26 C 146/2026-15 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 30 251,36 Kč s příslušenstvím, představující nevypořádané nároky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně (, Anonymizováno, ) dne 16. 6. 2025, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč.2. Žalovaný podal dne 9. 2. 2026 odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu, který mu byl doručen dne 27. 1. 2026. Nijak jej však neodůvodnil, a to ani posléze ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu. Ačkoliv by uvedené mělo v zásadě mít za následek fikci uznání nároku z jeho strany (§ 114b odst. 5 o. s. ř.) v projednávané věci je nutné zohlednit, že se jedná o vztah vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. V takovém případě se totiž uvedené pravidlo neuplatní a rozsudek pro uznání nelze vydat (k tomu blíže Jäger, M. Porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele v procesních souvislostech. Soudní rozhledy, 2025, č. 1, s. 5 a násl.).3. Soud rozhodl ve věci bez jednání podle § 115a o.s.ř., neboť žalobkyně s tím souhlasila a žalovaný nereagoval na řádně doručenou výzvu soudu, zda s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí, ve lhůtě k tomu soudem stanovené, ačkoli součástí výzvy bylo poučení, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud mít za to, že s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí.4. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně (, Anonymizováno, ) dne 16. 6. 2025 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 0,4026 % denně (146,949% ročně), přičemž v uvedené smlouvě bylo sjednáno, že „Úvěr bude splácen v měsíčních splátkách odpovídajících Minimální částce platby. Bude třeba uhradit: Minimální splátku, kterou tvoří (a) 13,00 % z nesplaceného Úvěru spolu s úrokem z Úvěru a poplatkem za výběr, nebo (b) 1000.00 Kč, podle toho, která z těchto částek je vyšší. Pokud je celková částka nesplaceného Úvěru spolu se splatným úrokem a poplatkem za výběr nižší než 1000.00 Kč, považuje se za celkovou částku minimální měsíční splátky nesplacený Úvěr spolu s úrokem. Celkový počet splátek závisí na době trvání Úvěru a skutečně čerpané částce.“. Splatnost jistiny byla sjednána tak, že „Úvěr bude splácen v měsíčních splátkách odpovídajících Minimální částce platby. Bude třeba uhradit: Minimální splátku, kterou tvoří (a) 13.00 % z nesplaceného Úvěru spolu s úrokem z Úvěru a poplatkem za výběr, nebo (b) 1000.00 Kč, podle toho, která z těchto částek je vyšší. Pokud je celková částka nesplaceného Úvěru spolu se splatným úrokem a poplatkem za výběr nižší než 1000.00 Kč, považuje se za celkovou částku minimální měsíční splátky nesplacený Úvěr spolu s úrokem. Celkový počet splátek závisí na době trvání Úvěru a skutečně čerpané částce.“ (Zjištěno ze smlouvy o úvěru).5. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému postupně částku v celkové výši 20 000 Kč. Ke dni 14. 10. 2025 činila dlužná jistina částku 20 000 Kč, poplatky částku 750 Kč a úroky částku 9501,36 Kč, celkem se tedy jednalo o částku požadovanou žalobkyní ve výši 30 251,36 Kč (Zjištěno z Faktury variabilní symbol , var. symbol, , celkového výpisu z účtu a potvrzení o platbě).6. Naopak prokázáno nebylo, že by právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 30 251,36 Kč jak ve své žalobě žalobkyně tvrdí. Tato částka (jak bylo uvedeno v předešlém odstavci) totiž přesně odpovídá součtu dlužné jistiny, poplatků a úroků a to podle výpisu předložené žalobkyní.7. Dále bylo zjištěno, že smlouvou o postoupení (budoucích) pohledávek uzavřené dne 27. 1. 2020 ve znění dodatku č. , hodnota, ze dne 18. 11. 2021 došlo k postoupení pohledávky vůči žalovanému z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena právní předchůdkyní žalobkyně dne 22. 11. 2025 (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek, jejího dodatku č. , hodnota, , seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky).8. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále zákon o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. S ohledem na to, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru se soud při právním posouzení nejprve zabýval otázkou vynaložení řádné péče při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně.12. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi konstantně uvádí, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).13. Ve vztahu k této míře péče, kterou je nutné k posouzení úvěruschopnosti vynaložit, hraje významnou roli výše uvažovaného spotřebitelského úvěru. Ostatně i Nejvyšší soud uvádí, že při posuzování splnění povinnosti úvěrové společnosti posoudit schopnost žadatele úvěr splatit nelze pominout také výši požadovaného úvěru. Jiné požadavky na splnění této povinnosti budou kladeny v případě žádosti o úvěr ve výši několika tisíc korun a jiné v případě statisícových částek. (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 4 Tdo 238/2019, tento přístup nejlépe odpovídá i závěrům Soudního dvora EU, k tomu podrobně Flídr, J. Ověření příjmů a výdajů při posouzení úvěruschopnosti u smlouvy o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení. Právní rozhledy, 2022, č. 10, s. 343-355).14. Břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně toho, že byla úvěruschopnost řádným způsobem zkoumána přitom nese poskytovatel úvěru - srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, ve věci C-449/13 (CA Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další).15. Žalobkyně předložila toliko formulář s vyplněnými údaji o žalovaném, přičemž zřejmý není ani původ tohoto formuláře a dále výpisy z účtu za období tří měsíců, ze kterých vyplývá příjem žalovaného. Nicméně jak z výše uvedeného vyplývá, takový formulář nelze považovat za dostatečný podklad pro ověření úvěruschopnosti žalované. Již v žalobě přitom žalobkyně uvedla, že v případě, že soud nebude mít za prokázaný nárok žalobkyně z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, má tento nárok v rozsahu