12 C 394/2021-17 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení dlužné částky specifikované v záhlaví tohoto rozsudku s odůvodněním, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“), jejíž součástí byly taktéž obchodní podmínky pro ČSOB spotřebitelské úvěry (dále jen„ OP“) a sazebník žalobkyně, přičemž na základě smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 200 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit včetně sjednaného úroku ve výši 7,9 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 059 Kč, počínaje 15. 6. 2017. Žalovaný úvěr ve výši 200 000 Kč vyčerpal dne 3. 5. 2017. Vzhledem k tomu, že žalovaný vyčerpaný úvěr řádně nesplácel, využila žalobkyně oprávnění dle čl. 9 odst. 9.2. OP a pohledávky ze smlouvy o úvěru zesplatnila ke dni 15. 8. 2019. Žalovaný dosud přes výzvy žalobkyně neuhradil jistinu úvěru ve výši 135 913,84 Kč, poplatky ve výši 1 800 Kč, kapitalizovaný úrok ve sjednané výši z jistiny ve výši 135 913,84 Kč ode dne 15. 8. 2019 do dne podání žaloby v částce 14 228,64 Kč, zákonný úrok z prodlení z jistiny a poplatků ve výši 137 713,84 Kč do zesplatnění a ode dne 15. 8. 2019 do podání žaloby v částce 10 814,54 Kč. 2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil. 3. Podáním ze dne 19. 11. 2021 vzala žalobkyně podanou žalobu zpět co do poplatků ve výši 1 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 16. 7. 2020 do zaplacení. Soud tak výrokem I. co do této částky řízení v souladu s ust. § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“), zastavil. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Z doložené smlouvy o úvěru – [anonymizována dvě slova] půjčka [číslo], části I. této smlouvy, uzavřené dne [datum] má soud za prokázané, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy, na jejímž základě byl žalovanému žalobkyní poskytnut úvěr až do výše 200 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v pravidelných šedesáti měsíčních splátkách po 4 059 Kč, a to spolu s úrokem ve výši 7,9 % ročně, spolu s poplatky dle sazebníku žalobkyně. Z transakční historie k úvěrovému účtu číslo [bankovní účet] má soud za prokázané, že žalovaný úvěr ve výši 200 000 Kč vyčerpal dne 3. 5. 2017, kdy byl úvěr vyplacen na bankovní účet číslo [bankovní účet], přičemž následně se následně dostal do prodlení s úhradou splátek. Žalobkyně žalovaného opakovaně upomínala o úhradu dlužných splátek. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužné splátky neuhradil, zesplatnila žalobkyně ke dni 15. 8. 2019 pohledávky ze smlouvy, což žalovanému oznámila dopisem ze dne 19. 8. 2019. Dluh žalovaného sestává z jistiny ve výši ve výši 135 913,84 Kč, kapitalizovaného úroku ve sjednané výši z jistiny ve výši 135 913,84 Kč ode dne 15. 8. 2019 do dne podání žaloby v částce 14 228,64 Kč, zákonného úroku z prodlení z jistiny a poplatků ve výši 137 713,84 Kč do zesplatnění a ode dne 15. 8. 2019 do podání žaloby v částce 10 814,54 Kč. 5. Smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“) smlouvou o úvěru. Podle § 2395 OZ se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně na základě smlouvy poskytla žalovanému úvěr a žalovaný byl povinen fakticky vyčerpaný úvěr splatit v souladu se smlouvou a § 2399 OZ ve sjednaných termínech splatnosti, a to včetně sjednaných úroků dle § 2395 OZ. Povinnost tvrdit a povinnost prokázat, že došlo k zaplacení úvěru, úroků z úvěru, úroků z prodlení ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a), b) OSŘ ležela na žalovaném, který však ani jednu z těchto povinností nesplnil. Soud ze shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu, a proto jí vyhověl, v rozsahu uvedeném pod bodem I. výroku včetně úroků z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když žalovanému uložil povinnost plnit ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 OSŘ. 6. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 146 odst. 2 OSŘ ve spojení s ust. § 142 odst. 3 OSŘ, když žalobkyně zavinila zastavení řízení co do předmětu řízení specifikovaného ve výroku I. tohoto rozsudku představující poměrně nepatrnou část předmětu řízení, ve zbývajícím rozsahu byla úspěšná (výrok II.). Soud tak výrokem III. přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení tvoří soudní poplatek 5 509 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměna advokáta za tři úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba) po 6 620 Kč dle § 11 odst. 1 AT, § 7 bod 5 AT v celkové výši 19 860 Kč a tří náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 AT. Advokát žalobkyně je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobkyni ve smyslu § 137 odst. 3 OSŘ přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je osobní povinností žalobkyně. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalobkyně.