12 C 388/2025-51 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 101 106,54 Kč s příslušenstvím, která představuje nevypořádané nároky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, , právnická osoba, , a žalovaným dne 28. 4. 2022.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a přes řádné předvolání se k jednání nedostavil. Soud proto ve věci rozhodl v jeho nepřítomnosti.3. Po provedeném dokazování zjisti soud tento skutkový stav:4. Dne 28. 4. 2022 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, , právnická osoba, vystupující pod obchodním označením , Anonymizováno, , se žalovaným smlouvu nazvanou smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě bylo žalovanému umožněno opakovaně čerpat finanční prostředky až do výše 90 000 Kč. Žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit spolu se sjednaným úrokem ve stanovených splátkách. Celkem načerpal částku 221 954,51. (Zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , smluvních podmínek, standardních informací o spotřebitelském úvěru, fotografie dokladu totožnosti s fotografií žalovaného a z tabulky umoření.)5. Žalovaný neplnil podmínky smlouvy řádně a včas, splátky řádně nehradil a na svůj dluh uhradila částku 189 550,07 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně proto využila svého práva ze smlouvy a dluh žalovaného ke dni 29. 9. 2024 zesplatnila. (Zjištěno z výzvy před zesplatněním dluhu a z tabulky umoření.)6. Pohledávka původní věřitelky přešla ke dni 28. 4. 2025 na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025 na žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025 včetně seznamu postoupených pohledávek). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 28. 4. 2025 včetně dokladu o odeslání). Žalovaný na pohledávku žalobkyně ničeho dalšího neuhradil ani přes zaslanou předžalobní upomínku ze dne 29. 7. 2025 (zjištěno z předžalobní upomínky z 29. 7. 2025 včetně dokladu o odeslání).7. Soud má z předložených důkazů za prokázané, že účastníci uzavřeli shora uvedenou smlouvu, jejíž podmínky žalovaný řádně nesplnil. Soud se však zabýval i otázkou řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu § 84 až 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Uvedený zákon se na předmětnou smlouvu vztahuje, neboť smlouva byla uzavřena v době účinnosti zákona se žalovaným jakožto spotřebitelem.8. Žalobkyně pouze obecně tvrdila, jakým způsobem byla úvěruschopnost žalovaného ze strany její právní předchůdkyně ověřena s tím, že ke svým tvrzením nepředložila žádné důkazy. Soud proto při jednání dne 21. 1. 2026 vyzval žalobkyni v souladu s § 118a o.s.ř. k doplnění tvrzení a označení důkazů k tomu, zda a jakým konkrétním způsobem a na základě jakých konkrétních listin byly ověřovány příjmy, a především výdaje žalovaného. Soud zároveň poučil žalobkyni o následcích nesplnění této výzvy. Žalobkyně však jiná tvrzení ani důkazy nedoplnila.9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31.12.2023: Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. S ohledem na výše uvedené skutkové i právní závěry proto soud posoudil uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou. Na straně žalovaného tak došlo k bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které představují peněžní prostředky poskytnuté právní předchůdkyní žalobkyně, aniž by zde byl platný závazek (smlouva). Předmět bezdůvodného obohacení, tj. poskytnuté peněžní prostředky, je žalovaný povinen žalobkyni vydat, tj. zaplatit. Pohledávka ze shora specifikované smlouvy za žalovaným byla žalobkyni postoupena, z čehož je nutné dovodit i aktivní legitimaci žalobkyně ohledně požadavku na vrácení poskytnutých prostředků. Žalovanému byly právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 221 954,51 Kč, přičemž žalovaný uhradil 189 550,07 Kč. Z toho důvodu uložil soud povinnost žalovanému zaplatit žalobkyni částku 32 404,40 Kč a ve zbytku byla žaloba zamítnuta.12. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, byl neaktivní. Jaké jsou možnosti žalovaného úvěr splácet netvrdil ani žalovaný, ani žalobkyně. Soud proto v daném případě uložil povinnost žalovanému zaplatit žalobkyni částku 32 404,40 Kč v měsíčních splátkách po 1 000 Kč, které soud považuje s ohledem na dlužnou částku za přiměřeně vysoké, avšak pod ztrátou výhody splátek. Tzn., že nesplní-li žalovaný některou splátku, má žalobkyně právo požadovat celou pohledávku, přičemž toto právo může uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky (obdobně režimu § 1931 o.z.).13. S ohledem na konstatování neplatnosti smlouvy a stanovení nové lhůty k plnění ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, nelze konstatovat, že by se žalovaný ke dni vyhlášení tohoto rozsudku ocitl v prodlení, proto byla podaná žaloba zamítnuta i co do žalobkyní požadovaného úroku z prodlení, k čemuž soud opět odkazuje zejména na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021.14. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když procesně úspěšnějším účastníkem je žalovaný (pro účely stanovení míry úspěchu je nutné zohlednit i žalobcem požadované příslušenství) a měl by proto proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení v poměrné výši. Žalovaný však zůstal ve věci nečinný a žádné náklady mu nevznikly, proto bylo soudem rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku III rozsudku shora.