13 C 50/2018 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhaly, aby soud nahradil projev vůle žalované na smlouvě o bezúplatném převodu nemovitostí za nevydané pozemky ve znění, jak je uvedeno ve výroku II. Současně požadovaly převod všech pozemků uvedených ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnily tím, že jsou oprávněnými osobami ve smyslu ustanovení § 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a k jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoP“). Dne 29. 9. 2000 bylo Magistrátem hl. m. Prahy, odborem Pozemkový úřad vydáno rozhodnutí č. j. PÚ 7262/92 a dne 20. 12. 2000 rozhodnutí č. j. PÚ 7262/92/2 vůči žalobkyním, jako restituentkám, o nevydání pozemků a byla jim přiznána náhrada za tyto nevydané pozemky. Nevydány byly pozemky v katastrálním území Nusle, [obec] a [část obce] v hlavním městě [obec], kdy se jednalo o 18 pozemků v celkové výměře 12 116 m². Žalovaná nevydané pozemky nesprávně ocenila jako pozemky zemědělské, přestože převážná většina pozemků o rozloze 8 928 m² byla už v době přechodu na stát, tj. ke dni 5. 1. 1953, určena pro stavbu a tedy měla být tato většina oceněna jako pozemky stavební. Výše restitučního nároku žalobkyň je tedy v mnohem větší výši, než eviduje žalovaná. Žalobkyně dne 29. 11. 2000 vyzvaly právního předchůdce žalované o vydání náhradních pozemků s tím, že doložily plánovaný stavební charakter odňatých pozemků. V roce 2018 žalobkyně zaslaly žalované znalecký posudek, kterým byla zjištěna výše restitučního nároku na náhradu za nevydané pozemky ve výši 1 836 344,82 Kč. Následně žalobkyně zaslaly žádost o přecenění jejich restitučního nároku, k čemuž nedošlo. Je namístě považovat ocenění restitučních nároků žalobkyň za nesprávné a chybné. Žalobkyně jsou držitelky restitučního nároku ve výši 1 836 344,82 Kč. K uspokojení jejich nároku náhradními pozemky došlo pouze ve výši 1 865 Kč. Ve výši 8 804 Kč byl nárok žalobkyň postoupen na třetí osobu. Z nárokované částky je tak třeba odečíst částku 10 669 Kč, což činí 0,58 % z celkové hodnoty a procentuální zůstatek restitučního nároku žalobkyň tak činí 99,42 %. Neuspokojená část nároku žalobkyň proto činí 1 825 675,82 Kč. Žalobkyně tedy mají nárok na nabytí vlastnického práva k tzv. náhradním pozemkům. Žalovaná argumentovala žalobkyním, že převod mimo veřejnou nabídku není možný. Tento názor byl ovšem překonán judikaturou Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR. Žalobkyně se staly osobami oprávněnými, které mají nárok na vydání tzv. náhradních pozemků vůči žalované, která má v tomto vztahu postavení dlužníka a nemůže se nikterak své zákonné povinnosti zbavit. Žalovaná žádné adekvátní pozemky žalobkyním nenabízí. Postup žalované je liknavý a svévolný, když v součtu všech pozemků nabízených ve veřejné nabídce na území hlavního města Prahy nemůže být ani zdaleka uspokojen nárok ani jednoho prvorestituenta. Žalobkyně se pokoušely dosáhnout vypořádání svého nároku, ale z důvodu nejasné výše tohoto nároku se nemohly zcela podle svých představ účastnit veřejných nabídek žalované a soutěžit tak o pozemky. Přesto se žalobkyně zúčastnily několika veřejných nabídek, ale v žádné nesupěly. Dopisem ze dne 19. 6. 2018 žalobkyně opět vyzvaly žalovanou k přecenění nároku a nabídnutí odpovídajících náhradních pozemků. Žalovaná na toto nijak nereagovala. Bohužel ze strany žalované přetrvává stav, kdy na úkor oprávněných osob jsou uspokojovány jiné nároky. Žalovaná se tedy ve vztahu k žalobkyním dopouští liknavosti, diskriminace a svévole a v minulosti se nechovala jako správný hospodář. S ohledem na přístup žalované žaloba představuje jediný možný prostředek k uspokojení nároků žalobkyň. Žalobkyně samy vybraly vhodné náhradní pozemky v obvodu podepsaného soudu uvedené ve výrocích I. a II. 2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Své stanovisko odůvodnila tím, že nároky žalobkyň byly oceněny řádně a správně. Navíc žalobkyně neměly k ocenění nároků připomínky několik let. Dále vznesla námitku promlčení ohledně nároku na přecenění restitučních nároků. Nárok žalobkyň na přecenění nároku neuznala a trvala na tom, že jejich nárok existuje pouze ve výši 16 798,95 Kč pro první žalobkyni a ve výši 7 994,95 Kč pro druhou žalobkyni. Považovala za rozporné s dobrými mravy, že žalobkyně po více než 18 letech zpochybnily způsob stanovení přiznané výše nároků. Odmítla tvrzení, že by byla liknavá. Žalobkyně přijímaly plnění na nároky vyčíslené žalovanou a jejich nárok byl také částečně vypořádán. Teprve v roce 2018 začaly žalobkyně proti tomuto ocenění brojit. Nečinné a liknavé byly tedy naopak žalobkyně. Odmítla také tvrzení, že by na úkor oprávněných osob převáděla pozemky na jiné subjekty. Později žalovaná předložila znalecký posudek s přeceněním hodnoty restitučních nároků a uvedla, že pozemky, jež zůstaly předmětem řízení, jsou schopné převodu. Dále uvedla, že k názoru o možnosti přecenění, došlo až judikaturou v průběhu doby. Z toho důvodu pak začalo přeceňování u některých pozemků. Žalobkyně se do té doby o přecenění nezajímaly. Jelikož žalobkyně podaly více žalob, sama zadala vypracování nových posudků a nárok nechala nově ocenit. Pokud by soud připustil neustálé přeceňování, restituce jako takové by byly v podstatě neukončitelné. 3. Na základě námitek žalované ohledně překážek pro vydání náhradních pozemků uvedených ve výroku I. tohoto rozsudku, vzaly žalobkyně v této části žalobu zpět. Z toho důvodu soud podle ustanovení § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“), řízení v této části, tj. ohledně pozemků uvedených ve výroku I., zastavil, když žalovaná se zpětvzetím žaloby souhlasila. 4. Mezi účastnicemi bylo nesporné, že žalobkyně jsou oprávněnými osobami podle § 4 zákona č. 229/1991 Sb. a že část nároku ve výši 10 669 Kč již byla uspokojena. 5. Po provedeném dokazování má soud za prokázané následující skutečnosti. 6. Rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy, odboru Pozemkový úřad ze dne 29. 9. 2000, sp. zn. PÚ [číslo] bylo rozhodnuto tak, že oprávněné osoby podle § 9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., (dále jen„ ZoP“) [celé jméno žalobkyně] a [celé jméno žalobkyně] nejsou vlastníky nemovitostí dle PK par. [číslo] role, o výměře 283 m², par. [číslo] role, o výměře [číslo] m², par. [číslo] role, o výměře 539 m², par. [číslo] role, o výměře 176 m², par. [číslo] role, o výměře 10 m², par. [číslo] role, o výměře 82 m², par. [číslo] role, o výměře 96 m², par. [číslo] role, o výměře 326 m², par. [číslo] role, o výměře 328 m², dosud vedených u Katastrálního úřadu [okres] na listech vlastnictví 1, 11 a [číslo] pro obec Hlavní město Praha - katastrální území Krč, par. [číslo] role, o výměře [číslo] m², dosud vedené u Katastrálního úřadu [okres] na listech vlastnictví 3 a 50 pro obec Hlavní město Praha - katastrální území Nusle, par. [číslo] pastvina, o výměře [číslo] m², par. [číslo] role, o výměře [číslo] m², par. [číslo] louka, o výměře [číslo] m², par. [číslo] louka, o výměře 800 m², dosud vedených u Katastrálního úřadu [okres] na listech vlastnictví 2, 23, 21 a 953 pro obec Hlavní město Praha - katastrální území Podolí. Dále rozhodl, že uvedené oprávněné osoby nejsou vlastníky dalších nemovitostí dle PK par. [číslo] role, o výměře [číslo] m², par. [číslo] cesta, o výměře 41 m², par. [číslo] cesta, o výměře 24 m², dosud vedených u Katastrálního úřadu [okres] na listech vlastnictví [číslo], [číslo], 11 a 706 pro obec Hlavní město Praha - katastrální území Krč. 7. Obdobným rozhodnutím Magistrátu hlavního města prahy, Pozemkového úřadu ze dne 20. 12. 2000, sp. zn. PÚ [číslo], bylo rozhodnuto tak, že oprávněné osoby [celé jméno žalobkyně] a [celé jméno žalobkyně] nejsou vlastníky nemovitosti dle PK par. [číslo] role, o výměře 102 m², dosud vedené u Katastrálního úřadu [okres] na listech vlastnictví 21 a 23 pro obec Hlavní město Praha - katastrální území Podolí. 8. Dopisem ze dne 29. 11. 2000 požádaly žalobkyně o vydání náhradních pozemků – bezúplatný převod jiných pozemků za výše uvedené pozemky, které byly znárodněné výměrem MV ze dne 5. 1. 1953, zn. VII [číslo]. 9. Žádostí ze dne 19. 6. 2018 požádaly žalobkyně o přecenění nároku na náhradu za pozemky nevydané rozhodnutími Pozemkového úřadu Magistrátu hlavního města Prahy č. j. PÚ 7262/92 ze dne 29. 9. 2000 a č. j. PÚ 7262/92/2 ze dne 20. 12. 2000. Současně požádaly o učinění nabídky náhradních pozemků ze pozemky nevydané podle ZoP. 10. Ze smlouvy o převodu pozemků [číslo] ze dne 23. 12. 2005 vyplývá, že právní předchůdce žalované [příjmení] fond ČR převedl do vlastnictví žalobkyň pozemky par. [číslo] vedené u Katastrální úřadu pro Středočeský kraj se sídlem v [obec] na listu vlastnictví [číslo] pro katastrální území a obec Lážovice. Hodnota pozemků byla určena částkou celkem 1 865 Kč. 11. Žádostí ze dne 1. 2. 2018 požádaly žalobkyně, jako oprávněné osoby, o převod zemědělského pozemku podle ustanovení § 11a ZoP, a to pozemku par. [číslo] v kat. území [část obce], obec Praha, když cena pozemku v nabídce činila 16 991 Kč, přičemž žalobkyně dovozovaly svůj nárok