20 C 225/2020-16 — Okresní soud v Chebu

1. Vzhledem k tomu, že proti tomuto rozsudku podle § 202 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) není odvolání přípustné, v odůvodnění rozsudku soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci (§ 157 odst. 4 o. s. ř.). 2. Předmět řízení žalobkyně vymezila žalobou, kterou se domáhala po žalovaném zaplacení shora ve výroku tohoto rozsudku uvedené částky s úrokem z prodlení s tvrzením, že tato částka přestavuje náklady, jež žalobkyně uhradila za žalovaného v případě vyžádaných lékařských vyšetření na přítomnost návykových látek v těle žalovaného. 3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, ve věci bylo rozhodnuto podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání. 4. Soudem byl zjištěn následující skutkový stav: Dne [datum] ve 23.25 hodin v [obec] ulici v [obec] provedli příslušníci Policie ČR kontrolu žalovaného jako řidiče osobního motorového vozidla tov. zn. Mitsubishi Space Star, [registrační značka], z důvodu podezření na přítomnost návykových látek v těle žalovaného byl tento příslušníky Policie ČR převezen k odbornému lékařskému vyšetření včetně odběru krve, v rámci kterých byla zjištěna v těle žalovaného přítomnost návykových látek ze skupiny amphetaminů a cannabinoidů, za toto vyšetření žalobkyně uhradila Krajské zdravotní, a.s., [IČO], částku 3 640 Kč. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě uvedené částky výzvou ze dne [datum], a to do 15 dnů od doručení této výzvy. Žalovaný netvrdil, že žalovanou částku žalobci uhradil. 5. Nárok žalobkyně vychází z § 24 a násl. zák. č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, podle kterých náklady na odborné lékařské vyšetření hradí poskytovateli zdravotních služeb Policie České republiky, Vojenská policie, obecní policie, Vězeňská služba, zaměstnavatel, kontrolní orgán nebo poskytovatel zdravotních služeb, v rámci jejichž působnosti byla učiněna výzva k vyšetření podle § 21 odst. 1 nebo výzva k vyšetření podle § 21 odst. 2, nejde-li o případ diferenciální diagnózy hrazené z veřejného zdravotního pojištění. Prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, uhradí vyšetřovaná osoba tomu, kdo uhradil poskytovateli zdravotních služeb odborné lékařské vyšetření podle odstavce 1, náklady, které mu úhradou odborného lékařského vyšetření vznikly; pokud je vyšetřovaná osoba nezletilá, která není plně svéprávná, hradí tyto náklady její zákonný zástupce. Toxikologické vyšetření hradí poskytovateli zdravotních služeb ten, kdo si toto vyšetření vyžádal. Není-li uhrazená částka součástí nákladů řízení podle jiného právního předpisu a prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, uhradí vyšetřovaná osoba tomu, kdo uhradil poskytovateli zdravotních služeb toxikologické vyšetření, náklady, které mu úhradou toxikologického vyšetření vznikly; pokud je vyšetřovaná osoba nezletilá, která není plně svéprávná, hradí tyto náklady její zákonný zástupce. 6. Soud proto žalobě zcela vyhověl, tedy včetně nároku žalobkyně na úhradu úroku z prodlení, když popsanou výzvu žalobkyně lze rovněž považovat za výzvu k úhradě dlužné částky, neuhrazením dluhu v takto stanovené lhůtě se zároveň žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyni vzniklo právo žádat po žalovaném úrok z prodlení dle § 1968 a násl. občanského zákoníku; výše úroku z prodlení vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a rozhodnutí [obec] národní banky o stanovení repo sazby a je odpovídající výši, kterou žalobkyně požadovala. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého je kritériem pro přiznání náhrady nákladů řízení úspěch ve věci. V daném případě měla plný úspěch ve věci žalobkyně, její náklady sestávají z paušální náhrady ve výši 2 x 300 Kč dle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., odpovídající úkonům v podobě výzvy k plnění a sepisu žaloby, vzhledem k tomu, že žalobkyně je dle § 11 odst. 2 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, osvobozena od povinnosti hradit soudní poplatek za podanou žalobu a soud žalobě zcela vyhověl, byla povinnost uhradit soudní poplatek dle § 2 odst. 3 téhož zákona uložena žalovanému.