12 C 150/2021-44 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 95 555,74 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovanému byla ve [anonymizováno] nemocnici [obec] poskytnuta ve dnech 11. 10. 2019 až 19. 10. 2019 zdravotní péče v souvislosti s [anonymizováno] žalovaného a s ní spojených neodkladných a nezbytných úkonů při léčbě. Vzhledem k tomu, že žalovaný nebyl zdravotně pojištěn, a to ani v České republice, ani v [anonymizováno] republice (žalovaný je občanem [anonymizováno] republiky), je povinen uhradit náklady za poskytnutí zdravotní péče, které žalobkyně vyúčtovala fakturou [číslo] na částku 80 033,68 Kč, splatnou dne 18. 11. 2019 a fakturou [číslo] na částku 15 522,06 Kč, splatnou dne 8. 1. 2020. Žalovaný přes výzvu žalobkyně dosud na tyto částky ničeho neuhradil. 2. Opatrovnice žalovaného namítla, že žalobkyně netvrdila, ani neprokázala, že v případě žalovanému poskytnuté zdravotní péče se jednalo o neodkladnou a nezbytnou péči v celém rozsahu. Pokud se jednalo o žalobkyní zjišťované údaje od [anonymizováno] zdravotního pojištění týkající se ověření nároku žalovaného na poskytnutí nezbytné zdravotní péče a vydání potvrzení nahrazující [anonymizováno], žalobkyně zjišťovala tyto údaje až s takřka měsíčním zpožděním od přijetí žalovaného do péče. V případě žalovanému poskytnuté péče pak není zřejmé, zda se jednalo o akutní léčbu žalovaného. Poukázala na skutečnost, že v souladu s § 28 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, má každý pacient právo projevit svůj souhlas s poskytovanou péčí a jejím rozsahem a právo být předem informován o ceně poskytovaných lékařských služeb a způsobu jejich úhrady, přičemž žalobkyně neprokázala splnění této povinnosti. 3. S ohledem na skutečnost, že žalovaný je občanem [anonymizováno] republiky (čl. 6 spisu), a ve věci tak byl dán cizí prvek, zabýval se soud nejprve tím, zda je dána mezinárodní příslušnost soudu České republiky. Dle čl. 4 1. nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Dle čl. 7 1. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována: pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn, přičemž dle písm. b) téhož článku pro účely tohoto ustanovení a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku: v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty. Vzhledem k tomu, že služby žalobkyně spočívající ve zdravotní péči byly poskytnuty na území České republiky, je dána mezinárodní příslušnost soudu České republiky. 4. Podle čl. 4 1. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), v míře, ve které nebylo právo rozhodné pro smlouvu zvoleno podle článku 3, a aniž jsou dotčeny články 5 až 8, je právo rozhodné pro následující smlouvy určeno takto: smlouva o poskytování služeb se řídí právem země, v níž má poskytovatel služby obvyklé bydliště. Vzhledem k sídlu žalobkyně jakožto poskytovatele služby, na území České republiky, se právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným řídí právní úpravou České republiky. 5. Po provedeném dokazování má soud za prokázané následující skutečnosti. Fakturou [číslo] splatnou dne 18. 11. 2019, žalobkyně vyúčtovala žalovanému celkové náklady zdravotní péče specifikované v příloze k této faktuře ve výši 80 033,68 Kč. Z přílohy k této faktuře má soud za prokázané, že žalovanému byly vyúčtovány náklady za poskytnutou zdravotní péči v období od 11. 10. 2019 do 19. 10. 2019, spočívající v jednotlivých zdravotních výkonech za celkem 25 849 bodů, za kategorii péče za 75 bodů, za ošetřovací dny 39 620 bodů x 1,22 Kč za jeden bod v částce 79 963,68 Kč, a částka 70 Kč za lékový paušál. Fakturou [číslo] splatnou dne 8. 1. 2020, žalobkyně vyúčtovala žalovanému náklady zdravotní péče specifikované v příloze k této faktuře ve výši 15 522,06 Kč. Z přílohy k této faktuře má soud za prokázané, že žalovanému byly vyúčtovány náklady za poskytnutou zdravotní péči v období od 14. 10. 2019 do 15. 10. 2019, spočívající v jednotlivých zdravotních výkonech za celkem 12 723 bodů x 1,22 Kč v částce 15 522,06 Kč. Z náhledu z elektronického systému žalobkyně vyplývá, že dne 18. 10. 2019 bylo u [anonymizováno] zdravotní pojišťovny ověřeno, že žalovaný není od 17. 9. 2019 na území České republiky zdravotně pojištěn, dne 8. 11. 2019 byla odeslána žádost na [anonymizováno], kdy bylo zjištěno, že žalovaný nebyl v rozhodném období zdravotně pojištěn ani na území [anonymizováno] republiky. Ze záznamu žalobkyně (čl. 10-11 spisu) má soud ta prokázané, že od 11. 10. 2019 do 19. 10. 2019, byly u žalovaného prováděny jednotlivé výkony a vyšetření. Ze sdělení [anonymizováno] zdravotní pojišťovny má soud za prokázané, že žalovaný nebyl ke dni 14. 10. 2019 pojištěn v rámci systému veřejného zdravotního pojištění, ze zprávy ze dne 9. 12. 2019 má soud za prokázané, že žalovaný od 17. 9. 2019 nebyl pojištěn v rámci systému veřejného zdravotního pojištění. Ze sdělení [anonymizováno] zdravotního pojištění ze dne 18. 3. 2020 má soud za prokázané, že žalovaný nebyl v [anonymizováno] republice zdravotně pojištěn. 6. Podle § 28 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), zdravotní služby lze pacientovi poskytnout pouze s jeho svobodným a informovaným souhlasem, nestanoví-li tento zákon jinak. 7. Podle § 28 odst. 3 písm. f) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, pacient má právo být předem informován o ceně poskytovaných zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění a o způsobu jejich úhrady, pokud to jeho zdravotní stav umožňuje. 8. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), souhlas k zásahu do integrity člověka vyžaduje písemnou formu, má-li být oddělena část těla, která se již neobnoví. Podle § 96 odst. 2 OZ, písemnou formu vyžaduje i souhlas k a) lékařskému pokusu na člověku, nebo b) zákroku, který zdravotní stav člověka nevyžaduje; to neplatí, jedná-li se o kosmetické zákroky nezanechávající trvalé nebo závažné následky. Podle § 97 odst. 2 OZ, nevyžaduje-li se pro souhlas písemná forma, má se za to, že byl udělen. Při nejistotě, zda byl souhlas odvolán v jiné než písemné formě, se má za to, že k odvolání nedošlo. 9. Předmětem posouzení byl nárok žalobkyně na úhradu nákladů za lékařské ošetření žalovaného a poskytnutou zdravotní péči žalovanému ve dnech 11. 10. 2019 až 19. 10.2019 v souvislosti s onemocněním žalovaného – [anonymizováno]. Žalovaný v řízení netvrdil, tudíž ani neprokazoval, že by v rozhodném období byl osobou pojištěnou ve smyslu § 2 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, které je hrazena zdravotní péče dle ust. § 13 až § 18 tohoto zákona ze zdravotního pojištění. Žalovaný zároveň netvrdil, ani neprokázal, že by byl zdravotně pojištěn na území [anonymizováno] republiky. V takovém případě vznikla žalovanému povinnost uhradit náklady na poskytnutou zdravotní péči na území České republiky z vlastních prostředků. Vzhledem k tomu, že zdravotní péče poskytnutá žalovanému nevyžadovala ve smyslu ust. § 97 odst. 2 OZ ve spojení s ust. § 96 odst. 1, odst. 2 OZ, souhlas žalovaného v písemné formě, vycházel soud z domněnky (žalovaným nevyvrácené), že žalovaný udělil souhlas s příslušnými lékařskými výkony, ošetřením, stejně jako s hospitalizací v zařízení žalobkyně. Lze přisvědčit argumentu opatrovnice žalovaného, že podle § 28 odst. 3 písm. f) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, měl žalovaný právo být předem informován o ceně poskytovaných zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění a o způsobu jejich úhrady, přičemž žalobkyně v řízení neprokázala, že žalovaného s cenou jednotlivých výkonů seznámila. V tomto směru by jistě bylo možno na žalobkyni požadovat, aby v případě poskytování zdravotní péče osobám nepojištěným na území České republiky, tato doložila souhlas takové osoby s poskytnutím zdravotní péče (pokud by tato péče byla poskytnuta v situaci, kdy je osoba schopna s ohledem na svůj zdravotní stav souhlas udělit), stejně jako seznámení s cenou jednotlivých výkonů poskytnuté zdravotní péče. Soud nicméně dospěl k závěru, že přestože žalobkyně takový souhlas žalovaného nedoložila, za situace, kdy žalovaný dobrovolně, se svým souhlasem, podstoupil jednotlivé ošetření,