15 C 30/2020-30 — Okresní soud v Chebu

Předmětem řízení byl nárok žalobkyně uplatněný rozkazní žalobou, podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] [anonymizována dvě slova], ve znění doplnění žaloby ze dne [datum] [anonymizována dvě slova], na zaplacení částky 1 439 Kč. Ta představovala jednak nedoplatek pojistného 839 Kč, žalovaného za dobu 99 dní v období od 11. července do 17. října 2019 a dále storno poplatek 300 Kč a upomínací poplatek 300 Kč za zaslaný pokus o smír. Nakonec byl také žalován úrok z prodlení z těchto částek za období od 19. října 2019 do 20. května tr. ve výši 85 Kč. Podle tvrzení žalobkyně uzavřeli dne [datum] účastníci pojistnou smlouvu [číslo] o závazku žalobkyně poskytnout žalovanému v případě nahodilé pojistné události pojistné plnění a závazku žalovaného platit žalobkyni pojistné. Předmětem pojištění mělo být vozidlo zn. [značka vozidla] [anonymizováno], [registrační značka], s účinností od 11. ledna 2019 Smlouva byla uzavřena zaplacením pojistného za první pojistné období dne [datum]. Pojistné bylo stanoveno pro pojistné období v částce 1 559 Kč, splatným pololetně. Žalovaný přes výzvy žalobkyně nezaplatil žalované pojistné za pojistné období od 11. července 2019 do 10. ledna tr.. Ohledně žalovaných poplatků žalobkyně odkazovala na čl. 4 odst. 10 všeobecných pojistných podmínek, podle nichž má pojistitel právo na náklady spojené s vymáháním pojistného a sazebníku poplatků. Žaloba na zaplacení úroku z prodlení nebyla blíže vysvětlena. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a nedostavil se ani k nařízenému jednání, stejně jako žalobkyně a její zástupce, když pouze neúčast strany žalující byla předem omluvena. Na základě dokazování soud nezjistil, že by žalobkyní tvrzená povinnost žalovaného platit pojistné právě ve výši 1 559 Kč za uváděné pojistné období, byla mezi účastníky sjednána, resp. že by takové pojistné bylo žalovaným někdy placeno. Žalobkyně k prokázání všech svých tvrzení označila důkazy pouze hromadně. Jednalo se vesměs o písemnosti, jež byly zjevně vyhotoveny jen žalobkyní, kde správnost jejich obsahu nebyla jakkoli potvrzována žalovaným. Z upomínek žalobkyně přitom lze zjistit pouze to, že takové upomínky byly vyhotoveny a z poštovního podacího archu jen to, že nějaká zásilka byla odeslána. Soud proto důkazní návrhy v tomto směru nevyslyšel. Podstatné pro rozhodnutí tak byly důkazy, označené žalobkyní jako pojistná smlouva a přehled předpisů a plateb. Ani jedna z těchto písemností nebyla opatřena podpisem žalovaného, který by ve smyslu § 565 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“) potvrzoval správnost údajů na písemnostech uvedených. Soud dále vycházel z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný nezaplatil žalované pojistné či poplatky, když žalovaný v tomto směru neuváděl tvrzení o případném opaku, ačkoli tato povinnost by jej jinak (v případě placení) tížila podle § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“). Shora uvedené tvrzené ujednání, resp. jeho část, týkající se pojištění, by skutečně bylo možné souladně s žalobkyní hodnotit jako pojistnou smlouvu ve smyslu § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“). K tomu, aby předmětná smlouva žalovaného zavazovala k placení pojistného ve smyslu § 2758 odst. 1 OZ, bylo ovšem nutné zjistit, že se žalovaný k placení konkrétního pojistného sjednáním smlouvy zavázal. Protože podpis žalovaného na písemné smlouvě chybí a žalobkyně neoznačila žádný důkaz k tvrzení, že bylo včas zaplaceno alespoň první pojistné, nemohl soud ani uzavřít, že by došlo k uzavření smlouvy podle § 2758 odst. 2 OZ přijetím nabídky pojistitele včasným zaplacením pojistného. Všechny žalobkyní označené důkazy, z nichž by bylo možné žalobní tvrzení zjistit, totiž měly charakter soukromých písemností, které nebyly podepsány žalovaným. Protože se žalobkyně domáhala zaplacení žalované částky 839 Kč, ale i částky 600 Kč právě z důvodu nesplnění sjednané povinnosti žalovaným, když pojistné podmínky měly být podle žalobkyně součástí uváděné smlouvy, a protože soud takové ujednání nezjistil, byl nucen žalobu na zaplacení těchto částek výrokem I. zamítnout pro neunesení důkazního břemene. Nebyla-li žaloba na zaplacení jistiny shledána důvodnou, nelze žalobkyni přiznat ani žalovaný úrok z prodlení. Jestliže totiž nebylo zjištěno prodlení s plněním jistiny peněžité povinnosti, není možné dovozovat vznik nároku na její příslušenství. Proto byla žaloba stejným výrokem zamítnuta i v tomto rozsahu. Výrokem II. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ, podle kterého je kritériem pro přiznání náhrady nákladů řízení úspěch ve věci. V daném případě byl zcela procesně úspěšný žalovaný. Tomu však žádné náklady nevznikly a proto soud nepřiznal právo na jejich náhradu žádnému z účastníků.