15 C 45/2020-21 — Okresní soud v Chebu

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně, uplatněný rozkazní žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum], na zaplacení částky [částka], představující podle žalobkyně složenou pohledávku na zaplacení nedoplatku vyúčtování ceny energie a souvisejících služeb v částce [částka] a pojistného v částce [částka]. Podle tvrzení žalobkyně dodávala žalobkyně na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne [datum] žalované elektřinu pro potřeby domácnost do odběrného místa na adrese bydliště žalované podle záhlaví tohoto rozsudku a žalovaná elektřinu podle smlouvy odebírala. Podle smlouvy byla cena elektřiny určena ceníkem žalobkyně a splatnost vyúčtování ve faktuře za příslušné zdaňovací období. Takto žalobkyně dne [datum] vyúčtovala fakturou [variabilní symbol] částku [částka] za [počet MWh] [anonymizováno] elektřiny odebrané v období od [období] [anonymizováno] do [datum] v ceně [částka], částku [částka] představující smluvní pokutu za prodlením se zaplacením záloh na dodávku elektřiny a částku [částka] představující zálohy. Nezaplaceno pak zůstala právě částky [částka]. Podpisem přihlášky k [typ pojištění] [anonymizována dvě slova] dle pojistné smlouvy [typ pojistné smlouvy] [číslo] uzavřené dne [datum] mezi [právnická osoba] jako pojistitelem a [název] [právnická osoba] jako pojistníkem, dne [datum] žalovaná přistoupila jako účastník – pojištěný k [typ pojištění] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] / [příjmení] a zavázala se žalobkyni platit úhradu za pojistné ve výši [částka] měsíčně spolu se zálohou na dodávku elektřiny podle smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny. Splatnost jednotlivých záloh za dodávku elektřiny byla stanovena plánem záloh ze dne [datum] na [datum] den každého měsíce. Žalovaná nesplnila svou povinnost, ke které se podpisem přihlášky k pojištění zavázala, zaplatit úhradu za pojistné, splatnou dne [datum]. Stejnou žalobou se pak žalobkyně domáhala po žalované zaplacení úroku z prodlení podle výroku I., aniž by žalobu v této části blíže vysvětlila. 2. K jednání nařízenému na den [datum] [anonymizována dvě slova] se bez předchozí omluvy nedostavila žádná z účastnic, ani zástupce žalobkyně. 3. Již z žalobních tvrzení je zřejmé, že žalobkyně neuvedla žádná skutková tvrzení, která by vysvětlovala vyúčtování smluvní pokuty v částce [částka]. Teprve při zdůvodnění nároku na placení pojistného se sice žalobkyně zmínila také o tom, že se žalovaná (zřejmě v přihlášce k pojištění) měla zavázat k placení záloh na dodávky elektřiny. Lhůta pro jejich zaplacení (podle žalobkyně splatnost) však měla být stanovena, tedy nikoli sjednána, jakýmsi plánem záloh, přičemž nebylo ani uvedeno, jaké (v jaké výši) takto měly být zálohy sjednány, resp. žalovanou přislíbeny a zejména pak jaké tyto zálohy nebyly zaplaceny ta, aby bylo množné hodnotit porušení smluvní povinnosti, utvrzené smluvní pokutou. Rozhodující přitom nakonec také bylo, že žalobkyně se nezmínila o tom, že by snad mělo být právo na smluvní pokutu mezi účastnicemi sjednáno. Vzhledem k tomu bylo nutné žalobu hodnotit jako nedůvodnou ohledně částky [částka], účtované právě jako smluvní pokuta. 4. Ohledně žalovaného nároku na zaplacení nedoplatku vyúčtování [částka] je pak dále zřejmé, že cena dodávané energie měla být podle smlouvy určena ceníkem žalobkyně pro příslušné fakturační období. Protože žalobkyně odkazovala na smlouvu o dodávkách elektřiny, vycházel soud ve vztahu k nároku na zaplacení její ceny ze zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon). Podle § 50 tohoto zákona platí, že smlouvou o dodávce elektřiny se zavazuje obchodník s elektřinou nebo výrobce elektřiny dodávat elektřinu jinému účastníkovi trhu s elektřinou a účastník trhu s elektřinou se zavazuje zaplatit za ni cenu. Součástí smlouvy o dodávce elektřiny musí mj. být ujednání o způsoby úhrady plateb za dodávku elektřiny. Způsobem úhrady je bezpochyby myšlena nejen forma platby, tedy způsob, kterým bude úhrada technicky provedena, ale zejména způsob stanovení ceny za dodávku energie. To vyplývá také z právní úpravy koupě, obsažené v § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“), jímž se vztah dodavatele a žalované podle uváděné smlouvy podpůrně řídí ve věcech, neupravených energetickým zákonem, neboť předmětem koupě byla elektřina a její prodej je veřejnoprávně částečně regulován. Lze tedy uzavřít, že na základě uváděné smlouvy vznikla prodávající povinnost dodávat kupující předmět koupě, tj. služby spojené s dodávkami elektrické energie, a kupující povinnost hradit prodávající jejich cenu. 5. Aby byla kupní cena splatná, tj. aby právo na její zaplacení vzniklo a dospělo do nároku, je nezbytné nejen tvrdit, že žalobkyně poskytla žalované služby v uváděném rozsahu a že tyto služby v souladu se smlouvou žalované vyúčtovala, tj. vyzvala ji k placení se specifikací žádané ceny. Z tvrzení žalobkyně se podávalo, že účtovaná cena energie byla přímo vázána na její odebrané množství. Z tohoto důvodu by tedy bylo významné skutkové zjištění o množství energie, dodané podle žalobkyně za předmětné fakturační období. Žalobkyně tvrdila, že služby byly poskytnuty v určitém rozsahu (počet MWh) a že jejich cena byla žalované podle smlouvy vyúčtována. Ve smyslu § 1958 odst. 1 OZ pak žalobkyně tvrdila, že podle ujednání (smlouvy) byla žalovaná povinna vyúčtovanou částku zaplatit ve lhůtě, stanovené v její faktuře, tedy v účetním dokladu, který měla žalované odeslat. 6. K prokázání o množství dodané elektřiny a doručení vyúčtování žalované však žalobkyně neoznačila žádná významný důkaz, resp. jí označené důkazy z podstaty věci nemohly přinést tato tvrzení prokázat. 7. Písemnost označená k důkazu jako smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny mohla jen prokázat, že takové ujednání bylo provedeno. Že tedy účastníce smlouvy zamýšlely zavázat žalobkyni k dodávkám předmětných služeb a žalovanou k jejich odběru ve specifikovaném odběrném místě a k povinnosti platit za tyto služby žalobkyni podle jejích tvrzení cenu. Faktura žalobkyně mohla prokázat, že žalobkyně účtovala žalované uváděné částky. Žalobkyně netvrdila, že by žalovaná ve faktuře (jež je účetním dokladem dodavatelky) nějak osvědčovala správnost údajů v ní uvedených a ani to jistě nebývá obvyklé. Faktura (vyúčtování) přitom nemá charakter veřejné listiny, kde lze vycházet ze správnosti jejího obsahu. Obsah (správnost) účtování žalované ceny v této listině (písemnosti) je proto nutné podle § 565 a násl. OZ prokázat, jako každý jiný údaj na soukromé listině, jenž není potvrzen procesní protistranou. Průkaznost nelze v takových případech dovodit z toho, že příjemce energie má případně možnost reklamovat případné chyby či svůj nesouhlas s vyúčtováním. Pasivitu žalované v tomto ohledu jistě nelze považovat za konkludentní vyjádření souhlasu. Žádný právní předpis totiž takový následek s nečinností dlužníka nespojuje. Při zjišťování těchto základních skutkových tvrzení zjevně nemohou mít žádanou důkazní hodnotu ani obchodní podmínky dodavatele, nebo jiné výzvy k plnění, ale (jak již bylo výše naznačeno) ani smlouva o dodávkách energie v nespecifikovaném množství do budoucna. Žalobkyni se tedy nepodařilo prokázat tvrzení o rozsahu poskytnutého plnění žalované. 8. Dále je nutné si uvědomit, že vyúčtováním je podle obvyklého významu tohoto slova nutno rozumět vysvětlení stanovení ceny, nikoli samotnou výzvu k plnění, byť ani k vyúčtování žalobkyně nic o jeho doručení žalované nic netvrdila (viz § 570 odst. 1 OZ), když se zmínila jen odeslání poštovní zásilky na adresu žalované. Důkaz o doručení byl označen jen ve vztahu k následným písemným výzvám k plnění ze dne [datum] [anonymizováno] a [datum]. U nich však nebylo tvrzeno, že by vyúčtování cen obsahovaly. Žalobkyně tedy neprokázala ani to, že by cenu služeb dodávky elektřiny, jež měla žalované poskytnout, žalované také vyúčtovala. 9. Obdobně bylo nutné posoudit také žalobu na placení pojistného [částka]. Nebylo tvrzeno, že by lhůta pro placení byla sjednána, a proto právo na placení nemohlo dospět do nároku, který by bylo možné uplatnit u soudu. 10. Ze všech těchto důvodů soud výrokem I. žalobu na zaplacení částky v celkové jistině [částka] zamítl. Nebyla-li žaloba na zaplacení jistiny shledána důvodnou, nelze žalobkyni pochopitelně přiznat ani žalovaný úrok z prodlení. Jestliže totiž nebylo zjištěno prodlení s plněním peněžité povinnosti, není možné dovozovat vznik nároku na její příslušenství, jež je sankcí za toto prodlení. Proto byla žaloba stejným výrokem zamítnuta i v tomto rozsahu. 11. Ohledně povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní soud jen pro úplnost vysvětlení uvádí, že ustanovení § 79 odst. 1, § 101 odst. 1 a § 120 OSŘ ukládá účastníkům povinnost vylíčit rozhodující skutečnosti a označit důkazy, jichž se účastník (zde žalobkyně) dovolává. Soud nemůže před právním hodnocením za navrhovatele skutková tvrzení domýšlet a nemůže ani vychá