9 C 111/2025-31 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobci se žalobou z 19. 12. 2025 domáhali vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uloženo zaplatit jim 168 837 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu neuhrazené platby za užívání jejich nebytového prostoru č. 1467/43 nacházejícího se v domě č. p. 1467/72a ve , Anonymizováno, , Anonymizováno, v , adresa, , který si žalovaná jako OSVČ od nich pronajala smlouvou o nájmu prostoru sloužícího k podnikání z 2. 9. 2024 za nájemné 12 500 Kč měsíčně, když se dále zavázala hradit zálohu na služby 2 000 Kč měsíčně. Nájem skončil k 25. 11. 2024 na základě výpovědi z 23. 10. 2024 pro porušení smlouvy neplacením nájemného. Žalobci uplatnili nárok na úhradu za užívání nebytového prostoru za období od 1. 2. 2025 do 31. 1. 2026 ve výši 12 500 Kč měsíčně, tj. celkem 150 000 Kč, a na úhradu záloh na služby za totéž období po 2 000 Kč měsíčně, tj. celkem 24 000 Kč. Celkový nárok 174 000 Kč ponížili o přeplatek na službách za září až prosinec 2024 ve výši 5 163 Kč. Při uplatnění bezdůvodného obohacení ve stejné výši jako bylo nájemné žalobci vyšli z toho, že žalovaná po skončení nájmu tuto částku uhradila za prosinec 2024 a leden 2025 a z toho, že účastníci jako ekonomicky hospodařící subjekty v září 2024 sjednali nájemné ve výši v místě a v čase obvyklé, což jsou kritéria pro výši bezdůvodného obohacení. U bezdůvodného obohacení ve výši záloh na služby vyšli z toho, že za služby platili 3 591 Kč měsíčně do května 2025, od června 2025 3 000 Kč měsíčně, z čehož 1 500 Kč činí od záloh odečítaná platba do fondu oprav nesouvisející s užíváním prostoru, a z toho, že i po skončení nájmu je předpoklad, že ve stejné výši bude reálná částka za služby, když žalovaná nebytový prostor v uplatněném období užívala a vynakládala náklady. Vznikne-li po vyúčtování reálné spotřeby energií za rok 2025 na jejich straně přeplatek, toto budou povinni vydat žalované, když i v žalobě odečetli ze svého nároku přeplatek za služby za září až prosinec 2024.2. Za situace, kdy žalované bylo doručeno předvolání k prvému ve věci nařízenému jednání spolu se žalobou do vlastních rukou více než 10 dnů před jeho konáním, přičemž žalovaná byla v předvolání poučená o následcích nedostavení se k jednání bez důvodné a včasné omluvy, a přesto se bez omluvy k prvému jednání nedostavila, a zástupce žalobců, který se k jednání dostavil, navrhl vydání rozsudku pro zmeškání, postupoval soud podle § 153b odst. 1 o.s.ř. a skutková tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě o skutkových okolnostech týkajících se sporu považoval za nesporná s tím, že na tomto základě mohlo být rozhodnuto o žalobě rozsudkem pro zmeškání, když se nejedná o věc, v níž by nebylo možno uzavřít a schválit smír, ani rozsudkem nedochází ke vzniku či změně či zrušení právního poměru mezi účastníky (§ 153b odst. 3 o.s.ř.).3. Na základě uvedených nesporných tvrzení soud uzavřel, že žalovaná jako nájemce užívala předmětné nebytové prostory na základě účastníky uzavřené nájemní smlouvy. V jejich užívání pokračovala i po skončení nájmu v uplatněném období od února 2025 do ledna 2026. Užíváním nebytových prostor po skončení nájmu se ve smyslu § 2991 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), bezdůvodně obohatila. Dle odstavce 1 téhož ustanovení jí vznikla povinnost toto bezdůvodné obohacení žalobcům vydat, a to v žalobou uplatněné výši 168 837 Kč. Zároveň je dle § 1970 o.z. povinna zaplatit žalobcům úrok z prodlení ve výši stanovené nař. v. č. 350/2013 Sb. tak, jak byl žalobou uplatněn.4. S ohledem na shora uvedené soud shledal žalobu důvodnou a ve věci rozhodl rozsudkem pro zmeškání tak, že jí v plném rozsahu vyhověl.5. Dle § 142 odst. 1 o.s.ř. bylo úspěšným žalobcům přiznáno právo na náhradu nákladů řízení ve výši 79 096,30 Kč. Náhrada je tvořena náhradou za soudní poplatek ve výši 8 442 Kč, odměnou za 4 úkony právní služby po 7 860 Kč a čtyři úkony první služby po 6 288 Kč dle § 7 ve spojení s § 8 a § 12 odst. 4 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby, účast při jednání soudu) a náhradou hotových výdajů za čtyři úkony právní služby po 450 Kč dle § 13 advokátního tarifu. Náhrada byla navýšena o DPH, neboť zástupce žalobců je plátcem DPH. Odměna nebyla přiznána za sepis doplnění žalobních tvrzení k výzvě soudu, když bylo povinností žalobců všechny rozhodné skutečnosti uvést již v žalobě a náklady spojené s jejich doplňováním nepředstavují účelně vynaložené náklady, k jejichž náhradě lze žalované uložit povinnost.6. Tento rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění dle § 157 odst. 3 o.s.ř.