15 C 19/2020-30 — Okresní soud v Chebu

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně uplatněný rozkazní žalobou, podanou ke zdejšímu soudu dne [datum], na zaplacení částky [částka]. Ta představovala jednak nedoplatek pojistného [částka], žalovaného za období od [datum] do [datum] a dále paušalizované náklady spojené s upomínáním a vymáháním dlužného pojistného [částka], a to za prokazatelně odeslanou upomínku na dlužné pojistné s upozorněním na možnost zániku pojištění. Nakonec byl také žalován úrok z prodlení z těchto částek za období od [datum] do [datum] ve výši [částka]. Podle tvrzení žalobkyně uzavřeli dne [datum] účastníci pojistnou smlouvu v písemné formě, podpisem vyplněného formuláře tohoto pojistného produktu, který je označen [číslo] jejímž předmětem bylo [typ pojištění] [anonymizována dvě slova] [rok] [anonymizováno], přičemž touto smlouvou mělo být pojištěno vozidlo [značka vozidla] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova], [registrační značka], s pojistným [částka] za čtvrtroční pojistné období, které bylo splatné v první den pojistného období. Pojistné nebylo žalovaným zaplaceno právě za žalované období. Žaloba na zaplacení žalovaných nákladů a úroku z prodlení nebyla žaloba blíže zdůvodněna. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání nařízenému na den [datum] [anonymizována dvě slova] se nedostavil žádný z účastníků, ani jejich zástupců, přičemž pouze žalobkyně svou neúčast předem omluvila. 3. Na základě dokazování soud zjistil, že mezi účastníky byla v den uváděný žalobkyní sjednána výše uvedená smlouva, která ovšem obsahovala ujednání o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem uváděného vozidla, a to za pojistné [částka] ročně a pojištění zavazadel a přepravovaných osob za pojistné [částka] ročně. Sjednáno bylo pojistné období uváděné žalobkyní. Nad rámec žalobních tvrzení pak soud zjistil, že žalovaný byl ve smlouvě označen jako pojistník a žalobkyně jako pojistitel a že pojištění bylo sjednáno od [datum]. 4. Soud dále vycházel z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný nezaplatil žalované pojistné, náhradu, ani žalovaný úrok z prodlení, když žalovaný v tomto směru neuváděl tvrzení o případném opaku, ačkoli mu tuto povinnost předepisuje § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“). Lze souhlasit s právním hodnocením žalobkyně o tom, že, že mezi účastníky byla sjednána pojistná smlouva. Byť žalobkyně uváděla, že smlouvou bylo pojištěno vozidlo, současně nelogicky právně sama podřizovala režim smlouvy zákonu č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), (dále jen„ ZPOPV“). Pojištění upravené tímto zákonem se tedy týkalo je odpovědnosti za újmu způsobenou provozem uvedeného vozidla a podpůrně a zcela ve zbytku, tzn. u pojištění věcí a osob se vztah účastníků řídil § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“). 5. Z dané smlouvy byla žalobkyně povinna vyplatit pojistnou částku oprávněné osobě v případě pojistné události. Žalovaný byl pak povinen hradit pojistné do doby zániku pojištění podle § 2782 odst. 1 OZ, resp. jen u pojištění odpovědnosti do konce kalendářního měsíce, v němž pojištění zaniklo, stalo-li se tak dříve, než uplynula sjednaná doba podle § 13 odst. 2 ZPOPV. Doba pro placení pojistného nebyla účastníky sjednána. Lhůta pro zaplacení pojistného tedy byla stanovena § 2783 odst. 2 OZ na první den pojistného období. Za žalované období tedy mělo být zaplaceno žalované pojistné do [datum]. 6. Pojištění trvalo také v době, za kterou se žalobkyně domáhala zaplacení pojistného. Její nárok na zaplacení pojistného za žalovanou dobu trvání pojištění v uváděném období, resp. u pojištění odpovědnosti [datum] [anonymizována dvě slova] [rok] v poměrné výši [částka] ([částka] u pojištění odpovědnosti a [částka] u ostatního pojištění) je tedy důvodný. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním tohoto peněžitého závazku, má žalobkyně právo nejen na zaplacení tohoto nedoplatku pojistného, ale také na úhradu úroku z prodlení z této částky za požadované období podle § 1970 odst. 2 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě výrokem I. vyhověl i v tomto rozsahu. Lhůta pro splnění uložené povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ. 7. Ve zbytku byla žaloba na zaplacení pojistného v částce [částka] výrokem II. zamítnuta, neboť z žalobních tvrzení nebylo možné zjistit nárok za placení této částky, kdy bližší podrobnosti ohledně jejího výpočtu nebyly uvedeny. Protože soud nezjistil, že by se žalovaný ohledně této částky dostal do prodlení s placením, bylo stejným výrokem nutné zamítnout také žalobu na zaplacení úroku z prodlení z této částky. 8. Výrokem II. soud také zamítl žalobu na zaplacení paušalizované náhrady ve výši [částka], neboť žalobkyně netvrdila, že by se žalovaný k placení v tomto směru zavázal. Ani ohledně tohoto nároku tedy nebylo možné zjistit právní normu, z níž by žalovaná povinnost vyplývala. Pokud se touto částí žaloby snad žalobkyně domáhala nahrazení nákladů, které jí vznikly v důsledku porušení smluvní povinnosti žalovaným, tedy náhrady toho, oč se žalobkyni v tomto důsledku zmenšil majetek, pak žalobkyně nevysvětlila, jaké konkrétní náklady (v jaké výši ve vztahu ke konkrétní činnosti či výdaji) takto vznikly a žádné náklady ani nedoložila. Jestliže snad žalovaná náhrada nevyjadřuje skutečnou hodnotu činnosti, která byla dodavatelem vykonána, ale jedná se o paušální náhradu, jejíž výše se neodvíjí od uskutečněných úkonů, lze odkázat na zobecnitelný závěr vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. prosince 2011, sp. zn. 25 Cdo 3476/2008, (všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na: http://www.nsoud.cz/) který nepřiznal právo na obdobnou náhradu nákladů za řešení škodné události. I zde pak platí, že pokud byl nárok na zaplacení částky [částka] hodnocen jako nedůvodný, bylo nutné výrokem II. zamítnout také žalobu na zaplacení úroku z prodlení z této částky s ohledem na akcesoritu tohoto příslušenství k úročené jistině. 9. O náhradě nákladů soud rozhodl výrokem II. v souladu s § 142 odst. 2 OSŘ, podle kterého je kritériem poměr procesního úspěchu ve věci. V daném případě měla žalobkyně procesní úspěch ve vztahu k částce [částka] s příslušenstvím a žalovaný byl procesně úspěšný v částce [částka] s příslušenstvím. Míra procesního úspěchu žalobkyně z takto zjištěného celkového součtu peněžitého předmětu řízení ve výši [částka] činila ~ 85 % a míra procesního úspěchu žalovaného ~ 15 %. Žalobkyně měla proto právo na náhradu nákladů, potřebných k účelnému uplatnění jejího práva před soudem v poměru ~ 70 %. 10. Žalobkyně požadovala ze svých nákladů nahradit výdaje za soudní poplatek ve výši [částka], odměnu svého zástupce za tři úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, ve výzvě k plnění a v písemném podání ve věci, vždy po [částka] za každý tento úkon. Dále žádala paušální náhradu provozních výdajů zástupce žalobkyně za tyto tři úkony po [částka] a zřejmě i náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z těchto částek mimo soudního poplatku. Celkem žádala nahradit částku [částka]. 11. Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto náklady: na soudní poplatek v částce [částka]; odměnu svého zástupce, který je advokátem, počítanou v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu České republiky, vyjádřeným v jeho rozsudku ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010 (uveřejněném pod č. 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní), podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za dva úkony právní služby (1. převzetí a příprava věci a 2. spis žaloby) po [částka] podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 advokátního tarifu; provozní výdaje zástupce žalobkyně v paušální výši za jednotlivé zohledněné úkony právní služby, a to ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, také v souladu se závěry vyjádřenými v usneseních Nejvyššího soudu, například ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001 po [částka] za dva zohledněné úkony a odvod daně z přidané hodnoty z odměny a paušálních náhrad zástupce žalobkyně ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. 12. Celkem se tedy jedná o základ náhrady nákladů řízení v částce [částka]. Žalovaný je povinen žalobkyni nahradit z těchto nákladů poměrnou částku [částka] (~ 70 %). O splatnosti k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ. 13. Další žádanou náhradu, jež se týká nákladů za úkon právní služby zástupce žalobkyně, spočívající ve výzvě k plnění adresované žalovanému, učiněné před zahájením řízení, nelze zohlednit. Výzvu k plnění totiž nel