12 C 29/2026-20 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 31 060 Kč s příslušenstvím, která představuje nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 8. 2. 2024.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.3. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav:4. Žalovaná uzavřela s žalobkyní dne 8. 2. 2024 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované týž den finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni celkem částku 36 360 Kč v 60 týdenních splátkách po 606 Kč. (Zjištěno ze smlouvy o úvěru č. , spisová značka, ). Žalovaná žalobkyni na poskytnutý úvěr uhradila celkem částku 5 300 Kč.5. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovanou k plnění, ani žalobkyni však žalovaná ničeho neuhradila (zjištěno z předžalobní upomínky včetně dokladu o odeslání).6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet. Žaloba sice obsahuje tvrzení, jakým způsobem postupovala při posouzení úvěruschopnosti žalované, ale jediným přiloženým důkazem je smlouva o úvěru, ze které vyplývají některé údaje o poměrech žalované (zjištěno ze smlouvy o úvěru č. , spisová značka, ). Tyto informace není možné nijak ověřit, samy o sobě jsou nedostatečné a pokud jde o výdaje žalované, tak i nevěrohodné. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila na jednání, nemohl jí soud poučit dle § 118a o.s.ř., nechť doplní tvrzení a důkazy ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované. Soud proto dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto soud shledal smlouvu neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Na straně žalované tak došlo pouze k bezdůvodnému obohacení ve výši 14 700 Kč, které je žalovaná povinna žalobkyni vrátit.10. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, byla neaktivní. Jaké jsou možnosti žalované úvěr splácet netvrdila ani žalovaná, ani žalobkyně. Soud proto v daném případě stanovil povinnost žalované zaplatit částku 14 700 Kč ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně, které považuje za obecně přiměřenou.11. S ohledem na konstatování neplatnosti smlouvy a stanovení nové lhůty k plnění ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, nelze uzavřít, že by se žalovaná ke dni vyhlášení tohoto rozsudku ocitla v prodlení, proto byla podaná žaloba zamítnuta i co do žalobkyní požadovaného úroku z prodlení, k čemuž soud opět odkazuje zejména na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021.12. Soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci poskytnuté a dosud nesplacené prostředky úvěru pod ztrátou výhody splátek, a to v souladu se závěry vyslovenými Krajským soudem v Českých Budějovicích v rámci rozsudku č.j. 19 Co 1118/2024-94 či rozsudku č.j.5 Co 254/2024-105, kdy tento postup je opřen o § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a v něm uvedenou zásadu spravedlivého uspořádání vztahu věřitele a dlužníka. Ostatně je i dlouhodobou soudní praxí, že v drtivé většině případů soudy povolují splátky právě pod ztrátou jejich výhody. V daném případě soud považuje za spravedlivé uspořádání práv a povinností stran sporu stanovit splátky přiznaného plnění pod ztrátou výhody splátek, když soud neshledal žádné konkrétní důvody k tomu, aby se odchýlil od závěrů vyslovených Krajským soudem v , adresa, zejména v rámci rozsudku č.j. 19 Co 1118/2024-94. Ztrátou výhody splátek je míněno, že pokud se žalovaná zpozdí byť s jedinou splátkou, nestává se sice přisouzená částka splatnou naráz automaticky, ale věřitel může uplatnit zesplatnění celého plnění právním jednáním vůči dlužníkovi (žalované), s tím, že tak musí učinit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.13. S ohledem na konstatování neplatnosti smluv a stanovení nové lhůty k plnění ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, nelze konstatovat, že by se žalovaná ke dni vyhlášení tohoto rozsudku ocitla v prodlení, proto byla podaná žaloba zamítnuta i co do žalobcem požadovaného úroku z prodlení, k čemuž soud opět odkazuje zejména na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022.14. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když procesně úspěšnějším účastníkem je žalovaná (pro účely stanovení míry úspěchu je nutné zohlednit i žalobcem požadované příslušenství) a měla by proto proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení v poměrné výši. Žalovaná však zůstala ve věci zcela nečinná a žádné náklady jí nevznikly, proto bylo soudem rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku III rozsudku shora.