10 C 364/2025-40 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky představující nevypořádané nároky ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , na základě které žalovaný načerpal peněžní prostředky až do výše 10 952 Kč. Tato smlouva byla uzavřena mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, . Spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal uhradit i příslušenství úvěru, a to úrok ve výši 16,9 % ročně (žalobou uplatňován pouze ve výši 12 % ročně), a to v pravidelných měsíčních splátkách stanovených v článku 3.1 smlouvy. Žalovaný však nehradil řádně a včas, a proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni , datum, . Do té doby bylo částečně hrazeno v celkové výši 3 411,22 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka postoupena na žalobkyni a toto bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění, avšak bezvýsledně. Žalobkyně žádá úrok i zákonný úrok z prodlení.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Žalovanému byla žaloba spolu s předvoláním k soudnímu jednání doručena do vlastních rukou náhradním způsobem dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. K jednání se žalovaný nedostavil, svou přítomnost neomluvil, tudíž byla věc projednána v jeho nepřítomnosti.4. Přípisem soudu ze dne , datum, byla žalobkyně vyzvána k doplnění tvrzení a důkazů o řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného, tj. jakým konkrétním způsobem žalobkyně postupovala při ověřování a posouzení úvěruschopnosti žalovaného, tedy jaké konkrétní dokumenty posuzovala včetně doložení těchto dokumentů, z nichž vycházela. Žalobkyně svým podáním ze dne , datum, soudu tvrdila, že úvěruschopnost prokázala, a to na základě tvrzení žalovaného. Žalobkyně uvedla, že žalovaný tvrdil průměrný měsíční příjem 35 000 Kč (ověřen byl průměrný příjem na základě výpisu z účtu č. , č. účtu, ). Dále právní předchůdkyně ověřila historii žalovaného v ISIR, CCB i z historie interní evidence klienta. Ohledně výdajů žalovaný uvedl nulové výdaje, pouze u nájemného uvedl výši 1 000 Kč. Banka stanovila životní výdaje klienta na základě ekonomického modelu pro potřeby dokladování úvěruschopnosti ve výši 17 870 Kč. Žalovaný uvedl splátky ve výši 0 Kč, avšak banka zjistila jiné osobní úvěry mimo právní předchůdkyni žalobkyně v celkové výši přes 9 000 Kč měsíčně. Nové splátkové zatížení činilo 500 Kč měsíčně, tedy celkově 10 328 Kč měsíčně. Právní předchůdkyně žalobkyně došla k závěru, že příjem klienta je dostatečný pro krytí splátek i veškerých životních výdajů. Žádné dokumenty však soudu doloženy nebyly. Soud má za to, že výzvě soudu vyhověno nebylo a žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně nedostatečně ověřila úvěruschopnost žalovaného.5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:6. Dne , datum, byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně (společností , právnická osoba, .) a žalovaným uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které byla žalovanému poskytnuta částka až do limitu 10 000 Kč. Tento limit byl překonán a žalovaný obdržel celkovou částku 10 952 Kč. Toto plyne z výpisů z úvěrového účtu č. , č. účtu, za období od prosince 2023 do prosince 2024. Žalovaný měl povinnost vyčerpanou částku úvěru řádně hradit ve splátkách ve výši 300 Kč stanovených v článku 3.1 smlouvy o revolvingovém úvěru. Žalovaný však tuto povinnost porušil, hradil pouze částečně co do celkové výše 3 411,22 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně zesplatnila revolvingový úvěr, a to ke dni , datum, . Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka postoupena na žalobkyni a toto bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne , datum, . Pohledávka ke dni postoupení byla ve výši 13 461,50 Kč a skládala se ze zůstatku úvěru ve výši 9 782,50 Kč, úroku z úvěru od , datum, ve výši 999,40 Kč, úroku z prodlení od , datum, ve výši 293,60 Kč a z poplatků ve výši 2 386 Kč. Jistina pohledávky byla od postoupení úročena úrokem ve výši 12 % ročně a úrokem z prodlení ve stejné výši. Od postoupení již nebylo uhrazeno ničeho.7. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).8. Podle ust. § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 86 a 87 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti.9. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 vyplývá, že ustanovení § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávních sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z.10. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.11. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které o