uvedla, že si od žalované vyžádala informace o jejích příjmech a výdajích, nicméně žádné listiny k těmto tvrzením nedoložila a ani netvrdila, že by tyto údaje (a jakým způsobem) současně ověřila. Žalobkyně pak nedoložila ani žádné důkazy k tomu, že prováděla lustraci žalované ve zmiňovaných registrech. Soud tedy v dané věci nemohl učinit závěr o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně skutečně s odbornou péčí posuzovala úvěruschopnost žalované a vycházela u toho ze skutečných a doložených údajů. Soud proto dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 580 odst. 1 a § 588 o.z..14. Žalobkyni však v daném případě vznikl nárok na vydání plnění představujícího vyplacený úvěr v podobě bezdůvodného obohacení, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaná obdržela dne 10.6.2024 na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru částku 60 000 Kč. Na tento dluh dosud uhradila toliko částku 35 161,52 Kč. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 24 838,48 Kč a ve zbytku žalobu s ohledem na výše uvedené jako nedůvodnou zamítl.15. Jelikož ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je ustanovením speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských úvěrů“ spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, jež odvisí nikoliv od výzvy věřitele k plnění, ale od soudem určené nové doby splatnosti, nevznikl v tuto chvíli žalobkyni ani nárok na úhradu úroků z prodlení (viz. Slanina, Jemelka, Vetešník, Wachtlová, Flídr, Zákon o spotřebitelském úvěru, komentář, , C.H.beck, 2017, dále rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 3675/2021). Soud v dané věci určil splatnost dlužné jistiny ve splátkách po částce 500 Kč měsíčně pod ztrátou jejich výhody, když žalovaná sama uvedla, že splátky v takové výši je schopna hradit, když v tuto chvíli je sice nezaměstnaná, ale měla by 1.12.2025 nastoupit do zaměstnání. Žije v nájmu s dcerou, která je v dlouhodobé pracovní neschopnosti a na hrazení nákladů na bydlení se tedy nepodílí. K tomu splácí měsíčně okolo 7000 kč na další úvěry.16. O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 2 o.s.ř.