26 C 13/2026-17 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobou doručenou soudu dne 24. 9. 2025 se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 9 608 Kč s příslušenstvím představující nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru ze dne 7. 2. 2025 č. , hodnota, .2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Soud rozhodl ve věci bez jednání podle § 115a o.s.ř., neboť žalobkyně s tím souhlasila. Žalovaný nereagoval na řádně doručenou výzvu soudu, zda s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí, ve lhůtě k tomu soudem stanovené, ačkoli součástí výzvy bylo poučení, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud mít za to, že s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí.4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav:5. Žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , a to elektronickými prostředky komunikace na dálku, prostřednictvím internetových stránek , Anonymizováno, Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla dne 7. 2. 2025 žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu úvěru do 7. 3. 2025 společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 500 Kč. Žalovaný však žalobkyni ničeho neuhradil, přičemž ani netvrdil, ani neprokazoval, že by cokoliv uhradil. Dále žalobkyně uplatnila nárok na smluvní pokutu dle čl. IX.1.a smlouvy o úvěru ve výši 0,1 % denně z částky 8 000 Kč za období od 8. 3. 2025 do 24. 9. 2025, tj. 1 608 Kč. Z důvodu prodlení pak uplatnila i nárok na zákonný úrok z prodlení od 8. 3. 2025 do zaplacení.6. Soud má za prokázané, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru, žalovaný úvěr čerpal, avšak svůj dluh nesplácel řádně.7. Právně byla věc posouzena podle § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o.z.“) jako smlouva o úvěru. S ohledem na to, že žalovanému byl úvěr poskytnut jako spotřebiteli, vztahuje se na něj úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále zákon o spotřebitelském úvěru).8. S ohledem na shora uvedený skutkový stav a listinné důkazy, které je prokazují, soud žalobě jako důvodné částečně vyhověl. Soud žalobu zamítl v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 500 Kč, zákonného úroku z prodlení, smluvní pokuty ve výši 1 608 Kč a to z následujícího důvodu.9. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má před poskytnutím úvěru poskytovatel úvěru povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně toho, že tak učinil přitom nese právě poskytovatel úvěru - srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, ve věci C-449/13 (CA Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další). Žalobkyně nicméně tuto svou povinnost tvrdit a prokazovat uvedenou skutečnost nesplnila, když pouze ve zcela obecné míře uvedla, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Takto obecné konstatování však nelze považovat za dostatečné. Tento nedostatek přitom neodstranila ani přes výzvu ze strany soudu, jenž obsahovala rovněž poučení o následcích nesplnění této povinnosti (výzva ze dne 8. 1. 2026, č. j. 26 C 13/2026-15).10. Soud tedy posoudil výše uvedenou smlouva o spotřebitelském úvěru jako neplatnou a rozhodl pouze o vrácení poskytnuté jistiny ve výši 8 000 Kč, přičemž ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítnul. S ohledem na neplatnost smlouvy a nově stanovenou splatnost ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, nelze konstatovat, že by se žalovaný ke dni vyhlášení tohoto rozsudku ocitl v prodlení, proto byla podaná žaloba zamítnuta co do žalobkyní požadovaného úroku z prodlení (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).11. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (opět srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Žalovaný se ve věci nevyjádřil, byl neaktivní. Soud proto v daném případě rozdělil platební povinnost žalovaného do splátek po 500 Kč (avšak pod ztrátou výhody splátek), což je částka, kterou lze obecně považovat za přiměřenou.12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyni, která měla ve věci úspěch jen částečný (z 61 %), přiznal soud náhradu účelně vynaložených nákladů v rozsahu 22 % (61 % - 39 %). Celkové náklady žalobkyně činí 1 852 Kč a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z odměny zástupce za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva) podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ze 3 tzv. režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a náhrady odpovídající 21 % DPH ve výši 252 Kč. Soudem přiznaných 22 % pak činí 407,40 Kč. Řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech.13. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.14. Toto rozhodnutí obsahuje pouze zkrácené odůvodnění dle ust. § 157 odst. 4 o.s.ř.15. Pro úplnost pak soud uvádí, že odvolání není přípustné, neboť k příslušenství pohledávky se při zkoumání hranice bagatelnosti nepřihlíží (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Poplatek za sjednání a čerpání úvěru svou povahou přitom představuje úrok, který představuje typické příslušenství pohledávky (§ 513 o. z.). I v případě, že by se o příslušenství pohledávky nejednalo, docházelo by zde ke tzv. štěpení nároků, tedy by pro každou částku byla hranice bagatelnosti zkoumána zvlášť (ke štěpení nároků např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. 25 Cdo 1791/2018).