26 C 115/2026-20 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 76 924,86 Kč s příslušenstvím představující nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně (Multitude Bank p.l.c.) a žalovaným.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Soud rozhodl ve věci bez jednání podle § 115a o.s.ř., neboť žalobkyně s tím souhlasila. Žalovaný nereagoval na řádně doručenou výzvu soudu, zda s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí, ve lhůtě k tomu soudem stanovené, ačkoli součástí výzvy bylo poučení, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud mít za to, že s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí.4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav:5. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , Anonymizováno, uzavřel s žalovaným dne 3. 3. 2023 prostřednictvím svých webových stránek smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru ve výši 10 000 Kč. Splatnost byla sjednána takto: „Úvěr bude splácen v měsíčních splátkách odpovídajících Minimální částce platby. Bude třeba uhradit: Minimální splátku, kterou tvoří (a) 13.00 % z nesplaceného Úvěru spolu s úrokem z Úvěru a poplatkem za výběr, nebo (b) 1000.00 Kč, podle toho, která z těchto částek je vyšší. Pokud je celková částka nesplaceného Úvěru spolu se splatným úrokem a poplatkem za výběr nižší než 1000.00 Kč, považuje se za celkovou částku minimální měsíční splátky nesplacený Úvěr spolu s úrokem. Celkový počet splátek závisí na době trvání Úvěru a skutečně čerpané částce.“ Zároveň bylo sjednáno, že „Úvěr je poskytován na období jednoho roku počínaje dnem prvního čerpání a poslední platba provedená Klientem pokryje nesplacený zůstatek jistiny a úroků a případné další poplatky“ (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 16. 5. 2024 mezi , Anonymizováno, a žalovanou). Následně byl úvěrový rámec navýšen nejprve na částku 15 000 Kč a posléze na částku 22 000 Kč (Dodatek o navýšení úvěrového limitu ze dne 31. 8. 2023 a Dodatek o navýšení úvěrového limitu ze dne 18. 1. 2024).6. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána na základě formuláře s vyplněnými údaji, ve kterém byl uveden měsíční příjem žalovaného ve výši 32 000 Kč a měsíční náklady ve výši 15 000 Kč. Jako zaměstnavatel byla uvedena , právnická osoba, . Dále výpisu z účtů za období 1. 12. 2022 - 31. 12. 2022, ve kterém je uveden příjem od zaměstnavatele ve výši 15 961 Kč, za období 1. 1. 2023 - 31. 1. 2023, ve kterém je uveden příjem od zaměstnavatele ve výši 29 515 Kč, za období 1. 2. 2023 - 28. 2. 2023, ve kterém je uveden příjem od zaměstnavatele ve výši 31 900 Kč.7. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému postupně částku v celkové výši 128 557 Kč. Ke dni 9. 1. 2025 po splátkách ze strany žalovaného činila dlužná jistina částku 21 568,36 Kč, poplatky částku 2 397,54 Kč a úroky částku 52 958,96 Kč, celkem se tedy jednalo o částku požadovanou žalobkyní ve výši 76 924,86 Kč (zjištěno z celkového výpisu z účtu a jednotlivých potvrzeních o platbě).8. Naopak prokázáno nebylo, že by právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 76 924,86 Kč jak ve své žalobě žalobkyně tvrdí. Tato částka (jak bylo uvedeno v předešlém odstavci) totiž přesně odpovídá součtu dlužné jistiny, poplatků a úroků a to podle výpisu předloženého žalobkyní. Žalobkyně byla zároveň na tyto rozpory upozorněna a vyzvána k jejich vysvětlení, přičemž sama potvrdila, že jistina činí částku 21 568,36 Kč. Soud proto vzal za prokázané, že dlužná jistina činila k okamžiku podání žaloby částku 21 568,36 Kč.9. Dále bylo zjištěno, že smlouvou o postoupení (budoucích) pohledávek uzavřené dne 27. 1. 2020 ve znění dodatku č. , hodnota, ze dne 18. 11. 2021 došlo k postoupení pohledávky vůči žalovanému z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek, jejího dodatku č. , hodnota, , seznamu postoupených pohledávek).10. Žalovaný na dlužnou částku ničeho neuhradil, když opak netvrdil ani neprokazoval.11. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále zákon o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. S ohledem na to, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru se soud při právním posouzení nejprve zabýval otázkou vynaložení řádné péče při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně.15. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi konstantně uvádí, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).16. Ve vztahu k této míře péče, kterou je nutné k posouzení úvěruschopnosti vynaložit, hraje významnou roli výše uvažovaného spotřebitelského úvěru. Ostatně i Nejvyšší soud uvádí, že při posuzování splnění povinnosti úvěrové společnosti posoudit schopnost žadatele úvěr splatit nelze pominout také výši požadovaného úvěru. Jiné požadavky na splnění této povinnosti budou kladeny v případě žádosti o úvěr ve výši několika tisíc korun a jiné v případě statisícových částek. (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 4 Tdo 238/2019, tento přístup nejlépe odpovídá i závěrům Soudního dvora EU, k tomu podrobně Flídr, J. Ověření příjmů a výdajů při posouzení úvěruschopnosti u smlouvy o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení. Právní rozhledy, 2022, č. 10, s. 343-355).17. Břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně toho, že byla úvěruschopnost řádným způsobem zkoumána přitom nese poskytovatel úvěru - srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, ve věci C-449/13 (CA Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další).18. Žalobkyně předložila toliko formulář s vyplněnými údaji o žalovaném, přičemž zřejmý není ani původ tohoto formuláře a dále výpisy z účtu za období tří měsíců, ze kterých vyplývá příjem žalovaného.19. Nicméně jak z výše uvedeného vyplývá, takový formulář nelze považovat za dostatečný podklad pro ověření úvěruschopnosti žalovaného a to ani v kombinaci s výpisy z účtu za období tří měsíců. Lze přitom odkázat i na závěry finančního arbitra, podle nichž nemusí postačit, pokud poskytovatel ověří výši příjmů např. na základě výplatních pásek, ale je nezbytné, aby ověřil pracovní či jinou smlouvu, z níž bude výše pravidelných příjmů zřejmá (k tomu podrobně srov. opět Flídr, J. Ověření příjmů a výdajů při posouze