20 C 331/2014-64 — Okresní soud v Chebu

1. Rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 19. 1. 2015, č. j. 20 C 331/2014-28, bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni (původně jako [právnická osoba]) částku 1 116,68 Kč s úroky z prodlení, a to z titulu pohledávky [právnická osoba], [IČO], vzniklé na základě nepovoleného zůstatku na běžném účtu žalované, kdy následně tuto pohledávku za žalovanou uvedená společnost smluvně postoupila žalobkyni. Citovaným rozsudkem byla žalované rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů nalézacího řízení ve výši 5 119 Kč. 2. Předtím, než mohl popsaný rozsudek nabýt právní moci, bylo řízení vzhledem k insolvenčnímu řízení, vedeném se žalovanou a jejím manželem u Krajského soudu v Plzni jako soudu insolvenčního pod sp. zn. [spisová značka], přerušeno. Usnesením insolvenčního soudu ze dne 11. 6. 2020, č. j. [spisová značka], vzal tento soud na vědomí splnění oddlužení žalované plněním splátkového kalendáře, současně podle § 414 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), insolvenční soud rozhodl tak, že žalovaná se osvobozuje od placení pohledávek věřitelů zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly dosud uspokojeny, přičemž toto osvobození se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. 3. Poté, co bylo usnesením nadepsaného soudu ze dne 6. 10. 2020, č. j. 20 C 331/2014-52, rozhodnuto o pokračování v nalézacím řízení a žalobkyně byla obeznámena s obsahem výše popsaného usnesení insolvenčního soudu, vzala podáním ze dne [datum] žalobu zcela zpět, navrhla přiznat jí náhradu nákladů řízení, neboť zastavení řízení procesně nezavinila, dle názoru žalobkyně jediným důvodem zastavení řízení jsou účinky osvobození žalované od placení pohledávky žalobkyni ve smyslu aplikovaného ust. § 414 insolvenčního zákona, když to byla právě žalovaná, která iniciovala zahájení insolvenčního řízení na svou osobu, a to teprve poté, kdy již bylo soudem v nalézacím řízení rozhodnuto, a byla to opět žalovaná, jež požádala insolvenční soud o osvobození od placení dosud neuspokojených pohledávek, procesní zavinění zastavení nalézacího řízení pak žalobkyně spatřovala výlučně na straně žalované. 4. Žalovaná se přes výzvu soudu ke zpětvzetí žaloby žalobkyní nevyjádřila, za použití § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) nastaly účinky presumovaného souhlasu žalované se zpětvzetím žaloby. Vzhledem k popsanému účinnému zpětvzetí žaloby žalobkyní soud podle § 96 odst. 2 o. s. ř. rozhodl o zrušení rozsudku ze dne 19. 1. 2015, č. j. 20 C 331/2014-28, a řízení o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 1 116,68 Kč s úroky z prodlení zcela zastavil. 5. Stran rozhodování o náhradě nákladů řízení nalézací soud konstatuje, že se neztotožňuje s výše ad 3. odůvodnění tohoto usnesení popsanou argumentací žalobkyně a na věc nahlíží zcela odlišným způsobem. Žalovaná v případě zahájeného insolvenčního řízení jako dlužník využila zcela legitimního způsobu, jak dosáhnout oddlužení své osoby, bylo pak věcí žalobkyně, aby právě v rámci insolvenčního řízení uplatnila své pohledávky za žalovanou, takto i pohledávku na zaplacení původně přisouzené částky a na zaplacení náhrady nákladů řízení, jak vyplývá ze seznamu pohledávek přihlášených v popsaném insolvenčním řízení, přihlásila, žalobkyně obdobně měla být ohledně své pohledávky včetně nákladů nalézacího řízení uspokojována na základě usnesení insolvenčního soudu ze dne 24. 3. 2015, č. j. [spisová značka], kterým bylo schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře, a to zcela či alespoň poměrně. Přiznat žalobkyni duplicitní či další náklady tohoto nalézacího řízení by bylo contra legem a fakticky popřením významu a smyslu § 414 insolvenčního zákona, v neposlední řadě nelze odhlédnout od skutečnosti, že přiznáním osvobození od plnění dluhů osobě dlužníkově samotná pohledávka nezaniká, trvá nadále ve formě tzv. naturální obligace potud, že ji nelze vůči dlužníkovi uplatňovat ke splnění resp. se jí úspěšně nelze proti vůli dlužníka domáhat soudní cestou. Došlo-li pak za popsaného stavu k zastavení řízení pro zpětvzetí žaloby žalobkyní, není možné hodnotit, že ke zpětvzetí žaloby došlo pro chování žalované a žaloba byla podána důvodně, jak předpokládá ust. § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. pro to, aby byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení, soud proto rozhodl tak, jak uvedeno pod bodem II. výrokové části tohoto usnesení.