12 C 295/2021-50 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s tím, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne [datum], a to elektronicky, na základě níž poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr ve výši 8 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 9 260 Kč do 16. 2. 2019, což dosud neučinila. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou byla postoupena žalobkyni, která se podanou žalobou domáhala zaplacení dlužné jistiny ve výši 8 000 Kč, úroku ve výši 260 Kč, paušálních nákladů na upomínání ve výši 150 Kč, když právní předchůdkyni žalobkyně vznikl v souladu se smlouvou nárok na zaplacení poplatku ve výši 50 Kč za každou jednotlivou upomínku, dále ve smlouvě sjednané smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny 8 000 Kč za dobu od 17. 2. 2019 do 1. 7. 2020 ve výši 4 000 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení z dlužné jistiny 8 000 Kč za dobu od 17. 2. 2019 do 10. 8. 2020 v částce 1 153,97 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení z dlužné jistiny 8 000 Kč za dobu od 28. 8. 2020 do 15. 1. 2021 v částce 296,31 Kč. 2. Žalovaná se ve věci žádným způsobem nevyjádřila. 3. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že podaný návrh není důvodný. S ohledem na žalobní tvrzení se soud zabýval nárokem na zaplacení částky 8 000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 4 000 Kč na základě žalobkyní tvrzené smlouvy o úvěru dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nicméně žalobkyně v řízení ani neprokázala uzavření uvedené smlouvy, neboť přestože žalobkyně předložila vyhotovení smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] a smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], pak o smlouvy nejde, neboť nebylo dosaženo smluvního konsensu, když dokumenty nejsou podepsány úvěrovaným – žalovanou, jakožto druhou smluvní stranou. Nejde tedy zjevně o výsledek společné shodné vůle stran, nicméně ke smluvnímu konsensu mohlo dojít i jinak, př. elektronicky (jak tvrdila žalobkyně), ústně či konkludentně, což může být pro strany praktické, nicméně nezbavuje to žádnou ze stran povinnosti bezpečně prokázat smluvní konsensus a jeho úplný obsah. V obchodních podmínkách [právnická osoba] pro poskytování úvěrů splatných jednorázově ([anonymizováno] 2016 [číslo]) předložené žalobkyní se přitom v případě uzavření smlouvy předpokládala registrace klienta prostřednictvím registračního formuláře na stránkách věřitele, přijetí návrhu smlouvy klientem prostřednictvím provedení registrace a provedení verifikační platby znamenající převod částky ve výši 0,01 Kč z bankovního účtu klienta na účet věřitele, identifikované příslušným variabilním symbolem dle článku 3.7. těchto obchodních podmínek, tedy variabilního symbolu uvedeného ve smlouvě. Žalobkyně předložila potvrzení o provedených platbách, z nichž má soud za prokázané, že z bankovního účtu vedeného na jméno právní předchůdkyně žalobkyně byla na bankovní účet číslo [bankovní účet] vedený na jméno žalované odeslána dne 7. 1. 2019 částka 4 000 Kč s variabilním symbolem [číslo] dne 11. 1. 2019 částka 1 000 Kč s variabilním symbolem [číslo] dne 14. 1. 2019 částka 800 Kč s variabilním symbolem [číslo] dne 24. 1. 2019 částka 2 200 Kč s variabilním symbolem [číslo] tedy platby, jejichž variabilní symbol se neshodoval s číslem smlouvy [číslo]. Soud po zhodnocení provedených důkazů přitom dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, tedy neunesla důkazní břemeno ve smyslu ust. § 118a odst. 3 občanského soudního řádu, když neúčastí na jednání soudu se zbavila možnosti poučení soudem, že žalovaná se zaregistrovala na stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, požádala právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši 8 000 Kč a následně příslušnou smlouvu o úvěru [číslo] ze dne [datum] s ní uzavřela (akceptovala návrh smlouvy předložené právní předchůdkyní žalobkyně). Stejně tak žalobkyně neprokázala, že na základě jí předložené smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] vyplatila žalované částku 8 000 Kč, neboť žádná z doložených plateb se ohledně specifikace platby dané variabilním symbolem neshodovala s číslem smlouvy předložené žalobkyní. S ohledem na to soudu nezbylo, než žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítnout, neboť žalobkyně neprokázala uzavření jí tvrzené smlouvy o úvěru ani vyplacení úvěru, tedy nemohla se domáhat zaplacení jakékoliv dlužné jistiny, smluvní pokuty či úroků z prodlení. Z důvodu, že žalobkyně neprokázala ani poukázání předmětných finančních prostředků na základě jí tvrzené smlouvy o úvěru ze dne [datum], nebylo možno uvažovat ani o vzniku bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 občanského zákoníku na straně žalované. Soud tak žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu výrokem I. zamítl. 4. Výrokem II. soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a to dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, když plně procesně úspěšná byla žalovaná. Náhrada nákladů by tedy měla připadnout žalované, na jejíž straně soud jejich vznik neshledal.