36 C 435/2025-39 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 24 600 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o nevypořádaný nárok ze smlouvy o úvěru, kterou s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, dne 19.1.2025. Na základě této smlouvy uvedená společnost žalovanému poskytla úvěr ve výši 20 000 Kč na účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s pevným úrokem za jejich půjčení ve výši 4 600 Kč. Úvěr měl žalovaný zaplatit do 14.3.2025. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12.12.2024 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný na svůj dluh neuhradil nic, ani na základě zaslané předžalobní výzvy.2. K výzvě soudu žalobkyně dále ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyní před uzavřením úvěrové smlouvy doplnila, že si vyžádala informace z registrů SOLUS, CNCB, CBCB, ISIR, CEE a NRKI a BRKI.3. Ve věci byl vydán dne 26.11.2025 elektronický platební rozkaz, proti kterému žalovaný podal včas neodůvodněný odpor.4. Žalobkyně po té doplnila dále, že žalovaný uhradil před podáním žaloby právní předchůdkyni žalobkyně částku 1000 Kč a vzala žalobu co částky 1 000 kč s příslušným úrokem z prodlení zpět.5. Soud usnesením ze dne 28.1.2026 č.j. 36 C 435/2025-28, které nabylo právní moci dne 14.2.2026, řízení částečně zastavil co do částky 1 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12% ročně od 15.3.2025 do zaplacení.6. Žalovaný se ve věci dále nijak písemně nevyjádřil a k jednání soudu, které bylo nařízeno na den 25.3.2026, se ani bez omluvy nedostavil. Z jednání se omluvila žalobkyně, soud proto věc projednal v nepřítomnosti obou účastníků a vycházel z důkazů, které k žalobě předložila žalobkyně a obsahu spisu.7. Soud pak na základě provedených důkazů zjistil následující skutkový stav:8. Společnost , právnická osoba, a žalovaný spolu dne 19.1.2025 uzavřeli smlouvu o úvěru (smlouva o úvěru), na základě které byla žalovanému poskytnuta na účet č. , č. účtu, částka 20 000 Kč (sdělení , Anonymizováno, ). Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok sjednaný ve smlouvě uhradit do 14.3.2025 (smlouva o úvěru). Žalovaný uhradil na dluh celkem částku 1 000 Kč. Součástí smlouvy byly obchodní podmínky , právnická osoba, pro poskytování úvěrů splatných jednorázově (smlouva o úvěru), ve kterých žalovaný mimo jiné udělil této společnosti souhlas se zpracováním osobních údajů sdružením SOLUS, CNCB a CBCB, NRKI a BRKI ke zpřístupnění údajů o platební morálce žalovaného, jeho důvěryhodnosti a bonitě (obchodní podmínky , právnická osoba, ). Pohledávka z úvěrové smlouvy byla 12.12.2024 postoupena na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek, seznam, dodatek ke smlouvě), žalovaný o tom byl vyrozuměn dopisem ze dne 15.8.2025 (oznámení o postoupení pohledávky). Žalobkyně pak žalovaného k úhradě dluhu vyzvala před podáním žaloby (předžalobní výzva ze dne 20.8.2025 a podací lístek).9. Žalovaný byl v řízení zcela nečinný a netvrdil ani neprokazoval, že by na dluh u žalobkyně uhradil více.10. Žalobkyně pak nenabídla žádné důkazy k prokázání svého tvrzení, že se její právní předchůdkyně zabývala ověřením úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy a nesplnila ani svou povinnost tvrzení, z jakých údajů u toho vycházela. Jelikož se žalobkyně omluvila z jednání ve věci, nemohla být o tom ani soudem poučena dle § 118a odst. 2 a 3 o.s.ř.11. Podle § 2395 o.z. ve znění účinném od 1. 1. 2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.13. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 má poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Dle výkladu vyšších soudů je potřeba shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vkládat tak, že porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr je sankcionována absolutní neplatností úvěrové smlouvy, ke které soudy přihlíží z úřední povinnosti.16. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.17. V dané věci se proto soud zabýval nejprve tím, zda spolu žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli platnou smlouvu o úvěru, tedy tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnila řádně své povinnosti zabývat se úvěruschopností žalovaného jako žadatele o spotřebitelský úvěr, než s ním vstoupila do smluvního vztahu. Podle výše citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen posoudit schopnost žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných jak od spotřebitele, tak z jiných zdrojů. Že toto právní předchůdkyně žalobkyně skutečně učinila, však v daném případě neměl soud za prokázané; sice ve všeobecných obchodních podmínkách poskytovatele úvěru udělil žalovaný souhlas se zpracováním osobních údajů sdružením SOLUS, CNCB a CBCB, NRKI a BRKI ke zpřístupnění údajů o platební morálce žalovaného, jeho důvěryhodnosti a bonitě, nicméně výsledky těchto dotazů nebyly uvedeny ani doloženy. Nebylo pak ze strany žalobkyně tvrzeno ani prokazováno, zda a jak zjistil a prověřil poskytovatel úvěru příjmovou a výdajovou stránku žalovaného, což soud pro ověření úvěruschopnosti spotřebitele považuje za standardní postup spojený s odbornou péčí poskytovatele úvěru, pokud má učinit relevantní závěr o tom, zda bude spotřebitel úvěr schopen vrátit. Soud proto dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 580 odst. 1 a § 588 o.z.18. Žalobkyni však v daném případě vznikl nárok na vydání plnění představujícího vyplacený úvěr v podobě bezdůvodného obohacení, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaný, který obdržel na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru částku 20 000 Kč, uhradil na tento dluh dosud toliko částku 1 000 Kč. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 19 000 Kč a ve zbytku žalobu s ohledem na výše uvedené jako nedůvodnou zamítl.19. Jelikož ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je ustanovením speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských úvěrů“ spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, jež odvisí nikoliv od výzvy věřitele k plnění, ale od soudem určené nové doby splatnosti, nevznikl v tuto chvíli žalobkyni ani nárok na úhradu úroků z prodlení (viz. Slanina, Jemelka, Vetešník, Wachtlová, Flídr, Zákon o spotřebitelském úvěru, komentář, , C.H.beck, 2017, dále rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 3675/2021). Soud v dané věci určil splatnost dlužné jistiny ve splátkách po částce 1 000 Kč, jež se mu jevily být splátky přiměřené možnostem žalovaného i výši dlužné částky. Splátky pak byly stanoveny pod ztrátou jejich výhody.20. O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobkyně byla ve věci úspěšnějším účas