12 C 563/2020-16 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost uvedenou v bodě I. výroku tohoto rozsudku. K odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že žalovaná se stala držitelem televizního přijímače, čímž jí ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Tuto svoji povinnost žalovaná splnila dne [datum]. Popsaným jednání žalované jí vznikla povinnost platit poplatek v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Žalovaná tuto povinnost nesplnila, když nezaplatila televizní poplatky po [částka] měsíčně za [období] [anonymizována dvě slova] [rok] [anonymizována dvě slova] [rok] včetně tohoto měsíce. Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky, jak jí ukládají shora zmíněné zákony, žalovaná však svoji povinnost ani v dodatečné lhůtě nesplnila. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalobkyně i žalovaná daly souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“), bez nařízení jednání. Soud má za prokázané, že žalovaná se stala [datum] poplatníkem televizního poplatku. Povinnost tvrzení stanovená § 101 odst. 1 písm. a) OSŘ a povinnost důkazní stanovená § 120 odst. 1 OSŘ ohledně zaplacení poplatků, resp. ohledně jiné právně významné skutečnosti, která by oprávněnost žalobou uplatněného nároku vyvracela, leží na žalované, která však žádnou z těchto povinností nesplnila, a proto má soud za prokázané, že poplatky neuhradila. Soud tak vycházel ohledně výše nezaplacených poplatků z tvrzení žalobkyně. Povinnost hradit poplatek a jeho výše vyplývá z § 3 odst. 2, § 6, § 7 odst. 1 a § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Žalobě proto bylo vyhověno a soud přiznal žalobkyni i úrok z prodlení, neboť žalobkyně jej požadovala vždy ode dne následujícího po splatnosti té které platby poplatku a ve výši, která odpovídá § 1968 ObčZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí podle ustanovení § 142 odst. l občanského soudního řádu vůči žalované vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Soud tak žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu v celkové výši [částka], odpovídající zaplacenému soudnímu poplatku. Náklady na zastoupení advokátem pak nelze s ohledem na závaznou judikaturu Ústavního soudu ČR považovat při absenci jakékoliv obrany žalované za účelně vynaložené (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ČR ze dne [datum], I. ÚS 3344/12). Plnění povinnosti uhradit náklady řízení pak bylo žalované v souladu s § 149 odst. 1 občanského soudního řádu uloženo k rukám advokáta žalobkyně.