10 C 386/2025-36 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky představující nevypořádané nároky ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne , datum, , na základě které žalovaný čerpal úvěr až do výše 64 290 Kč na svůj účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, . Tato smlouva byla uzavřena mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , Anonymizováno, ). Žalovaný uhradil po dobu jeho trvání částku 37 070,48 Kč, po postoupení pohledávky již ničeho. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalovanému bylo toto písemně oznámeno. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění, avšak bezvýsledně. Žalobkyně žádá i zákonný úrok z prodlení.2. Žalovaný se ve věci vyjádřil písemně dne , datum, a požádal soud o účast na jednání dne , datum, prostřednictvím videokonference. Žalovaný dluh částečně uznal co do výše 29 997,46 Kč a požádal soud o plnění ve splátkách vzhledem ke své aktuální životní situaci, kdy nastoupil výkon trestu odnětí svobody ve věznici , adresa, . Při jednání soudu uvedl, že o úvěr žádal na internetu vyplněním formuláře na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně. Ohledně ověřování úvěruschopnosti uvedl žalovaný, že společnosti poskytl výpis z účtu za předešlé tři měsíce, uvedl výši svého příjmu cca 30 000 – 50 000 Kč měsíčně, výdaje na bydlení nájemné 10 000 Kč a platby za energie 3 000 Kč měsíčně, výživné na jedno dítě 3 000 Kč měsíčně, dále uvedl, že je svobodný. Společnost , Anonymizováno, nepožadovala žádné další doklady ohledně příjmů ani výdajů k prokázání úvěruschopnosti. V té době byl živnostníkem, neměl pravidelný přesný příjem.3. Přípisem soudu ze dne , datum, byla žalobkyně vyzvána k doplnění tvrzení a důkazů o řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného, tj. jakým konkrétním způsobem žalobkyně postupovala při ověřování a posouzení úvěruschopnosti žalovaného, tedy jaké konkrétní dokumenty posuzovala včetně doložení těchto dokumentů, z nichž vycházela. Žalobkyně svým podáním ze dne , datum, soudu uvedla, že žalovaný byl lustrován ve veřejně dostupných databázích – ISIR, CEE, NRKI, BRKI, SOLUS, a původní věřitel vycházel z tvrzení žalovaného. Žalobkyně nedisponuje žádnými listinnými doklady, které žalovaný předkládal původnímu věřiteli k prokázání úvěruschopnosti. Soud má za to, že výzvě soudu vyhověno nebylo a žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně nedostatečně ověřila úvěruschopnost žalovaného. Tento závěr soudu koresponduje i s vyjádřením žalovaného při jednání, který tvrdil, že doložil předešlé 3 měsíční výpisy z účtu – toto však žalobkyně soudu neposkytla – a dále tvrdil, že právní předchůdkyně nevyžadovala a neověřovala nic dalšího – tedy vyšla z tvrzení žalovaného.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:5. Dne , datum, byla mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně (, Anonymizováno, ) uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka až do celkové výše 64 290 Kč na jeho účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, (toto bylo potvrzeno vyjádřením , Anonymizováno, . ze dne , datum, ). Tyto částky byly poskytnuty ve třech platbách: dne , datum, ve výši 30 000 Kč, dne , datum, ve výši 30 000 Kč a dne , datum, ve výši 4 290 Kč. Žalovaný uhradil částku ve výši 37 070,48 Kč. Žalobkyně požaduje i zákonný úrok z prodlení od , datum, . Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Toto bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobkyně žalovaného vyzvala předžalobní výzvou ze dne , datum, , žalovaný však ničeho neuhradil.6. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).7. Podle ust. § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 86 a 87 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti.8. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 vyplývá, že ustanovení § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávních sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z.9. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.10. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spo