10 C 316/2021-20 — Okresní soud v Chebu

1. Vzhledem k tomu, že proti tomuto rozsudku podle § 202 odst. 2 z.č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“) není odvolání přípustné, v odůvodnění rozsudku soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci (§ 157 odst. 4 OSŘ). 2. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora ve výroku tohoto rozsudku uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 1. 1. 2021 se společností [právnická osoba] Původní věřitel uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému dne 25. 11. 2015 úvěr ve výši 2 500 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 20. 12. 2015. 3. Žalovaný se k podané žalobě nikterak nevyjádřil. 4. Žalobkyně požadovala zaplacení výše uvedené částky s příslušenstvím s tím, že s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, avšak k důkazům navrhla toliko, aby soud učinil dotaz na banku žalovaného [právnická osoba], zda byla na bankovní účet č. [bankovní účet], [variabilní symbol], zaslána v listopadu 2015 částka 2 500 Kč Kč, a zda-li majitelem či disponentem účtu byl žalovaný. Soud tak k dispozici při jednání měl toliko jediný důkaz, jenž provedl a z něhož vyplývá, že majitelem účtu byl žalovaný a že na jeho účet byla dne 25. 11. 2015 připsána platba ve výši 2 500 Kč po [variabilní symbol], avšak z tohoto důkazu nevyplývá ani založení smluvního vztahu mezi účastníky, ani to, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována. Žádné další důkazní prostředky pak žalobkyně nenavrhla a soud není oprávněn v civilním sporu provádět nenavržené důkazy. K označení důkazů je každý žalobce povinen využít v textu formuláře návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu část C, přičemž žalobkyně zde uvedla toliko jediný, výše specifikovaný, důkaz. Žalobkyně neprokázala, že by mezi ní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ani to, že je ve věci vůbec aktivně legitimována a z tohoto důvodu soud zamítnul žalobu i co do důvodnosti nároků na úroky z prodlení. Ze všech výše uvedených důvodů soud žalobu zamítl v celém rozsahu. 5. Soud byl připraven žalobkyni vyzvat na jednání dne 8. 12. 2021 k označení důkazů prokazujícího uzavření smlouvy o úvěru, a k označení důkazu prokazujícího, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, a poučit žalobkyni o následcích nesplnění této výzvy ve smyslu § 118a OSŘ. Žalobkyně ani její právní zástupce se však nedostavili k nařízenému jednání soudu a připravili se tak o možnost poučení dle § 118a OSŘ. Poučení o neunášení důkazního břemene se přitom poskytuje právě při jednání, jak plyne z ustálené judikatury a dále z dikce citovaného ustanovení. Závěr o neunesení důkazního břemene, soud může učinit toliko při samotném jednání, když důkazy nelze hodnotit dříve, než byly provedeny. 6. Výrokem II. soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a to v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 OSŘ, když plně procesně úspěšný byl žalovaný. Na straně žalovaného však soud žádné náklady neshledal a žalovaný žádné ani neuplatňoval.