12 C 273/2025-26 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 34 310,11 Kč s příslušenstvím, která představuje nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, a žalovanou dne , datum, .2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.3. Podáním ze dne 22.1.2026 vzala žalobkyně žalobu co do částky 8 566,46 Kč s příslušenstvím zpět, a to s odůvodněním, že žalobkyně nedisponuje žádným důkazem, že by částku v této výši žalované poskytla. Nadále pak požadovala přiznat částku 25 743,65 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 15. 5. 2024 do zaplacení. Soud proto řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby v souladu s § 96 o.s.ř. zastavil (výrok I).4. Soud rozhodl ve věci bez jednání podle § 115a o.s.ř., neboť žalobkyně s tím souhlasila. Žalovaná nereagovala na řádně doručenou výzvu soudu, zda s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí, ve lhůtě k tomu soudem stanovené, ačkoli součástí výzvy bylo poučení, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí.5. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav:6. Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , dne , datum, smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, , na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované týž den finanční prostředky ve výši 12 433,54 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit žalované částku 35 611,33 Kč, a to do , datum, . (Zjištěno ze smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, a z potvrzení o platbě z účtu právní předchůdkyně žalobkyně dokládající výplatu úvěru.)7. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena žalobkyni, přičemž postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno (zjištěno z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek, smlouvy o postoupení pohledávek, plné moci, oznámení o postoupení pohledávky a dokladu o odeslání). Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovanou k plnění (zjištěno z předžalobní upomínky včetně dokladu o odeslání).8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli úvěru před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020 ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.11. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet. Žaloba však postrádá tvrzení i důkazy týkající se posouzení úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyní žalobkyně. Soud proto dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto soud shledal smlouvu neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Na straně žalované tak došlo k bezdůvodnému obohacení ve výši 12 433,54 Kč, které je žalovaná povinna žalobkyni vrátit.12. Pohledávka ze shora specifikované smlouvy za žalovanou byla žalobkyni postoupena, z čehož je nutné dovodit i aktivní legitimaci žalobkyně ohledně požadavku na vrácení poskytnutých prostředků.13. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, byla neaktivní. Jaké jsou možnosti žalované úvěr splácet netvrdila ani žalovaná, ani žalobkyně. Soud proto v daném případě stanovil povinnost žalované zaplatit částku 12 433,54 Kč do 6 měsíců, kterou považuje za obecně přiměřenou.14. S ohledem na konstatování neplatnosti smlouvy a stanovení nové lhůty k plnění ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, nelze uzavřít, že by se žalovaná ke dni vyhlášení tohoto rozsudku ocitla v prodlení, proto byla podaná žaloba zamítnuta i co do žalobkyní požadovaného úroku z prodlení, k čemuž soud opět odkazuje zejména na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021.15. Soud závěrem poznamenává, že si je vědom, že by za běžných okolností nemělo být ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání, učiní-li soud závěr, že žalobkyně určité skutečnosti neprokazuje. Žalobkyně si je však svých procesních povinností vědoma, problematiku posouzení úvěruschopnosti dobře zná a sama připustila, že pokud by soud neměl nárok žalobkyně z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, požaduje, aby soud nárok v části jistiny posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Soudu je navíc z rozhodovací činnosti známo, že žalobkyně se obdobných řízení obvykle neúčastní. Žalovaná pak byla v řízení zcela neaktivní. Z uvedených důvodů i s ohledem na zbývající výši předmětu řízení po částečném zpětvzetí žaloby, považoval soud, veden i zásadou ekonomie řízení, nařízení jednání v této věci za nadbytečné a neúčelné.16. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. za situace, kdy převážně úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly.