15 C 122/2020-17 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobou, doručenou zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 003,93 Kč jakožto nedoplatku složené pohledávky na vrácení úvěru (žalobkyní označeno jako nesplacená jistina) v částce 8 700 Kč a smluvní pokuty 4 303,93 Kč. Stejnou žalobou se dále domáhala po žalovaném zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru 6 344,04 Kč, úroku 5 196,16 Kč, úroku z prodlení v částce 1 063,66 Kč a poměrného úroku z prodlení podle výroku I. z nevráceného úvěru. Platební povinnosti žalovaného dovozovala žalobkyně ze smlouvy o úvěru č. [číslo], uzavřenou dne [datum] mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba], (dále jen„ úvěrující“). Na základě této smlouvy měla úvěrující poskytnout žalovanému úvěr 8 700 Kč, přičemž žalovaný se měl zavázat za to zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru 6 344,04 Kč a úrok, ohledně nějž žalobkyně odkazovala na písemnou smlouvu o úvěru, se splatností (zřejmě tedy do) [datum] Smlouva byla podle žalobkyně uzavřena tak, že žalovaný vyplnil formulář na webovém rozhraní [webová stránka], v němž uvedl své identifikační údaje a parametry úvěru, odsouhlasil smluvní dokumenty a po potvrzení údajů identifikačním kódem, který žalovaný získal ze svého telefonního čísla, byla žalovaným smlouva podepsána verifikačním SMS kódem v souladu se smlouvou. Úvěrové peníze měl žalovaný obdržet po schválení žádosti o úvěr bezhotovostním převodem na účet na svůj bankovní účet. Na základě projektu fúze sloučením ze dne [datum] došlo ke sloučení zanikající úvěrující se [právnická osoba] Všechny vymáhané pohledávky tím přešly na nástupnickou společnost. Žalovaný svou podle smlouvy neplnil, když zaplatil pouze částku 245,07 Kč, která byla podle smlouvy započítána na náklady k vymožení pohledávky v částce 199 Kč a na kapitalizovaný úrok z prodlení v částce 46,07 Kč Touto novou úvěrující pak byly pohledávky za žalovaným postoupeny žalobkyni smlouvou ze dne [datum]. Žalovaný úrok byl počítán z nesplacené jistiny za období od 24. dubna 2018 do 21. října 2019, úrok z prodlení byl počítán ve výši zákonného úroku z prodlení ze stejné jistiny a kapitalizován za období od 14. května 2018 do 20. října 2019. Právo na smluvní pokutu mělo být podle žalobkyně sjednáno v uvedené smlouvě jako poměr 0,1 % denně z částky v prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ve věci bylo nařízeno jednání na den [datum]. [anonymizována dvě slova]. K jednání se nedostavil žádný z účastníků, ani zástupce žalobkyně, přičemž pouze žalobkyně a její zástupce svou neúčast předem omluvili. 3. Před samotným projednáním věci se soud dále zabýval tím, zda je s ohledem na neznámý pobyt žalovaného a jeho procesní pasivitu pro další vedení řízení nebytné chránit procesní zájmy žalovaného ustanovením opatrovníka postupem podle § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“). Soud přitom v průběhu řízení nezjistil (i s přihlédnutím k výsledku řízení), že by se žalobkyně, nebo jiná osoba snažily právě s ohledem na tuto skutečnost získat pro sebe neoprávněnou výhodu. Proto s odkazem na ustanovení § 18 odst. 1 věta první OSŘ soud procesní zastupování žalovaného nezajišťoval, neboť kvalifikované zastoupení účastníka, který nemá zájem v řízení aktivně bránit svá práva, na náklady státu a z ingerence soudu by bylo porušením zásady rovnosti účastníků, zakotvené v § 18 odst. 1 OSŘ. 4. Protože žalovaný neuznal žalovaný nárok, neučinil nesporným skutková tvrzení žalobkyně, ani nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání a protože elektronický platební rozkaz, který byl k návrhu žalobkyně zdejším soudem vydán dne [datum], byl jako nepravomocný zrušen usnesením zdejšího soudu ze dne [datum], bylo nezbytné prokázat skutečnosti, tvrzené žalobkyní. Ustanovení § 79 odst. 1 a § 120 OSŘ totiž ukládá účastníkům povinnost označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud nemůže před právním hodnocením vycházet jen ze skutkových tvrzení jednoho z účastníků občanského soudního řízení, pokud k tomu nejsou splněny zvláštní zákonem předepsané podmínky. 5. Předně je již na základě žalobních tvrzení nutné hodnotit, že není zcela zřejmá povinnost žalovaného platit žalobkyni částku 8 700 Kč, představující jistinu. Žalobkyně sice právně hodnotila, že sjednaná (podle žalobkyně uzavřená) smlouva je o úvěru, netvrdila však již, že se žalovaný měl ve smlouvě zavázat úvěrové peníze vrátit. Tvrzeno bylo jen ujednání o povinnosti platit poplatky a úrok. V každém případě však bylo nezbytné prokázat základ žalobních skutkových tvrzení, spočívající ve sjednání uvedeného závazku, a poté i předání uváděných peněz úvěrující žalovanému, protože tvrzená povinnost byla podle žalobkyně výslovně vázána na poskytnutí peněz (slovy za poskytnutí úvěru). 6. Soud však na základě provedeného dokazování nedospěl ke zjištění, že by k tvrzenému ujednání mezi úvěrující a žalovaným došlo. Žalobkyní k důkazu označená a předložená (zjevně) písemná smlouva o úvěru obsahovala jen strojem vypsané údaje o žalovaném a úvěrující a údaje o tvrzeném úvěru. Smlouva nebyla vlastnoručně podepsána žalovaným. To ostatně žalobkyně ani netvrdila, když přinejmenším ve vztahu k žalovanému uváděla, že svou vůli být vázán smlouvou provil tím, že odeslal elektronicky kód.. Ve vztahu k tomuto konkrétnímu tvrzení – odeslání kódu žalovaným, ovšem žalobkyně žádný významný důkaz neoznačila. Ani smlouva o úvěru (budeme-li jí takto souladně s žalobkyní hodnotit) nemusí být písemná, a proto její písemný text nemusí být podepsán oběma smluvními stranami. Z žádného žalobkyní označeného důkazu se ovšem nepodávalo, nebo podávat nemohlo, že by žalovaný potvrzoval vůli, být vázán právě zmíněným závazkem. Soud proto nedospěl k závěru, že by žalovaný takové jednání ve vztahu k úvěrující učinil. Ostatní žalobkyní označené důkazy (důkazní prostředky) totiž tvrzené ujednání také z podstaty věci prokázat nemohly. Výpis z účtu totiž prokazoval jen to, že z určitého účtu byla ve prospěch jiného určitého účtu odepsána částka, odpovídající tvrzenému úvěru. Že by ovšem disponentem (vlastníkem) jednoho z účtů byl právně žalovaný a že by se tak dělo právě v důsledku tvrzeného ujednání z této písemnosti ovšem zjistit nelze. Výpis o transakci totiž neprokazuje sjednání tvrzené smlouvy, nýbrž její možný následek. Jde ovšem také o možný následek nekonečné množiny jiných příčin. Příčina tohoto tvrzeného následku tedy zjevně tkví v písemnosti, označené jako smlouva o úvěru, jež ovšem tvrzení žalobkyně neprokazuje. 7. Soud ovšem nezjistil ani další skutečnosti tvrzené žalobkyní. V první řadě to, že písemnost, označená k důkazu jak příloha smlouvy o postoupení pohledávek, je přílohou této smlouvy. Smlouva samotná totiž pojednávala o vícero postupovaných pohledávkách, zatímco tvrzená příloha obsahovala údaje jen o jedné a to za žalovaným. Tato„ příloha“ také nebyla nijak obsahově (podle textu) vázána na smlouvou o postoupení. Nebyla z ní tedy zřejmá jakákoli spojitost se smlouvou. Ani oznámení o postoupení pohledávky jež bylo také žalobkyní k důkazu označeno, soud k jinému zjištění nepřivedlo. Bylo totiž vyhotoveno dne 21. ledna 2020 původní úvěrující, ačkoli ta podle tvrzení žalobkyně zanikla fúzí již v roce 2016. Nebylo také zřejmé, zda osoba, která oznámení za úvěrující vlastnoručně podepsala měla k oznamovatelce nějaký vztah a zda tedy za ní mohla takto jednat. 8. Obdobně soud hodnotil i žalobu na placení smluvní pokuty, neboť ani ve vztahu k ní nebylo zjištěno její sjednání žalovaným, když tato povinnost měla být obsažena ve stejném ujednání, jako bylo poskytnutí úvěrových peněz. Nárok na placení smluvní pokuty by ovšem nevznikl také proto, že nebylo zjištěno prodlení žalovaného s placením peněžitého dluhu a tedy ani porušení smluvní povinnosti a také proto, že soud nezjistil výzvu věřitele k jejímu placení. Podle žalobkyně bylo sjednáno právo na smluvní pokutu (slovy oprávněn nárokovat smluvní pokutu). K dospělosti práva do nároku tedy byla nezbytná výzva k placení ve smyslu § 1958 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“). Žalobkyně v tomto směru pouze poukazovala na předžalobní výzvu ze dne 23. června 2020. Z písemnosti obsahující tuto výzvu ovšem soud nezjistil, že by se o smluvní pokutě zmiňovala. Dále bylo zřejmé, že byt žalobkyně tvrdila ujednání o poměrné (procentuální) smluvní pokutě, nespecifikovala již z jaké částky a za jaké období byla počítána. 9. V souvislosti s rozsahem skutkových tvrzení a označení důkazů je třeba zdůraznit, že břemeno tvrzení a břemeno důkazní týkající se pozitivní skutečnosti (zde sjednání smluv) tíží ve smyslu § 101 odst. 1 a § 120 odst. 1 OSŘ žalobkyni, nikoli žalovaného, po němž nelze požadovat, aby byť jen tvrdil, že žádnou smlouvu s úvěrující nesjednal, nebo že pohledávky nebyly postoupeny. V této souvislosti lze odkázat na závěry, vyjádřené v rozsudcích Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. října 1997, sp. zn. 2 Cdon 257/97, zveřejněném v časopise Právní rozhledy č. 7/1998, str. 372, nebo