31 C 38/2026-18 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 148 036,54 Kč s příslušenstvím, jako nevypořádané nároky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., a žalovanou dne 27. 5. 2024 pod č. , hodnota, , na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 122 000 Kč.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.3. Soud rozhodl ve věci bez jednání podle § 115a o.s.ř., neboť žalobkyně s tím souhlasila a žalovaná nereagovala na řádně doručenou výzvu soudu, zda s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí, ve lhůtě k tomu soudem stanovené, ačkoli součástí výzvy bylo poučení, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud mít za to, že s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí.4. Soud ve věci zjistil tento skutkový stav:5. Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, . dne 27. 5. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru včetně Dodatku č. , hodnota, , a to prostřednictvím internetových stránek www.proficredit.cz, tedy prostřednictvím komunikace na dálku, na jejichž základě poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 122 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 68,33 % ročně ve 48 měsíčních splátkách po 7 471 Kč, celkem tedy 358 608 Kč. (Zjištěno ze smlouvy o úvěru včetně dodatku ze dne 27. 5. 2024, oznámení o schválení úvěru a dokladu o vyplacení úvěru). Žalovaná se však dostala do prodlení se splácením úvěru a s ohledem na to byl dne 18. 9. 2024 úvěr zesplatněn (zjištěno z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 18. 9. 2024).6. Pohledávka společnosti , právnická osoba, . byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 2. 2025 postoupena žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek a ze společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek). Postoupení pohledávky bylo žalované řádně oznámeno (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 4. 3. 2025). Žalovaná však ničeho neuhradila ani přes zaslanou předžalobní výzvu (zjištěno z předžalobní výzvy včetně dokladu o odeslání). Skutečnost, že by žalovaná zaplatila řádně a včas, žalovaná netvrdí, ani neprokazuje.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Soud má z předložených důkazů za prokázané, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně shora uvedenou smlouvu, jejíž podmínky žalovaná řádně nesplnila. Soud se však zabýval i otázkou řádného posouzení úvěruschopnosti žalované ve smyslu § 84 až 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť uvedený zákon se na předmětnou smlouvu vztahuje.9. Předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli úvěru před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020 ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.11. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem právní předchůdce žalobkyně postupoval při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet.12. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (komentář k ustanovení § 9 – Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele – viz závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 1 As 30/2015-39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud a Ústavní soud v níže uvedených rozhodnutích – rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a 33 Cdo 201/2018, popř. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/2018).13. Právní předchůdkyně žalobkyně dle tvrzení žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela z údajů o příjmech a výdajích, které jí žalovaná sdělila, na výzvu soudu žádné listiny prokazující ověření výše příjmů a výdajů žalované žalobkyně nepředložila. Údaj o částce, která žalované měsíčně zbývá a kterou tak žalovaná byla schopna použít k úhradě úvěru, právní předchůdkyně žalobkyně tedy již dále nijak neověřovala a vycházela pouze z tvrzení žalované. Pouze z tvrzení žalované však nelze učinit závěr o výši částky, kterou je žalovaná schopna měsíčně vydat na splátky úvěru, a tedy spolehlivě posoudit její úvěruschopnost.14. S ohledem na výše uvedené nelze než dospět k závěru, že žalobkyně neunesla břemeno důkazní k tvrzením, že její právní předchůdkyně posoudila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z tohoto důvodu je nutné smlouvu o úvěru posoudit jakožto neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Na straně žalované tak vzniklo ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru bezdůvodné obohacení, které představují peněžní prostředky poskytnuté právním předchůdcem žalobkyně žalované, aniž by zde byl platný závazek (smlouva). Předmět bezdůvodného obohacení, tj. poskytnuté peněžní prostředky, je žalovaná povinna žalobkyni vydat, tj. zaplatit. Ve rozsahu jistiny ve výši 122 000 Kč proto soud žalobě vyhověl.15. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022 je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, byla neaktivní. Soud proto v daném případě rozdělil platební povinnost žalované do splátek po 2 000 Kč (avšak pod ztrátou výhody splátek), což je částka, kterou lze obecně považovat za přiměřenou.16. S ohledem na konstatování neplatnosti smlouvy a stanovení nové lhůty k plnění ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, nelze konstatovat, že by se žalovaná ke dni vyhlášení tohoto rozsudku ocitla v prodlení, proto byla podaná žaloba zamítnuta co do žalobkyní požadovaného úroku z prodlení, k čemuž soud opět odkazuje zejména na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022.17. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. za situace, kdy úspěch žalobkyně činil 48,5 % a její neúspěch 51,5 %. Nepatrně větší úspěch ve věci tak měla žalovaná, která však zůstala v řízení nečinná a žádné náklady jí nevznikly.O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Úspěch žalobkyně ve věci činil 68 % (příslušenství pohledávky pro účely posouzení míry úspěchu ve sporu vypočteno ke dni rozhodnutí soudu), po odečtení míry neúspěchu žalobkyně od jejího úspěchu má žalobkyně nárok na náhradu 36 % nákladů řízení, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 922 Kč, z odměny zástupce za 3 úkony právní služby po 7 060 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby) podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, a ze 3 tzv. režijních paušálů po 450 Kč podle § 13 advokátního tarifu Zástupkyně žalobkyně není plátkyní DPH. Soud žalobkyni nepřiznal odměnu za úkon spočívající v doplnění žaloby ze dne 22. 4. 2026, neboť žalobkyně jen k výzvě soudu doplnila tvrzení, která již měla být součástí žaloby. Žalobkyni je dobře známa zákonná úprava povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru náležitě posoudit úvěruschopnost spotřebitele i aktuální judikatura týkající se této problematiky. Žaloba však původně