23 C 201/2025-59 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 34 544 Kč s příslušenstvím, představující nevypořádané nároky ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky dne 1.6.2025, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 34 000 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud rozhodl ve věci bez jednání podle § 115a o.s.ř., neboť žalobkyně s tím souhlasila a žalovaný nereagoval na řádně doručenou výzvu soudu, zda s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí, ve lhůtě k tomu soudem stanovené, ačkoli součástí výzvy bylo poučení, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí.4. Soud ve věci zjistil tento skutkový stav:5. Dne 1.6.2025 uzavřeli účastníci smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , a to prostřednictvím internetových stránek , Anonymizováno, , tedy prostřednictvím komunikace na dálku, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše úvěrového limitu 34 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet uvedený žalovaným při sjednávání úvěru. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky splácet v předepsaných splátkách s úrokem 57,99 % (RPSN 76,18 %). Žalovaný úvěr načerpal dne 2.6.2025 (15 500 Kč) a 4.6.2025 (18 500 Kč) a na základě smlouvy měl žalobkyni uhradit celkem 122 400 Kč v 72 měsíčních splátkách po 1 700 Kč. Žalovaný však své povinnosti nesplnil řádně a včas, na svůj dluh neuhradil dle tvrzení žalobkyně ničeho. (Zjištěno ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , ze standardních informací o spotřebitelském úvěru, z žádosti o čerpání tranše revolvingového úvěru a z potvrzení o příchozí verifikační platbě 1 Kč, z potvrzení o provedení výplaty částky 15 500 Kč dne 2.6.2025 a 18 450,75 Kč dne 4.6.2025.)6. Žalobkyně nejprve dne 20.6.2025 vyzvala žalovaného k hrazení úvěru a upozornila jej na možnost jeho zesplatnění, dne 5.7.2025 učinila druhou upomínku a následně ke dni 21.9.2025 úvěr zesplatnila a upozornila žalovaného na možnost vymožení pohledávky soudní cestou (zjištěno z uvedených upomínek a zesplatňovacího dopisu včetně předžalobní výzvy a dokladu o odeslání).7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žaloba sice obsahuje tvrzení, jakým způsobem postupovala při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, ale jediným přiloženým důkazem je interní dokument (příloha smlouvy č. , hodnota, – Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), z něhož vyplývají některé údaje o poměrech žalovaného. Tyto informace není možné nijak ověřit, samy o sobě jsou nedostatečné a pokud jde o výdaje žalovaného, tak i nevěrohodné. Soud proto dospěl soud k závěru, že žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto soud shledal smlouvu neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Na straně žalovaného tak došlo pouze k bezdůvodnému obohacení ve výši 34 000 Kč, které je žalovaný povinen žalobkyni vrátit.11. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, byl neaktivní. Jaké jsou možnosti žalovaného úvěr splácet netvrdil ani žalovaný, ani žalobkyně. Soud proto v daném případě stanovil povinnost žalovanému zaplatit částku 34 000 Kč ve splátkách po 1 000 Kč, které soud považuje obecně za přiměřené.12. S ohledem na konstatování neplatnosti smlouvy a stanovení nové lhůty k plnění ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, nelze uzavřít, že by se žalovaný ke dni vyhlášení tohoto rozsudku ocitl v prodlení, proto byla podaná žaloba zamítnuta co do žalobkyní požadovaného úroku z prodlení, k čemuž soud opět odkazuje zejména na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, .13. Soud pak dodává, že závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy by učinil i podle § 580 a 588 o.z. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. (…). Při smlouvou stanovené výši smluvního úroku 57,99 % ročně a při RPSN 76,18 % považuje soud smlouvu za neplatnou i pro rozpor s dobrými mravy.14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. za situace, kdy úspěch žalobkyně činil 79 % a její neúspěch 21 % (při zohlednění zamítnutého příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku). Po odečtení neúspěchu žalobkyně od jejího úspěchu vznikl žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 58 %. Náklady řízení žalobkyně přitom činily 4 017 Kč a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 617 Kč, z odměny zástupce za 3 úkony právní služby po 700 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzva) podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu a ze 3 tzv. režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu. Řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech.