11 C 428/2020-42 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že mezi ní a žalovanou došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o poskytnutí kontokorentního úvěru na účtu [číslo] na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěrový rámec ve výši 8 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit nejpozději do 1 roku ode dne prvého čerpání spolu s úrokem ve výši 18,9 % ročně a dále uhradit poplatky za služby spojené s plněním smlouvy. Jelikož však žalovaná nedovoleně přečerpala limit kontokorentu, přistoupila žalobkyně k zesplatnění celého úvěru ke dni 1. 11. 2019. Žalobkyně se tak v řízení domáhala úhrady vyčerpaného kontokorentu ve výši 9 532,82 Kč, jehož součást tvořil též úrok načerpaný za období od ledna do září 2019 ve výši 1 010,82 Kč, poplatek za služby [příjmení] [anonymizována dvě slova] za období března až září 2019 v celkové výši 600 Kč a poplatek za zaslání výpisu poštou ve výši 90 Kč (tři výpisy z března, června a září 2019), a dále úhrady úroku z úvěru kapitalizovaného do zesplatnění úvěru ve výši 126 Kč a úroku z prodlení kapitalizovaného za dobu do zesplatnění úvěru ve výši 44,13 Kč a dále obojí příslušenstvím za dobu od 2. 11. 2019 do zaplacení. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že mezi stranami došlo ke sjednání platné úvěrové smlouvy dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku a současně i čerpání úvěru ze strany žalované. Žalobkyně pak dále v souladu s ujednáním stran uplatnila úrok z úvěru a poplatky výše uvedené, jejichž výše byla ujednána odkazem na sazebník poplatků. Bylo tak na žalované, aby v řízení tvrdila a prokazovala skutečnosti vylučující uplatněné nároky, žalovaná však zůstala v řízení zcela nečinná, a soud proto žalobě v částce odpovídající nedoplatku jistiny úvěru, sjednaným poplatkům a sjednanému úroku vyhověl. Dále soud v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku vyhověl též v požadavku na úrok z prodlení ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když žalovaná své závazky neplnila, a proto žalobkyně v souladu se smluvním ujednáním přistoupila ke zesplatnění celé jistiny úvěru. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého zcela úspěšné žalobkyni náleží právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšné žalované. Přitom náklady řízení žalobkyně sestávají ze soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny zástupce žalobkyně ve výši 4 500 Kč za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, účast na jednání) podle ustanovení § 7 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, paušální náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby celkem ve výši 900 Kč dle ustanovení § 14 odst. 3 advokátního tarifu a náhrady 21% DPH ve výši 1 134 Kč (§ 151 odst. 2 občanského soudního řádu). Plnění povinnosti uhradit náklady řízení pak bylo žalované v souladu s § 149 odst. 1 občanského soudního řádu uloženo k rukám zástupce žalobkyně. Náklady související s předžalobní výzvou nelze považovat za účelně vynaložené v situaci, kdy žalovaná byla k plnění vyzvána již přímo žalobkyní v rámci zesplatňující výzvy