36 C 308/2024-87 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 16.7.2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla původní žalované , tituly před jménem, , jméno FO, (dále jen „původní žalovaná“) uložena povinnost zaplatit jí částku 48 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o nevypořádaný nárok ze smlouvy o úvěru, kterou s původní žalovanou dne 10.3.2013 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, . (dále jen „banka“). Na základě této smlouvy banka poskytla úvěr ve výši 800 000 Kč, který byl čerpán dne 1.10.2013. Původní žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 8,77% ročně, od 20.9.2016 s úroky ve výši 8,18 % ročně, od 20.9.2019 s úroky ve výši 11,18% ročně a od 20.2.2023 s úroky 11,09% ročně. Úvěr měl být splácen ve splátkách splatných ke každému 20.dni v měsíci od 20.10.2013 společně s úroky anuitní splátkou ve výši 10 034,76 Kč. Původní žalovaná nehradila splátky řádně a včas, banka proto úvěr ke dni 10.11.2023 prohlásila v souladu se smlouvu za splatný. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.2.2024 byla pohledávka za původní žalovanou postoupena na žalobkyni, což bylo původní žalované oznámeno dopisem z 26.2.2024. Jelikož tak došlo ze strany původní žalované k porušení smluvních povinností stanovených v čl. 4 odst.1, čl.5 odst.2 a čl.6 odst 3 smlouvy o úvěru (tedy že původní žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, neplatila řádně a včas úroky a neplatila řádně a včas poplatky a odměny dle ceníku banky, který byl součástí smlouvy) vyúčtovala žalobkyně dle smluvního ujednání v čl. 8 odst. 8.1 smlouvy o úvěru smluvní pokuty v celkové výši 48 000 Kč, k jejichž úhradě původní žalovanou dopisem ze dne 23.4.2024 vyzvala do 3.5.2024. K úhradě smluvních pokut však nedošlo.2. Usnesením ze dne 21.5.2025 č.j. 36 C 308/2024-56 bylo soudem rozhodnuto o tom, že v řízení bude pokračováno se žalovaným označeným shora v záhlaví tohoto rozhodnutí. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 1.7.2025.3. Žalovaný se žalobou nesouhlasil s tím, že banka nedostatečně ověřovala úvěruschopnost původní žalované a druhého spoludlužníka, jímž byl právě žalovaný. Žalobkyně doložila toliko čestné prohlášení žalovaného, avšak nedoložila, jakým způsobem byly výdaje dlužníků ověřovány. Banka tak nemohla dostatečně posoudit, zda budou dlužníci schopni spotřebitelský úvěr splácet.4. Soud na základě provedených důkazů zjistil následující skutkový stav:5. Banka uzavřela s původní žalovanou a nynějším žalovaným smlouvu dne 10.9.2013 smlouvu o neúčelovém spotřebitelském úvěru, na základě které jim banka poskytla formou hypotečního úvěru peněžní prostředky částku 800 000 Kč (úvěrová smlouva č.200/07060/13/1/01, žádost o čerpání hypotečního úvěru. K zajištění peněžitých pohledávek banky až do výše 960 000 Kč vzniklých z této úvěrové smlouvy ode dne účinnosti smlouvy do 20.8.2029 bylo mezi bankou a původní žalovanou sjednáno zástavní právo k nemovitostem, jejichž vlastníkem byla původní žalovaná, a to budově , Anonymizováno, stojící na pozemku p.č. , hodnota, , pozemku p.č. , hodnota, a pozemku , adresa, (smlouva o zřízení zástavního práva k nemovitostem). Dopisem ze dne 10.11.2023 banka úvěr pro řádné nesplácení zesplatnila a vyzvala původní žalovanou k úhradě úvěru do 30.11.2023 (zesplatnění a výzva k úhradě). Smlouvou ze dne 20.2.2024 byly veškeré pohledávky z úvěrové smlouvy postoupeny na žalobkyni; o postoupení byla původní žalované vyrozuměna dopisem ze dne 26.2.2024 (smlouva o postoupení pohledávky, oznámení o postoupení pohledávky). Dopisem ze dne 12.4.2024 žalobkyně původní žalovanou upozornila na porušení úvěrové smlouvy s tím, že v případě pokračování s porušováním povinností budou dle čl. 8 úvěrové smlouvy vyúčtovány smluvní pokuty (dopis původní žalované ze dne 12.4.2024). Dopisem ze dne 23.4.2024 žalobkyně vyúčtovala smluvní pokutu ve výši 16 000 Kč za porušení povinnosti splácet úvěr v pravidelných splátkách sjednané v článku 4 odst. 4.1 úvěrové smlouvy, smluvní pokutu ve výši 16 000 Kč za porušení povinnosti platit úroky sjednané v článku 5 odst. 5.2 úvěrové smlouvy a smluvní pokuty ve výši 16 000 Kč za porušení povinnosti hradit poplatky a odměny dle úvěrové smlouvy sjednané v článku 8 odst. 8.1 úvěrové smlouvy a vyzvala ji uhradit tyto smluvní pokuty do 3.5.2024 (výzva k úhradě smluvních pokut). Před podáním žaloby žalobkyně původní žalovanou k úhradě smluvních pokut znovu vyzvala (dopis ze dne 21.5.2024).6. Úvěrová smlouva byla mezi původní žalovanou, žalovaným a bankou jako právní předchůdkyní žalobkyně uzavřena dne 10.9.2013. Jelikož se tedy jedná o nárok vzniklý před 1.1.2014, řídí se podle ust. § 3028 odst. 3 o.z. právní poměry účastníků právní úpravou účinnou do 31.12.2013.7. Podle § 497 z.č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31.12.2013, se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a dlužník se zavazuje peněžité prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 39 z.č. 40/1964, občanský zákoník, ve znění účinném do 31.12.2013 je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.9. Podle článku 8 a 27 Směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48/ES členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele a je-li to nezbytné, na základě vyhledání v příslušné databázi; členské státy byly zavázány do 12.5.2010 přijmout a zveřejnit předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí a tyto předpisy používat od 12.5.2010.10. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k 10.9.2013, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.11. Rozsudkem Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5.3.2020 ve věci sp.zn. , Anonymizováno, byla dovozena povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.12. Podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 má poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Dle výkladu vyšších soudů je potřeba shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vkládat tak, že porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr je sankcionována absolutní neplatností úvěrové smlouvy, ke které soudy přihlíží z úřední povinnosti.13. V dané věci žalobkyní uplatněné nároky představovaly vyčíslené smluvní pokuty ujednané mezi původní žalovanou, nynějším žalovaným a bankou v za porušení smluvních povinností ve smlouvě o úvěru. Soud se proto zabýval nejprve tím, zda spolu původní žalovaná, žalovaný a banka jako právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli platnou smlouvu o úvěru, tedy tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnila řádně své povinnosti zabývat se úvěruschopností žalovaného a původní žalované jako žadatelů o spotřebitelský úvěr, než s nimi vstoupila do smluvního vztahu. Z provedených důkazů i skutkových tvrzení žalobkyně však vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostatečně zjišťovala a ověřovala výdaje žalovaného a původní žalované, které tak nemohla řádně porovnat s jejich příjmy. Ačkoliv zjistila, že žalovaný měl v době žádosti o úvěr kontokorentní úvěr s limitem 49 000 Kč, splátkovou úvěrovou kartu s limitem 112 000 Kč a další úvěr se splátkou 5 735 Kč měsíčně, spokojila s prohlášením žalovaného o tom, že jeho měsíční příjmy jsou 48 000 Kč měsíčně, který plyne z podnikatelské činnosti (žalovaný uvedl, že je hudebník), jeho výdaje (na bydlení, stravu, dopravu či jiné nutné výdaje) však nijak nezjišťovala natož ověřovala. Ohledně původní žalované pak žalobkyně ani přes poučení soudu netvrdila a nedokládala, jakým způsobem či zda byly zjišťovány její pravidelné příjmy a výdaje, tyto ověřovány a společně porovnávány. Soud tedy v dané věci nemohl učinit závěr o tom, že právní předchůdkyně skutečně s odbornou péčí posuzovala úvěruschopnost žalovaného a původní žalované a vycházela u toho ze skutečných a doložených údajů,