§ 1817 občanský zákoník – Zákaz dodatečných plateb bez souhlasu spotřebitele
Zákon občanský zákoník · 89/2012 Sb. · účinné od 6. 1. 2023 · Občanské právo · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 1817 občanského zákoníku stanoví, že podnikatel nesmí po spotřebiteli požadovat platbu nad rámec hlavního smluvního závazku, pokud k ní spotřebitel předem výslovně nesouhlasil. Podnikatel nemůže spotřebiteli účtovat dodatečné poplatky nebo služby, které nebyly součástí původní dohody, pokud s nimi spotřebitel před uzavřením smlouvy výslovně nesouhlasil. (§ 1817 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, znění účinné od 6. 1. 2023)
Klíčová fakta
- Týká se: spotřebitel, podnikatel
- Judikatura: na § 1817 odkazují 4 soudní rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Účinnost: znění účinné od (předchozí znění: co se změnilo)
- Zdroj: e-Sbírka, 89/2012 Sb.
Podnikatel nesmí po spotřebiteli požadovat další platbu, než kterou je spotřebitel povinen uhradit na základě hlavního smluvního závazku, pokud spotřebitel nedal k této další platbě před uzavřením smlouvy výslovný souhlas. Z předem připraveného nastavení, které by spotřebitel musel odmítnout, nelze výslovný souhlas dovodit.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Podnikatel nemůže spotřebiteli účtovat dodatečné poplatky nebo služby, které nebyly součástí původní dohody, pokud s nimi spotřebitel před uzavřením smlouvy výslovně nesouhlasil.
- Souhlas spotřebitele s další platbou musí být aktivní a jasný; nestačí, aby byla možnost další platby přednastavena a spotřebitel by ji musel aktivně odmítnout.
- Pokud podnikatel požaduje takovou platbu bez výslovného souhlasu, spotřebitel ji nemusí uhradit.
Na co si dát pozor
- Spotřebitel by měl vždy pečlivě zkontrolovat, s čím souhlasí před uzavřením smlouvy, aby se vyhnul nechtěným dodatečným platbám.
- Podnikatelé by měli zajistit, aby jakékoli dodatečné platby byly spotřebitelem výslovně odsouhlaseny, a to nikoli prostřednictvím přednastavených možností.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 1817
Jak soudy aplikují § 1817
Nárok na náhradu škody ve výši 540 Kč (korunový ekvivalent tzv. bakšiše ve výši 20 EUR uhrazeného na základě doporučení delegátky vedlejšího účastníka na recepci hotelu) pak zamítl odvolací soud zcela, když došel k závěru, že vedlejší účastník samotným doporučením úhrady bakšiše právní povinnost ve smyslu § 1817 občanského zákoníku neporušil.
Za transpozici čl. 22 směrnice nelze považovat ani § 1817 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“), neboť žalobkyně po spotřebiteli nepožadovala dodatečnou platbu nad rámec jeho objednávky, pouze doporučovala zakoupení sady Office.
Proto právní konstrukce žalobkyně neobstojí, neboť souhlas ve spotřebitelských smlouvách je nutno projevit výslovně, což vyplývá z § 1817 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), který je provedením čl. 22 směrnice 2011/83/EU o právech spotřebitelů.