11 C 336/2021-21 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku uvedenou v záhlaví rozsudku s tím, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření pojistné smlouvy [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění vozidla [značka automobilu], [registrační značka]. Na základě této smlouvy se žalovaný zavázal hradit žalobkyni sjednané pojistné, avšak žalovaný pojistné za období od 15. 4. 2020 do 24. 7. 2020 ve výši 1 348 Kč neuhradil. Současně se žalobkyně po žalovaném domáhala úhrady paušalizovaných nákladů spojených s upomínáním a vymáháním dlužného pojistného za odeslanou upomínku na dlužné pojistné s upozorněním na možný zániku pojištění ve výši 600 Kč. <i>Podle § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Podle § 2782 odst. 1 citovaného zákona pojistitel má právo na pojistné za dobu trvání pojištění.</i> Na základě žalobkyní předložených listin dospěl soud k závěru, že žalobkyně prokázala svá tvrzení o uzavření shora uvedené pojistné smlouvy se žalovaným a vzniku povinnosti žalovaného platit pojistné uvedené v této smlouvě. Povinnost tvrzení a důkazní ohledně zaplacení pojistného pak spočívá na žalovaném, který zůstal v řízení nečinný, tudíž žalobkyní uplatněná tvrzení měl soud na základě předložených důkazů za prokázaná, když žalobkyni vzniklo na základě uzavřené pojistné smlouvy právo na pojistné za celou pojistnou dobu. Žalobkyni tak náleží pojistné ve výši 1 348 Kč, a to včetně úroku z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. kapitalizovaného za dobu od 25. 7. 2020 do 22. 7. 2021. Naopak soud žalobu zamítl v požadavku na zaplacení nákladů na upomínku k zaplacení dlužného pojistného ve výši 600 Kč s příslušenstvím, neboť ze žalobkyní doložené bilance je zřejmé, že žalobkyně žádné náklady na vymáhání za dobu před zánikem pojištění (tj. před 24. 7. 2020), které v řízení uplatňuje, nevynaložila. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. V dané věci byla žalobkyně částečně neúspěšná v rozsahu uplatněných nákladů upomínání ve výši 600 Kč s příslušenstvím, ve vztahu k uplatněné pohledávce tak byla žalobkyně ve věci úspěšnou z 68 %, tedy má právo na náhradu 36 % jí vzniklých nákladů řízení. Přitom náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny zástupce žalobkyně ve výši 400 Kč za dva úkony právní služby podle ustanovení § 11 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, paušální náhrady hotových výdajů celkem ve výši 200 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 advokátního tarifu a náhrady na DPH ve výši 126 Kč (§ 151 odst. 2 občanského soudního řádu). Při podílu 36 % pak soud přiznal žalobkyni celkově částku 405 Kč. Plnění povinnosti uhradit náklady řízení pak bylo žalovanému v souladu s § 149 odst. 1 občanského soudního řádu uloženo k rukám zástupce žalobkyně.