28 C 148/2021-15 — Okresní soud v Chebu

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 000 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2017 ve výši 7,05 % ročně, se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 000 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018 ve výši 7,50 % ročně, se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 000 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018 ve výši 8 % ročně, se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 000 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019 ve výši 8,75 % ročně, se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 000 Kč od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020 ve výši 9 % ročně, se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 000 Kč od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020 ve výši 7,25 % ročně, se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 000 Kč od 1. 1. 2021 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, platné pro první den každého příslušného kalendářního pololetí, v němž prodlení žalovaného trvá, zvýšené o 7 procentních bodů, a částky 3 120 Kč, a to z titulu nesplacené půjčky poskytnuté žalovanému na základě smlouvy ze dne 17. 9. 2007, [číslo] právní předchůdkyní žalobkyně- společností [právnická osoba], [IČO], která následně pohledávku za žalovaným postoupila [právnická osoba] S.à.r.l. a ta pohledávku postoupila žalobkyni. 2. Žalovaný se k podané žalobě v průběhu řízení nevyjádřil, při splnění podmínek bylo rozhodnuto podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání. 3. Žalovaný netvrdil a neprokázal skutečnosti, které by vyvracely tvrzení žalobkyně o existenci a oprávněnosti žalobou uplatněného nároku, nesplnil tak svoji povinnost dle § 101 odst. 1 o. s. ř. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně a žalobkyní předložených listinných důkazů. Soudem byl ze žalobkyní předložených důkazních prostředků zjištěn následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela dne 17. 9. 2007 se žalovaným smlouvu o půjčce [číslo] na základě této poskytla v den uzavření smlouvy žalovanému v hotovosti částku 8 000 Kč, kdy poskytnutou částku se žalovaný zavázal splatit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 5 120 Kč, a to ve 40 pravidelných týdenních splátkách po 328 Kč, celkem tak měl právnímu předchůdci žalobkyně uhradit částku 13 120 Kč, a to do 23. 6. 2008. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) činila 294,10%. Žalovaný splátky řádně nehradil, když na těchto měl dle tvrzení žalobkyně uhradit pouze 2 000 Kč. Pohledávku za žalovaným postoupila právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] S.à.r.l. smlouvou ze dne 19. 6. 2015, což žalovanému oznámila sdělením ze dne 25. 6. 2015, která pohledávku postoupila žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018, kdy žalovaný byl informován o postoupení pohledávky sdělením ze dne 17. 9. 2018. Pokud žalobkyně tvrdila, že žalovaný ke dni postoupení pohledávky dlužil na jistině částku 8 000 Kč, na souhrnném poplatku částku 3 120 Kč a úrok z prodlení, jak uvedeno shora, toto tvrzení žalobkyně žalovaný nevyvracel. 4. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k dobrovolné úhradě jeho dluhu předžalobní výzvou ze dne 12. 4. 2021. Žalovaný dluh neuhradil. 5. Shora uvedenou smlouvu uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným by bylo namístě posoudit dle formy i obsahu jako smlouvu o půjčce podle § 657 a násl. zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ občan. zák.“), kdy smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu, přičemž při půjčce lze dohodnout úroky dle § 658 občan. zák. Předmětná smlouva představuje předtištěný formulář, do kterého byly vepsány osobní údaje o žalovaném, o výši půjčky a tzv. souhrnném poplatku, o celkové částce, která měla být žalovaným právní předchůdkyni žalobkyně zaplacena, a o výši a počtu týdenních splátek celkové dlužné částky. Při posuzování této smlouvy soud vycházel z právního názoru z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 7. 2017, č. j. 25 Co 132/2017 – 77, týkajícího se nepřiměřené výše úroků a poplatků za poskytnutí peněžních prostředků. S odkazem na uvedený právní názor, od kterého soud neměl důvod se odchýlit, je nutno uvést, že v případě poskytnuté jistiny 8 000 Kč činil souhrnný poplatek, který se žalovaný zavázal uhradit za dobu cca 10 měsíců, celkem 5 120 Kč, což je výše která se vymykala výši roční procentní sazby nákladů půjček či úvěrů, za jaké v době uzavření smlouvy byly na bankovním trhu poskytovány spotřebitelské půjčky a úvěry, kdy i výše roční procentní sazby nákladů byla samotnou smlouvou vyčíslena na 294,10 %. Ve shodě s názorem odvolacího soudu, který v předmětné věci dospěl k závěru, že v daném případě se jednalo o dvoustranný právní úkon absolutně neplatný pro rozpor s dobrými mravy podle § 39 občan. zák., následně i soud dospěl v této věci k závěru o absolutní neplatnosti shora uvedené smlouvy o půjčce uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. S ohledem na tento závěr je poté nutno posoudit nárok žalobkyně podle § 451 a násl. občan. zák., podle něhož je žalovaný povinen vydat bezdůvodné obohacení, kdy bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný mimo jiné plněním z neplatného právního úkonu. S ohledem na uvedená skutková zjištění soud posoudil nárok žalobkyně jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení, neboť žalobkyně prokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně, původní věřitel, poskytla žalovanému částku 8 000 Kč, kdy žalovaný uhradil částku 2 000 Kč, žalobě bylo tedy vyhověno co do rozdílu uvedených částek ve výši 6 000 Kč, neboť v případě neplatné smlouvy lze žalovaným uhrazené splátky započítat toliko na jistinu, výše úroku z prodlení vychází z nařízení vlády č. 142/1994 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl. 6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. S ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu ve věci bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.