17 C 140/2020-26 — Okresní soud v Chebu

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně, uplatněný rozkazní žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum], na zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení podle výroku I. Žaloba na zaplacení úroku z prodlení nebyla blíže odůvodněna. Částka [částka] pak představovala složenou pohledávku na zaplacení (2. a 3. podstavec) smluvního poplatku [částka] (nárok 1) a nedoplatku vyúčtování [částka] (nárok 2). K těmto pohledávkám žalobkyně uvedla, že jde o: 2. Smluvní poplatek v celkové výši [částka] (2x zaslané upomínky á [částka]) jako paušální náklad spojený se zasíláním výzev ke splnění povinnosti na základě ustanovení čl. II. bod 7) c) VOP a VI odst. 2) a) VOP ve spojení s ceníkem za zvláštní služby, kterými se dlužník vyzývá k uhrazení měsíčních zálohových plateb, s jejichž úhradou se dostal do prodlení. Žalobkyně se v souvislosti s tímto nárokem zmínila o smlouvě o sdružených službách dodávky plynu, uzavřené dne [datum] mezi [právnická osoba] (žalobkyní označena jako postupitel) a žalovanou a všeobecných obchodních podmínkách. Z toho bylo možné usoudit, že VOP jsou oněmi obchodními podmínkami, a to nikoli žalobkyně, nýbrž postupitele. Smlouva byla ukončena pro prodlení žalované s plněním smluvních povinností spočívající v úhradě neuvedených částek. Poplatek měl být účtován žalované jako smluvní pokuta ve vystavených fakturách. Nemá však sankční povahu, ale slouží k pokrytí nákladů vynaložených postupitelem, když jsou jimi hrazeny zvýšené náklady z důvodu zaslání upomínek a náklady na odpojení odběrného místa. K prokázání těchto svých tvrzení žalobkyně označila fakturu za sdružené služby dodávky plynu, všeobecné obchodní podmínky a ceník postupitele. 3. Zbytek v částce [částka], představoval nedoplatek vyúčtování služeb dodaných postupitelem žalované v odběrném místě na adrese [adresa žalované], na základě smlouvy (zřejmě stejné jako u nároku 1), spočívající v dodání [komodita] [anonymizováno], [číslo] MWh v ceně [částka] za fakturační období od [datum] [anonymizováno] do [datum]. Podle žalobkyně dodával energie postupitel podle smlouvy žalované, která se za to měla zavázat hradit regulovanou cenu. Z vyúčtované částky žalovaná měla zaplatit jen [částka]. Podle žalobkyně byla dne [datum] uzavřena smlouva o postoupení pohledávek mezi postupitelem a žalobkyní, jíž zřejmě obě žalované pohledávky přešly na žalobkyni. Postoupení mělo být oznámeno žalované dopisem ze dne [datum]. 4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K jednání nařízenému na den [datum] [anonymizována dvě slova] se nedostavila žádná z účastnic, ani zástupce žalobkyně, přičemž pouze žalobkyně a žalovaná svou neúčast předem omluvily. 5. Již ze žalobních tvrzení je zřejmé, že důvodný nemůže být nárok na zaplacení poplatku (podle žalobkyně také paušální náhrady nákladů) v částce [částka], který vycházel jen z obchodních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně. Žalobkyně totiž neuvedla nic, z čeho by bylo možné hodnotit závaznost obchodních podmínek jiného subjektu pro žalovanou. Jestliže by snad nárok měl zprostředkovaně původ ve smlouvě s žalovanou, když na smlouvu žalobkyně v této souvislosti odkazovala, pak je nutné uzavřít, že ohledně nároku 1 žalobkyně k důkazu takovou smlouvu neoznačila. Při absenci jakéhokoli potvrzení žalobních tvrzení žalovanou, soud proto nemohl zjistit, že by ke sjednání smlouvy o placení poplatku došlo. 6. Obdobně nebylo možné z žalobních tvrzení také zjistit, jaké že konkrétní platební povinnosti měla žalovaná porušit, aby musela být v této souvislosti upomínána, když jediná zmíněná povinnost k placení se týkala faktury [číslo] kterou ovšem již byly předmětné poplatky účtovány. Pokud se touto částí žaloby snad žalobkyně domáhala nahrazení nákladů, které dodavateli vznikly v důsledku porušení smluvní povinnosti žalovanou, tedy náhrady toho, oč se dodavatelce energie v tomto důsledku zmenšil majetek, pak žalobkyně rovněž nevysvětlila, jaké konkrétní náklady (v jaké výši ve vztahu ke konkrétní činnosti či výdaji) takto vznikly a žádné náklady ani nedoložila. Jestliže snad žalovaná náhrada nevyjadřuje skutečnou hodnotu činnosti, která byla dodavatelem vykonána, ale jedná se o paušální náhradu, jejíž výše se neodvíjí od uskutečněných úkonů, lze odkázat na zobecnitelný závěr vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. prosince 2011, sp. zn. 25 Cdo 3476/2008, (všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na: http://www.nsoud.cz/) který nepřiznal právo na obdobnou náhradu nákladů za řešení škodné události. 7. Jen pro úplnost soud doplňuje, že ani při úplném označení důkazů by nebylo možné žalobě v tomto rozsahu vyhovět již na základě žalobních tvrzení. Smluvní závazek je totiž nutné hodnotit jako spotřebitelský ve smyslu § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“) neboť právní předchůdkyně zjevně své služby poskytovala v rámci své podnikatelské činnosti, zatímco u žalované nic takového tvrzeno nebylo (viz § 419 a § 420 OZ). Podle § 1817 OZ pak platí, že po spotřebiteli nelze požadovat další platbu, pokud nebyla sjednána v rámci hlavního závazku, pokud k ní nedal spotřebitel výslovný souhlas. Hlavním závazkem jistě nebylo placení poplatků za upomínání a o výslovném souhlasu nebylo také nic tvrzeno. 8. Zbývá tedy se dále zabývat tím, zda žalovanou tíží povinnost platit žalobkyni částku [částka]. Podle žalobních tvrzení se žalovaná ve smlouvě s dodavatelkou zavázala platit regulovanou cenu. Žalobkyně ovšem nevysvětlila, kdo a podle jakých pravidel měl cenu za služby dodávky příslušné energie regulovat. Protože však odkazovala na smlouvu o dodávkách plynu, vycházel soud ve vztahu k tomuto nároku ze zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon). Podle § 72 tohoto zákona platí, že smlouvou o dodávce plynu se zavazuje obchodník s plynem nebo výrobce plynu dodávat plyn jinému účastníkovi trhu s plynem a účastník trhu s plynem se zavazuje zaplatit za ni cenu. Součástí smlouvy o dodávce plynu musí mj. být ujednání o způsoby úhrady plateb za dodávku plynu. Způsobem úhrady je bezpochyby myšlena nejen forma platby, tedy způsob, kterým bude úhrada technicky provedena, ale zejména způsob stanovení ceny za dodávku energie. To vyplývá také z právní úpravy koupě, obsažené v § 2079 a násl. OZ, jímž se vztah dodavatelky a žalované podle uváděné smlouvy podpůrně řídí ve věcech, neupravených energetickým zákonem, když předmětem koupě byl plyn a jeho prodej je veřejnoprávně regulován. Lze tedy uzavřít, že na základě uváděné smlouvy vznikla prodávající povinnost dodávat kupující předmět koupě, tj. služby spojené s dodávkami plynu, a kupující povinnost hradit prodávající jejich cenu. Kupní cena přitom musela být podle § 2080 OZ ujednána přímo, nebo alespoň způsobem jejího určení. 9. Z uvedeného je zřejmé, že ve vztahu k této právní normě musela žalobkyně tvrdit nejen to, že se dodavatelka zavázala dodávat žalované příslušnou energii, ale současně s tím to, že se žalovaná zavázala za to platit dodavateli cenu sjednanou buď přímo, nebo určitým způsobem určitelnou. Ohledně ceny žalobkyně zjevně zvolila druhý postup, když netvrdila nic o sjednané ceně, nýbrž se zmiňovala jen o ceně regulované. Mělo se tedy zřejmě jednat o cenu určenou někým jiným - regulátorem, byť neuvedeným způsobem. Takovým regulátorem mohl být veřejný regulátor podle § 19a energetického zákona, tedy Energetický regulační úřad, ale mohl by jím být podle ujednání smluvních stran i někdo další. Protože se žalobkyně o jiném regulátoru nezmiňovala, vycházel soud z toho, že se jedná o cenu regulovanou právě podle § 19a energetického zákona cenovými rozhodnutími Energetického regulačního úřadu podle § 2c zákona č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen. Kupní cena tedy byla podle žalobkyně regulována výhradně cenovým rozhodnutím Energetického regulačního úřadu. K tomu, aby soud mohl zjistit správnost účtované a nyní žalované ceny, musela tedy žalobkyně jednak tvrdit, jaká byla regulovaná cena v případě dodávek příslušné energie žalované, a jednak toto své tvrzení prokázat označením příslušného důkazu, protože cenová rozhodnutí nejsou ani obecně známou skutečností, ani právním předpisem ve smyslu § 121 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“). Žalobkyně ovšem o cenovém rozhodnutí regulátora nic neuváděla. Z provedeného dokazování výše uvedenou fakturou je navíc zřejmé, že účtovaná cena byla tvořena regulovanou cenou jen z části. Již z tohoto důvodu by žaloba nemohla být úspěšná, resp. po prokázání cenového rozhodnutí by mohla být úspěšná jen částečně. 10. Aby byla kupní cena splatná, tj. aby právo na její zaplacení vzniklo a dospělo do nároku, je nezbytné také tvrdit, že dodavatelka poskytl žalované služby v uváděném rozsahu a že tyto služby v souladu se smlouvou žalovanému vyúčtovala, tj. vyzvala ji k placení se specifikací žádané ceny. Z vlastní činnosti je totiž soudu známo, že některé regulované ceny odběru energi