10 C 275/2020-20 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora ve výroku tohoto rozsudku uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba], dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] za použití prostředků komunikace na dálku, na základě níž poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému zápůjčku ve výši 6 000 Kč. [příjmení] byla zaslána na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal uhradit právnímu předchůdci žalobkyně poskytnutou zápůjčku nejpozději do 21.10.2017. Žalovaný však na dlužnou částku ničeho neuhradil. Celkovou pohledávku právní předchůdce žalobkyně jakožto postupitel, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 2.1.2018, postoupil ve prospěch žalobkyně jakožto postupníka. 2. Žalovaný se k podané žalobě nikterak nevyjádřil. 3. Soud z důkazů provedených při jednání nemá za prokázané, že došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce. Smlouva není žalovaným podepsána, a nelze tak dovodit, že se jednalo o projev vůle žalovaného k jejímu uzavření. Žalobkyně svůj nárok opírala o tvrzení, že s žalovaným uzavřela smlouvu o zápůjčce dle ust. § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“). K uzavření této smlouvy však nedošlo, a to vzhledem k tomu, že nebyla podepsána žalovaným a tudíž nebyla žádným způsobem v tomto právním jednání projevena jeho vůle uzavřít s žalobkyní smlouvu, kdy k takovému jednání se, podle ust. § 551 OZ, nepřihlíží a žalobkyně existenci takového právního jednání nikterak neprokázala. K uzavření smlouvy o zápůjčce mohlo samozřejmě dojít i jinak, například elektronicky, ústně či konkludentně, nicméně ani toto nebylo v řízeno tvrzeno, natož prokázáno. V případě žalobkyní předloženého výpisu z bankovního účtu není přitom vůbec zřejmé, že by se finance dostaly do sféry žalovaného, ani že se jedná o účet žalovaného. Žalobkyně neprokázala, že by mezi ní a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce ani neprokázala, že žalovanému poskytla jakékoliv finanční prostředky. Ze všech výše uvedených důvodů soud žalobu zamítl v celém rozsahu. 4. Soud byl připraven žalobkyni vyzvat na jednání dne 17. 2. 2021 k označení důkazů prokazujícího, že žalobkyně uzavřela smlouvu se žalovaným a že žalovanému poskytla tvrzené finance, a poučit žalobkyni o následcích nesplnění této výzvy ve smyslu § 118a o.s.ř. Žalobkyně ani její právní zástupce se však nedostavili k nařízenému jednání soudu a připravili se tak o možnost poučení dle § 118a OSŘ. Poučení o neunášení důkazního břemene se přitom poskytuje právě při jednání, jak plyne z ustálené judikatury a dále z dikce citovaného ustanovení. Závěr o neunesení důkazního břemene, soud může učinit toliko při samotném jednání, když důkazy nelze hodnotit dříve, než byly provedeny. 5. Výrokem II. soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a to v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 OSŘ, když plně procesně úspěšný byl žalovaný. Na straně žalovaného však soud žádné náklady neshledal a žalovaný žádné ani neuplatňoval.