36 C 311/2025-23 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 29 220 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o nevypořádaný nárok ze smlouvy o úvěru, kterou s žalovaným uzavřela dne 12.4.2024. Na základě této smlouvy žalovanému poskytla úvěr ve výši 15 000 Kč na účet č. , č. účtu, a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s poplatkem ve výši 9 000 Kč ve třech měsíčních splátkách, když ta poslední byla splatná dne 19.6.2024. žalovaný úvěr včas nesplatil, žalobkyně proto požaduje úhradu dlužné jistiny, poplatku, dále úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 5 220 Kč.2. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy žalobkyně uvedla, že si vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových a výdajových poměrech a tyto údaje ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, případně z databází, do nichž nahlédla.3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil a k jednání soudu, které bylo nařízeno na den 1.10.2025, se ani bez omluvy nedostavil. Z jednání se omluvila žalobkyně, soud proto věc projednal v nepřítomnosti obou účastníků a vycházel přitom z důkazů předložených žalobkyní a obsahu spisu.4. Soud pak na základě provedených důkazů zjistil následující skutkový stav:5. Žalobkyně a žalovaný spolu dne 12.4.2024 uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta na účet č. , č. účtu, částka 15 000 Kč (smlouva o úvěru, sdělení banky o připsání platby na účet žalovaného). Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a poplatek sjednaný ve smlouvě splácet ve 3 splátkách po 8 000 Kč, když první splátka byla splatná 31. den ode dne poskytnutí zápůjčky, druhá splátka 62. den ode dne poskytnutí zápůjčky a poslední splátka byla splatná 93.den ode dne poskytnutí zápůjčky (smlouva o úvěru). Ve smlouvě bylo sjednáno právo žalobkyně odstoupit od smlouvy v případě, že se žalovaný dostane do prodlení s platbou o více než 14 dní (smlouva o úvěru). Žalovaný neuhradil ani jednu ze sjednaných splátek, žalobkyně jej upomínala dopisem ze dne 16.5.2024, 27.5.2024, a 24.6.2024 (upomínky). Dopisem ze dne 15.6.2024 žalovanému oznámila zesplatnění pohledávky a vyzvala jej k úhradě dluhu (oznámení o zesplatnění). Žalobkyně pak žalovaného k úhradě dluhu vyzvala před podáním žaloby (předžalobní výzva ze dne 6.2.2025 a podací lístek).6. Při posuzování úvěruschopnosti měla vycházet žalobkyně z informací, které jí o sobě poskytl žalovaný a tyto ověřovat, včetně nahlédnutím do příslušných databází. Jaké konkrétní informace jí žalovaný o sobě sdělil a jakým konkrétním způsobem je ověřila, však žalobkyně nedoplnila. Jelikož se k jednání soudu nedostavila, nemohla být o nutnosti tyto skutečnosti doplnit a doložit příslušnými důkazy ve smyslu ust. § 118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. poučena.7. Žalovaný byl v řízení zcela nečinný a netvrdil ani neprokazoval, že by na dluh cokoliv uhradil.8. Podle § 2395 o.z. ve znění účinném od 1.1.2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 má poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Dle výkladu vyšších soudů je potřeba shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vkládat tak, že porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr je sankcionována absolutní neplatností úvěrové smlouvy, ke které soudy přihlíží z úřední povinnosti.13. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.14. V dané věci se proto soud zabýval nejprve tím, zda spolu žalovaný a žalobkyně uzavřeli platnou smlouvu o úvěru, tedy tím, zda žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnila řádně své povinnosti zabývat se úvěruschopností žalovaného jako žadatele o spotřebitelský úvěr, než s ním vstoupila do smluvního vztahu. Podle výše citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen posoudit schopnost žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných jak od spotřebitele, tak z jiných zdrojů. Že toto žalobkyně skutečně učinila, však v daném případě neměl soud za prokázané; žalobkyně k tomu nedoplnila konkrétní informace ani nenavrhla žádné důkazy. Soud tedy v dané věci nemohl učinit závěr o tom, že skutečně s odbornou péčí posuzovala úvěruschopnost žalovaného a vycházela u toho ze skutečných a doložených údajů. Soud proto dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 580 odst. 1 a § 588 o.z..15. Žalobkyni však v daném případě vznikl nárok na vydání plnění představujícího vyplacený úvěr v podobě bezdůvodného obohacení, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaný obdržel na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru na svůj účet částku 15 000 Kč, kterou dosud nevrátil. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 15 000 Kč a ve zbytku žalobu s ohledem na výše uvedené jako nedůvodnou zamítl.16. Jelikož ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je ustanovením speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských úvěrů“ spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, jež odvisí nikoliv od výzvy věřitele k plnění, ale od soudem určené nové doby splatnosti, nevznikl v tuto chvíli žalobkyni ani nárok na úhradu úroků z prodlení (viz. Slanina, Jemelka, Vetešník, Wachtlová, Flídr, Zákon o spotřebitelském úvěru, komentář, , C.H.beck, 2017, dále rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 3675/2021). Soud v dané věci určil splatnost dlužné jistiny ve splátkách po částce 500 Kč, jež se mu jevily být přiměřené s ohledem na to, že poměry žalovaného v době žádosti o úvěr nebyly nijak doloženy a skutečné jeho majetkové poměry v dané době nejsou soudu ani žalobkyni známy.17. O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodováno podle § 142 o.s.ř., kdy žalovaný byl ve věci ve věci úspěšnějším účastníkem řízení, ale žádné náklady mu v něm nevznikly.