23 C 29/2026-15 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 18 200 Kč s příslušenstvím, představující nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., dne 15.7.2024 pod č. , hodnota, , na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 18 200 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud rozhodl ve věci bez jednání podle § 115a o.s.ř., neboť žalobkyně s tím souhlasila a žalovaný nereagoval na řádně doručenou výzvu soudu, zda s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí, ve lhůtě k tomu soudem stanovené, ačkoli součástí výzvy bylo poučení, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí.4. Soud ve věci zjistil tento skutkový stav:5. Dne 15.7.2024 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , a to prostřednictvím internetových stránek , Anonymizováno, tedy prostřednictvím komunikace na dálku, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše úvěrového limitu 18 200 Kč, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet uvedený žalovaným při sjednávání úvěru. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky splácet v předepsaných splátkách s úrokem 457,5 % (RPSN 4 678,99 %). Při načerpání celého úvěrového limitu (který také žalovaný dne 15. a 16.7.2024 načerpal) měl žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně vrátit celkem 85 495,33 Kč. Žalovaný však své povinnosti nesplnil řádně a včas, na svůj dluh neuhradil dle tvrzení žalobkyně ničeho. (Zjištěno ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, včetně všeobecných podmínek, ze standardních informací o spotřebitelském úvěru a z potvrzení o provedení výplaty částky 15 000 Kč dne 15.7.2024 a 3 200 Kč dne 16.7.2024.)6. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3.11.2025 společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, ., která ji následující den 4.11.2025 postoupila žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. (Zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3.11.2025 včetně jejího dodatku č. , hodnota, , ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4.11.2025, seznamu postoupených pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky včetně dokladu o odeslání).7. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k plnění, ani žalobkyni však žalovaný ničeho neuhradil (zjištěno z předžalobní upomínky ze dne 21.11.2025 včetně dokladu o odeslání).8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet. Žaloba sice obsahuje tvrzení, jakým způsobem postupovala při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, ale jediným přiloženým důkazem je interní dokument (patrně právní předchůdkyně žalobkyně), z něhož vyplývají některé údaje o poměrech žalované (zjištěno z listiny „čestné prohlášení klienta). Tyto informace není možné nijak ověřit, samy o sobě jsou nedostatečné a pokud jde o výdaje žalovaného, tak i nevěrohodné. Soud proto dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto soud shledal smlouvu neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Na straně žalovaného tak došlo pouze k bezdůvodnému obohacení ve výši 18 200 Kč, které je žalovaný povinen žalobkyni vrátit.12. Pohledávka ze shora specifikované smlouvy za žalovaným byla žalobkyni postoupena, z čehož je nutné dovodit i aktivní legitimaci žalobkyně ohledně požadavku na vrácení poskytnutých prostředků.13. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, byl neaktivní. Jaké jsou možnosti žalovaného úvěr splácet netvrdil ani žalovaný, ani žalobkyně. Soud proto v daném případě stanovil povinnost žalovanému zaplatit částku 18 200 Kč do 5 měsíců, kterou považuje za obecně přiměřenou.14. S ohledem na konstatování neplatnosti smlouvy a stanovení nové lhůty k plnění ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, nelze uzavřít, že by se žalovaný ke dni vyhlášení tohoto rozsudku ocitl v prodlení, proto byla podaná žaloba zamítnuta co do žalobkyní požadovaného úroku z prodlení, k čemuž soud opět odkazuje zejména na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, .15. Soud závěrem poznamenává, že si je vědom, že by za běžných okolností nemělo být ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání, učiní-li soud závěr, že žalobkyně určité skutečnosti neprokazuje. Žalobkyně si je však svých procesních povinností vědoma, problematiku posouzení úvěruschopnosti dobře zná a sama připustila, že pokud by soud neuznal nárok žalobkyně z titulu smlouvy o úvěru, požaduje, aby soud nárok v části jistiny posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Soudu je navíc z rozhodovací činnosti známo, že žalobkyně se obdobných řízení obvykle neúčastní. Žalovaný pak byl v řízení zcela neaktivní. Z uvedených důvodů, i s ohledem na výši předmětu řízení, považoval soud, veden i zásadou ekonomie řízení, nařízení jednání v této věci za nadbytečné a neúčelné.16. Dále soud dodává, že závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy by učinil i podle § 580 a 588 o.z. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. (…). Při smlouvou stanovené výši smluvního úroku 457,5 % ročně a při RPSN 4 678,99 % je úvěrová smlouva jednoznačně neplatná pro rozpor s dobrými mravy, a to bez ohledu na to, že žalobkyně v řízení nárok na smluvní úrok neuplatňovala.17. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o.s.ř. Žalobkyni, jejíž neúspěch spočíval jen v nepatrné části, přiznal soud náhradu účelně vynaložených nákladů, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, z odměny zástupce za 3 úkony právní služby po 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva) podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu a ze 3 tzv. režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu. Řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech.