11 C 457/2020-51 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že mezi účastníky došlo v rámci účastnické smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] ze dne [datum] k uzavření kupní smlouvy, na jejímž základě se žalobkyně zavázala prodat žalované koncové zařízení [anonymizována tři slova] 2 za cenu 2 301 Kč, kterou se žalovaná po úhradě akontace ve výši 1 Kč zavázala uhradit ve 23 měsíčních splátkách ve výši 100 Kč. Žalovaná ovšem sjednané splátky uvedeného zařízení nehradila, a proto žalobkyně v souladu se smlouvou veškeré dlužné splátky zesplatnila, a požadovala tak po žalované jednak úhradu dlužných splátek ve výši 200 Kč (5. a 6. splátka) a dále úhradu zbývající kupní ceny uvedeného zařízení ve výši 1 700 Kč (odpovídající 7. – 23. splátce zařízení). Dále žalovaná na základě souhlasu s pojištěním přistoupila k rámcové smlouvě o pojištění [anonymizována tři slova], na jejímž základě došlo k pojištění pro případ odcizení anebo poškození koncového zařízení a žalovaná se zavázala hradit za pojištění zařízení částku 169 Kč měsíčně, přičemž žalobkyně se v řízení domáhala úhrady poměrné části poplatku za přistoupení k pojištění vyúčtovaného fakturami [číslo] v celkové výši 482,37 Kč. Dále žalobkyně uzavřela se žalovanou dne [datum] účastnickou smlouvu [číslo] na jejímž základě pronajala žalované koncové zařízení („ Základ“), za jehož užívání se žalovaná zavázala hradit nájemné a pro případ nevrácení zařízení uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 4 000 Kč. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení neuhrazeného nájemného zařízení v celkové výši 130 Kč vyúčtovaného fakturami [číslo] dále úhrady sjednané smluvní pokuty, neboť žalovaná zařízení nevrátila. Konečně pak žalobkyně uplatnila po žalované zaplacení úhrady za zprostředkované služby třetích osob ([anonymizováno] služby) vyúčtované fakturami [číslo] v celkové výši 750 Kč. Po provedeném dokazování na základě žalobkyní doložených listin dospěl soud k závěru o důvodnosti podané žaloby, když v rámci shora uvedené účastnické smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací strany uzavřely též platnou kupní smlouvu ve smyslu § 2079 občanského zákoníku, na jejímž základě prodala žalobkyně žalované uvedené koncové zařízení, jehož kupní cenu (s výjimkou marginální akontace) se žalovaná zavázala uhradit ve sjednaných měsíčních splátkách s tím, že neuhrazením některé ze splátek docházelo k okamžitému zesplatnění celého závazku k zaplacení kupní ceny zařízení. V rámci téže účastnické smlouvy strany odkazem na ustanovení obchodních podmínek ujednaly zvláštní oprávnění žalované využít žalobkyní zprostředkované placené telekomunikační služby třetích osob (hlasové telefonní služby obsahu účtované tzv. prémiovým tarifem). K úhradě ceny těchto služeb se žalovaná zavázala přímo žalobkyni, přičemž v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalované za období shora uvedené vyúčtovala na ceně služeb třetích osob ve výši shora uvedené. Jakkoliv taková dohoda žalovanou nezprošťovala jeho povinnosti uhradit cenu čerpaných služeb třetí osobě, lze ji hodnotit jako smlouvu příkazního typu ve smyslu § 2430 a následující občanského zákoníku, ve které se žalobkyně zavázala žalované zprostředkovat (umožnit v rámci žalobkyní poskytovaných služeb) uzavření smlouvy s třetí osobou, zprostředkovat samotné plnění a současně zprostit žalovanou závazku vůči třetí osobě. Žalovaná se současně zavázala k úhradě ceny služeb třetích osob přímo žalobkyni v době splatnosti vyúčtování základních telekomunikačních služeb. Podobně pak bylo prokázáno převzetí závazku žalované hradit měsíční platbu za přistoupení k pojištění ve výši 169 Kč, stejně jako byla se žalovanou sjednána platná nájemní smlouva ve smyslu § 2201 občanského zákoníku, podle které se žalovaná zavázala uhradit na užívání zařízení nájemné sjednané odkazem na ceník a dále pro případ nevrácení zařízení se zavázala uhradit smluvní pokutu ve výši 4 000 Kč ve shodě s ustanovením § 2048 občanského zákoníku. Povinnost tvrzení a důkazní ohledně úhrady jednotlivých závazků shora uvedených, popřípadě jiných námitek proti uplatněnému nároku spočívala na žalované, která však zůstala v řízení nečinná, proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl, a to včetně úroku z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši odpovídající ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého zcela úspěšné žalobkyni náleží vůči neúspěšné žalované náhrada účelně vynaložených nákladů řízení. Přitom náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny zástupkyně žalobkyně ve výši 600 Kč podle § 11 a § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby), odměny zástupce žalobkyně ve výši 1 500 Kč (účast na jednání) dle § 7 a § 11 odst. 1 advokátního tarifu, paušální náhrady hotových výdajů za čtyři úkony právní služby celkem ve výši 600 Kč dle § 13 odst. 3 a 14b odst. 5 advokátního tarifu a dále náhrady 21% DPH (§ 151 odst. 2 občanského soudního řádu) ve výši 567 Kč. Plnění povinnosti uhradit náklady řízení pak bylo žalované v souladu s § 149 odst. 1 občanského soudního řádu uloženo k rukám zástupce žalobkyně.