15 C 325/2019-31 — Okresní soud v Chebu

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně uplatněný rozkazní žalobou, podanou ke zdejšímu soudu dne [datum], na zaplacení částek [částka] a [částka]. [příjmení] [částka] představovala jednak nedoplatek pojistného [částka], žalovaného za dobu od [datum] do [datum] a jednak poplatek spojený s náklady na upomínání před zánikem pojištění v částce [částka]. [příjmení] [částka] představovala úrok z prodlení ode dne následujícího po splatnosti dlužného pojistného do dne podání žaloby, kdy šlo o úrok z prodlení v zákonné výši z částky [částka], počítaný od [datum] [anonymizováno] do [datum]. Podle tvrzení žalobkyně uzavřeli účastníci v neuvedený den pojistnou smlouvu v písemné formě, podpisem vyplněného formuláře pojistného produktu, který je označen [číslo] s počátkem pojištění od [datum]. Jednalo se o pojištění vozidla tovární značky [značka vozidla], typ [příjmení], [registrační značka], kdy předmětem smlouvy bylo [typ pojištění] [anonymizována tři slova]. Sjednáno bylo první pojistné [částka], které bylo splatné první den půlročního pojistného období. Pojištění zaniklo ke dni [datum] pro marné uplynutí 30-ti denní lh. Žalovaný dlužné pojistné neuhradil. K poplatku pak žalobkyně uvedla, že strany sjednaly, že pokud nebylo pojistné zaplacené včas a ve sjednané výši, je žalobkyně oprávněna požadovat náklady spojené s upomínáním a vymáháním tohoto pojistného. S ohledem na nutnost vyhotovit upomínku s upozorněním na možný zánik pojištění, považovala žalobkyně svůj nárok na poplatek za oprávněný. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání nařízenému na den 14. prosince tr. se nedostavil žádný z účastníků, ani zástupkyně žalobkyně, přičemž pouze žalobkyně svou neúčast předem omluvila. 3. Na základě dokazování soud zjistil, že mezi účastníky byla skutečně uzavřena žalobkyní uváděná výše uvedená smlouva, která ovšem obsahovala ujednání o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, nikoli pojištění vozidla samotného, a pojištění asistenčních služeb, a to od sjednání smlouvy dne [datum] za uváděné pojistné s pojistným obdobím 6 měsíců. Nad rámec žalobních tvrzení pak soud zjistil, že žalovaný byl ve smlouvě označen jako pojistník a žalobkyně jako pojistitel. Sodu však nezjistil, že by ve smlouvě byla sjednána povinnost žalovaného platit žalobkyni poplatek [částka], nebo náhradu výdajů v této výši. 4. Soud dále vycházel z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný nezaplatil žalované pojistné, poplatek, ani žalovaný úrok z prodlení, když žalovaný v tomto směru neuváděl tvrzení o případném opaku, ačkoli mu tuto povinnost předepisuje § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“). 5. Shora uvedené ujednání účastníků hodnotí soud souladně s žalobkyní jako pojistnou smlouvu. Její režim se ve vztahu k pojištění odpovědnosti řídil primárně ustanoveními § 3 a násl. zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), (dále jen„ ZPOPV“) a ve zbytku a ve věcech tímto zákonem neupravených ustanoveními § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“). Z dané smlouvy byla žalobkyně povinna vyplatit pojistnou částku oprávněné osobě v případě pojistné události. Žalovaný byl pak povinen hradit pojistné za pojištění odpovědnosti do konce kalendářního měsíce, v něž pojištění zaniklo, a to v souladu s § 13 odst. 2 ZPOPV a pojistné za pojištění asistenčních služeb za dobu, kdy pojištění trvalo v souladu s § 2782 odst. 1 OZ. Doba pro placení pojistného byla první den pojistného období podle § 2783 odst. 2 OZ. 6. Pojištění trvalo také v době, za kterou se žalobkyně domáhala zaplacení pojistného. Její nárok na zaplacení pojistného za žalovanou dobu trvání pojištění v uváděném období v poměrné výši [částka] je tedy důvodný. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním tohoto peněžitého závazku, má žalobkyně právo nejen na zaplacení tohoto nedoplatku pojistného, ale také na úhradu úroku z prodlení z této částky za požadované období podle § 1970 odst. 2 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě výrokem I. vyhověl i v tomto rozsahu, tj. i ve vztahu k částce [částka], představující tento zákonný úrok z prodlení z částky [částka] za období od [datum] [anonymizováno] do [datum] Lhůta pro splnění uložené povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ. 7. Ve zbytku, v části, týkající se placení částky [částka], nebylo možné uvažovat o platební povinnosti žalovaného, pokud by byla hodnocena jako poplatek. Sjednání takové povinnosti totiž soud po dokazování nezjistil. Žalobkyně ovšem tuto částku v žalobním návrhu označila také jako náklady spojené s uplatněním pohledávky. V souvislosti se svými náklady pak uváděla, že upomínala žalovaného k placení dopisem a právě v této souvislosti vyčíslila své náklady na [částka]. Tuto částku by tak bylo možné hodnotit jako (hmotněprávní) příslušenství žalované pohledávky (§ 513 OZ), resp. náhradu toho, oč se měl zmenšit majetek žalobkyně v důsledku vymáhání žalované jistiny ve smyslu § 2913 odst. 1 OZ. Žalobkyně ovšem neoznačila žádný důkaz, jímž by prokázala, že skutečně tuto částku na odeslání upomínky vynaložila. Soud proto pro neunesení důkazního břemene (§ 120 odst. 1 OSŘ) žalobu v této části výrokem II. zamítl. Protože nebylo zjištěno prodlení žalovaného s placením této částky, byl stejným výrokem zamítnut také úrok z prodlení ve zbývající části [částka]. 8. O náhradě nákladů soud rozhodl výrokem II. v souladu s § 142 odst. 2 OSŘ, podle kterého je kritériem poměr procesního úspěchu ve věci. V daném případě měla žalobkyně procesní úspěch ve vztahu k částce [částka] s příslušenstvím a žalovaný byl procesně úspěšný v částce [částka] s příslušenstvím. [jméno] procesního úspěchu žalobkyně z takto zjištěného celkového součtu peněžitého předmětu řízení ve výši [částka] činila 88,9 % a míra procesního úspěchu žalovaného 11,1 %. Žalobkyně má proto právo na náhradu nákladů, potřebných k účelnému uplatnění jejího práva před soudem v poměru 77,8 %. 9. Žalobkyně požadovala ze svých nákladů nahradit výdaje za soudní poplatek ve výši [částka], odměnu své zástupkyně za tři úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, ve výzvě k plnění a písemném podání ve věci (podání žaloby), vždy po [částka] za každý tento úkon. Dále žádala paušální náhradu provozních výdajů zástupkyně žalobkyně za tyto tři úkony po [částka] a zřejmě i náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z těchto částek mimo soudního poplatku. 10. Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ náklady na soudní poplatek v částce [částka]; odměnu své zástupkyně, která je advokátkou, počítanou v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu České republiky vyjádřeným v jeho rozsudku ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010 (uveřejněném pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní; všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz), podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za dva úkony právní služby (1. převzetí a příprava věci a 2. sepis žaloby) po [částka] podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 advokátního tarifu; provozní výdaje zástupkyně žalobkyně v paušální výši za jednotlivé zohledněné úkony právní služby, a to ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu po [částka] v souladu se závěry vyjádřenými v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001 a na náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z odměny a paušálních náhrad zástupkyně žalobkyně ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. 11. Celkem se tedy jedná o základ náhrady nákladů řízení v částce [částka]. Žalovaný je povinen žalobkyni nahradit z těchto nákladů poměrnou částku [částka] (~ 77,8 %). O splatnosti k rukám zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ. 12. Další žádanou náhradu, jež se týká nákladů za úkon právní služby zástupkyně žalobkyně, spočívající ve výzvě k plnění adresované žalovanému, učiněné před zahájením řízení, nelze zohlednit. Výzvu k plnění totiž nelze posuzovat jako výdaj žalobkyně vynaložený v průběhu řízení a jde tedy o hmotněprávní příslušenství žalované pohledávky ve smyslu § 513 OZ, které musí žalobkyně učinit předmětem řízení, aby je bylo možné žalobkyni přiznat. V této souvislosti je nutné také odkázat na stanovisko Nejvyššího soudu České republiky, vyjádřené v jeho usnesení ze dne 13. srpna 2014, sp. zn. 22 Cdo 1655/2014, podle nějž náklady vynaložené na předžalobní upomínku nepředstavují náklady řízení ve smyslu § 137 odst. 1 OSŘ. 13. Protože předmětem podnikatelské činnosti žalobkyně je poskytování pojištění