36 C 42/2026-60 – Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 18 264,76 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o nevypořádaný nárok ze smlouvy o úvěru, kterou s žalovanou uzavřela distančním způsobem dne 3.2.2025. Na základě této smlouvy žalované poskytla úvěr ve výši 13 592 Kč, který jí poskytla na účet ve dvou platbách, dne 3.2.2025 a dne 24.3.2025 č.ú. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit v pravidelných denních splátkách, když první splátka byla splatná 5.3.2025, spolu s poplatky – za vyplacení tranší úvěru, a dále za sjednané služby „presto“ 330 Kč, „klidné spaní“ 175,68 Kč a „informační SMS servis“ 48 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s placením splátek, žalobkyně ke dni 21.7.2025 smlouvu vypověděla a žalovanou vyzvala k úhradě celého úvěru. Žalovaná na úvěr do podání žaloby uhradila částku 9 756 Kč, poté již neuhradila ničeho.2. K výzvě soudu žalobkyně dále ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované doplnila, že ověřila, že se žalovaná nenachází v registrech: centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík, registr neplatných dokladů MVČR, registr TelcoScore, registr hledaných osob PČR, registr politicky aktivních osob, sankční seznamy a katastrální rejstřík – ke kontrole platnosti adresy. Od žalované dále zjistila, že má měsíční příjem 20 052 Kč, ověřila její příjem i bankovní účet.3. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila a k jednání soudu se ani bez omluvy nedostavila. Z jednání se omluvila žalobkyně. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti obou účastníků.4. Soud pak na základě provedených důkazů zjistil následující skutkový stav:5. Žalobkyně a žalovaná spolu dne 3.2.2025 uzavřely smlouvu o úvěru, na základě které byla žalovaná oprávněna čerpat úvěr postupně a opakovaně až do výše 16 900 Kč s dobou platnosti kreditního rámce do 28.7.2026 (smlouva o úvěru). Žalovaná z úvěru čerpala na svůj účet č. , č. účtu, dne 3.2.2025 částku 8 000 Kč a dne 24.3.2025 částku 5 592,10 Kč (potvrzení o vyplacení úvěru, sdělení banky). Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok sjednaný ve smlouvě včetně poplatků splácet v pravidelných denních splátkách, první splátka byla splatná 4.2.2025 a činila 86,86 Kč (smlouva o úvěru, předpis splátek). Žalovaná splátky nehradila pravidelně, dostala se do prodlení s jejich úhradou a žalobkyně proto smlouvu vypověděla emailem ze dne 21.7.2025; žalovanou vyzvala k úhradě zbytku úvěru (výpověď). Žalobkyně pak žalovanou k úhradě dluhu vyzvala před podáním žaloby (předžalobní výzva ze dne 2.11.2025 a doklad o přepravě).6. Při posuzování úvěruschopnosti vycházela uvedená společnost při poskytování úvěru především z toho, jaké informace jí o sobě poskytla žalovaná; žalovaná uvedla, že její měsíční příjem činí 25 000 Kč, domácnost sdílí s dalším členem, který nemá svůj vlastní příjem, na bydlení vynaloží měsíčně částku 8 000 Kč, ostatní nezbytné výdaje činí 4000 Kč a na půjčky vynaloží měsíčně další 4 000 Kč (výpis o posouzení úvěruschopnosti). Příjmy měla ověřit ve výši 20 052 kč z účtu žalované (identifikované příjmy z účtu č. , IBAN, ). Žalobkyně však při ověřování příjmů žalované vycházela toliko ze součtu všech jednotlivých na účet žalované připsaných jednotlivých částech, aniž se zaobírala tím, zda se jedná o pravidelné měsíční příjmy a jaký je jejich zdroj (s ohledem na možnost posouzení jejich stálosti a udržitelnosti). Pravidelné měsíční výdaje žalované nijak neověřila, nezkoumala, jaké skutečné výdaje vynaloží žalovaná za bydlení, za stravu a další nezbytné výdaje, zda vůči osobě žijící s ní ve společné domácnosti bez vlastního příjmu má nějakou vyživovací povinnost a tuto nijak nezohlednila.7. Žalovaná byla v řízení zcela nečinná a netvrdila ani neprokazovala, že by na dluh u žalobkyně uhradil více, než sdělila žalobkyně.8. Podle § 2395 o.z. ve znění účinném od 1.1.2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 má poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Dle výkladu vyšších soudů je potřeba shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vkládat tak, že porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr je sankcionována absolutní neplatností úvěrové smlouvy, ke které soudy přihlíží z úřední povinnosti.13. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.14. V dané věci se proto soud zabýval nejprve tím, zda spolu žalovaná a žalobkyně uzavřely platnou smlouvu o úvěru, tedy tím, zda žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnila řádně své povinnosti zabývat se úvěruschopností žalované jako žadatelky o spotřebitelský úvěr, než s ní vstoupila do smluvního vztahu. Podle výše citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen posoudit schopnost žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných jak od spotřebitele, tak z jiných zdrojů. Odborná péče věřitele pak zahrnuje v sobě i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale zohlední konkrétní situací žadatele o úvěr, i že se bez dalšího nespokojí s informacemi získanými od spotřebitele a řádně tyto informace prověří a vyhodnotí. Že toto žalobkyně skutečně učinila, však v daném případě neměl soud za prokázané; sice tvrdila, že příjmy i výdaje žalované ověřila z účtu žalované, jehož výpis měla k dispozici, že tak ale skutečně učinila, soud neměl za prokázané. Soudu předložila výpis identifikovaných příjmů, které v rozhodném období žalovaná na účet obdržela, do něho započítala všechny jednotlivé na účet žalované připsané částky, přičemž dále ohledně nich nezkoumala, zda se jedná o pravidelné měsíční příjmy a jaký je jejich zdroj, zda tedy lze spoléhat na jejich pravidelnost, stálost a udržitelnost. Pravidelné měsíční výdaje žalované nijak neověřila a skutečně nezkoumala, nezjišťovala, jaké skutečné výdaje vynaloží žalovaná za bydlení, za stravu a další nezbytné výdaje, zda vůči osobě žijící s ní ve společné domácnosti bez vlastního příjmu má nějakou vyživovací povinnost a tuto nijak nezohlednila. Soud tedy v dané věci nemohl učinit závěr o tom, že žalobkyně skutečně s odbornou péčí posuzovala úvěruschopnost žalované a vycházela u toho ze skutečných a doložených údajů, nikoliv jen z informací, které jí o sobě žalovaný v žádosti sdělila. Soud proto dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 580 odst. 1 a § 588 o.z..15. Žalobkyni však v daném případě vznikl nárok na vydání plnění představujícího vyplacený úvěr v podobě bezdůvodného obohacení, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaná obdržela na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru částku 13 592 Kč, ale uhradila na tento dluh dosud toliko částku 9 756 Kč. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 3 836 Kč a ve zbytku žalobu s ohledem na výše uvedené jako nedůvodnou zamítl.16. Jelikož ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je ustanovením speciálním k obecné