12 C 28/2021-22 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky specifikované ve výroku I. tohoto rozsudku s odůvodněním, že žalovaný uzavřel se [právnická osoba] (dále jen„ [po ]“) smlouvu o účtu [číslo] na základě níž byl žalovanému zřízen sporožirový účet. Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky a sazebník [po ]. Žalovaný se zavázal nepřečerpat finanční prostředky do záporného zůstatku, když bylo sjednáno, že v případě takového přečerpání se bude jednat o vznik tzv. nepovoleného debetního zůstatku, který je žalovaný povinen vyrovnat. Vzhledem k tomu, že žalovaný přes upomínky žalobkyně nepovolený debet nevyrovnal, převedla žalobkyně v souladu se smluvním oprávněním ke dni 2. 7. 2018 tento debet na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků, když tento činil částku 1 007,73 Kč představující jistinu. Pohledávka [po ] byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena žalobkyni, která se podanou žalobou domáhala zaplacení jistiny ve výši 1 007,73 Kč, úroků z prodlení ke dni postoupení pohledávky dne 1. 11. 2018 ve výši 24,05 Kč. Žalovaný dlužnou částku přes výzvu žalobkyně této dosud neuhradil. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“), bez nařízení jednání. 4. Soud má jinak prokázané, že žalovaný uzavřel s [po ] dne [datum] Rámcovou smlouvu o finančních službách, na základě níž se [po ] zavázala zřídit a vést pro žalovaného bankovní účet číslo [bankovní účet], přičemž nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky [po ] [anonymizována tři slova]. Podle čl. 9. Všeobecných obchodních podmínek ČS v případě přečerpání peněz na účtu, na kterém není jejich dostatek, vzniká na účtu nepovolený záporný zůstatek, kdy takto vzniklý dluh je úročen příslušnou úrokovou sazbou a vedle něj jsou účtovány další platby související s prodlením. Z výpisu z bankovního účtu vedeného [po ] číslo [bankovní účet] za období od 1. 4. 2018 do 31. 5. 2018 má soud za prokázané, že žalovaný přečerpal finanční prostředky na bankovním účtu do debetu ve výši 1 007,73 Kč, který již nevyrovnal, [po ] tak dopisem ze dne 4. 7. 2018 oznámila žalovanému, že pohledávku sestávající z nepovoleného záporného zůstatku ve výši 1 007,73 Kč převedla na evidenční účet pohledávek. Dlužná částka sestává z jistiny ve výši 1 007,73 Kč a úroků z prodlení kapitalizovaných ke dni postoupení pohledávky dne 1. 11. 2018 ve výši 24,05 Kč. Povinnost tvrzení stanovená § 101 odst. 1 písm. a) OSŘ a povinnost důkazní stanovená § 120 odst. 1 OSŘ, ohledně zaplacení, resp. o jiných skutečnostech, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok, leží na žalovaném, který však žádnou z těchto povinností nesplnil, a proto má soud za prokázané, že neuhradil tak, jak je uvedeno v žalobě. 5. Podle § 2665 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. Podle § 2395 OZ, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Banka na základě smlouvy poskytla žalovanému úvěr a žalovaný byl povinen fakticky vyčerpaný úvěr splatit v souladu se smlouvou a § 2399 OZ ve sjednaných termínech splatnosti. Povinnost tvrdit a povinnost prokázat, že došlo k zaplacení úvěru, úroků z prodlení ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a), b) OSŘ ležela na žalovaném, který však ani jednu z těchto povinností nesplnil. Soud ze shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu, a proto jí vyhověl, v rozsahu uvedeném pod bodem I. výroku. Protože žalovaný neplnil řádně a včas své peněžité závazky, dostal se do prodlení a žalobkyni vzniklo právo žádat po žalovaném úroky z prodlení, a to dle ustanovení § 1970 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 6. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 OSŘ, když žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná, soud jí tedy přiznal právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení spočívaly v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč a v nákladech zastoupení žalobkyně advokátem, kde odměna zástupce žalobkyně činí 500 Kč dle § 14b odst. 1bod 1. vyhl. č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, jednoduchá výzva k plnění ve výši jedné poloviny), náhrada hotových výdajů zástupce žalobkyně představuje částku 300 Kč za tři shora uvedené úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., a náhrady DPH ve výši 21% z odměny a náhrady výdajů podle § 137 OSŘ, celkem částky 1 368 Kč O místě splatnosti těchto nákladů bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 OSŘ.