28 C 188/2021-15 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobou podanou dne 20. 8. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 450 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 13 450 Kč za dobu od 30. 4. 2008 do 18. 12. 2020 ve výši 13 517,55 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 13 450 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení, a to z titulu nesplacené půjčky poskytnuté žalovanému na základě smlouvy [číslo] právním předchůdcem žalobkyně – společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ postupitel“), který následně pohledávku za žalovaným postoupil žalobkyni. 2. Dále se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 890 Kč, se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 30. 4. 2008 do 18. 12. 2020 ve výši 17 979,85 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ročně z částky z částky 17 890 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení, a to z titulu nesplacené půjčky poskytnuté žalovanému na základě smlouvy [číslo] právním předchůdcem žalobkyně – společností [právnická osoba], [IČO], který následně pohledávku za žalovaným postoupil žalobkyni. 3. Žalovaný se k podané žalobě v průběhu řízení nevyjádřil, při splnění podmínek bylo rozhodnuto podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. s. ř.“), bez nařízení jednání. 4. Žalovaný netvrdil a neprokázal skutečnosti, které by vyvracely tvrzení žalobkyně o existenci a oprávněnosti žalobou uplatněného nároku, nesplnil tak svoji povinnost dle § 101 odst. 1 o. s. ř. Soud tak vycházel z tvrzení žalobkyně a žalobkyní předložených listinných důkazů. Soudem byl ze žalobkyní předložených listinných důkazních prostředků ohledně prvního nároku zjištěn následující skutkový stav. Dne 23. 4. 2007 uzavřel právní předchůdce žalobkyně se žalovaným smlouvu o půjčce [číslo] podle níž žalovanému poskytl v hotovosti částku 10 000 Kč, kdy poskytnutou částku se žalovaný zavázal splatit spolu s se souhrnným poplatkem ve výši 6 400 Kč, a to ve 40 týdenních splátkách po 410 Kč, celkem tak měl právnímu předchůdci žalobkyně uhradit částku 16 400 Kč, a to do 28. 1. 2008. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) činila 294,10 %. Žalovaný splátky řádně nehradil, když na těchto měl dle tvrzení žalobkyně uhradit 2 950 Kč, poslední splátku měl takto uhradit 22. 4. 2008. Pohledávku za žalovaným právní předchůdce žalobkyně (postupitel) postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, což postupitel žalovanému oznámil dopisem ze dne 5. 1. 2021. Pokud žalobkyně tvrdila, že žalovaný ke dni postoupení pohledávky dlužil na jistině částku 8 201,22 Kč, na souhrnném poplatku částku 5 248,78 Kč, a úrok z prodlení, toto tvrzení žalobkyně žalovaný nevyvracel. 5. Ohledně druhého nároku byl zjištěn následující skutkový stav. Dne 15. 2. 2007 uzavřel právní předchůdce žalobkyně se žalovaným smlouvu o půjčce [číslo] podle níž žalovanému poskytl v hotovosti částku 15 000 Kč, kdy poskytnutou částku se žalovaný zavázal splatit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 10 440 Kč, a to v 53 týdenních splátkách po 480 Kč, celkem tak měl právnímu předchůdci žalobkyně uhradit částku 25 440 Kč, a to do 21. 2. 2008. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) činila 206,80 %. Žalovaný splátky řádně nehradil, když na těchto měl dle tvrzení žalobkyně uhradit 7 550 Kč, poslední splátku měl takto uhradit 22. 4. 2008. Pohledávku za žalovaným právní předchůdce žalobkyně (postupitel) postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, což postupitel žalovanému oznámil dopisem ze dne 5. 1. 2021. Pokud žalobkyně tvrdila, že žalovaný ke dni postoupení pohledávky dlužil na jistině částku 10 548,35 Kč, na souhrnném poplatku 7 341,65 Kč, a úrok z prodlení, jak uvedeno shora, toto tvrzení žalobkyně žalovaný nevyvracel. 6. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 29. 7. 2021. Žalovaný dluh neuhradil. 7. Shora uvedené smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným by bylo namístě posoudit dle formy i obsahu jako smlouvy o půjčce podle § 657 a násl. zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ občan. zák.“), kdy smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu, přičemž při půjčce lze dohodnout úroky dle § 658 občan. zák. V případě předmětných smluv se jedná o předtištěné formuláře, do kterých byly vepsány osobní údaje o žalovaném, o výši půjčky a poplatků, o celkové částce, která měla být žalovaným právnímu předchůdci žalobkyně zaplacena, a o výši a počtu týdenních splátek celkové dlužné částky. Při posuzování těchto smluv soud vycházel z právního názoru z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 7. 2017, č. j. 25 Co 132/2017 - 77, týkajícího se nepřiměřené výše úroků a poplatků za poskytnutí peněžních prostředků. S odkazem na uvedený právní názor, od kterého soud neměl důvod se odchýlit, je nutno uvést, že v případě poskytnuté jistiny 10 000 Kč v případě prvního nároku činil souhrnný poplatek, který se žalovaný zavázal uhradit za dobu jednoho roku, celkem 6 400 Kč, a v případě druhého nároku v případě poskytnuté jistiny 15 000 Kč souhrnný poplatek 10 440 Kč, což je výše která se vymykala výši roční procentní sazby nákladů půjček či úvěrů, za jaké v době uzavření smluv byly na bankovním trhu poskytovány spotřebitelské půjčky a úvěry, kdy i výše roční procentní sazby nákladů byla samotnou smlouvou vyčíslena na 294,10 % v případě prvního nároku a 206,80 % v případě druhého nároku. Ve shodě s názorem odvolacího soudu, který v předmětné věci dospěl k závěru, že v daném případě se jednalo o dvoustranný právní úkon absolutně neplatný pro rozpor s dobrými mravy podle § 39 občan. zák., následně i soud dospěl v této věci k závěru o absolutní neplatnosti shora uvedených smluv o půjčce uzavřených mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným. S ohledem na tento závěr je poté nutno posoudit nárok žalobkyně podle § 451 a násl. občan. zák., podle něhož je žalovaný povinen vydat bezdůvodné obohacení, kdy bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný mimo jiné plněním z neplatného právního úkonu. 8. Soud na základě zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že žalobkyně by měla právo pouze na vydání toho, co právní předchůdce žalobkyně sám plnil na základě smluv, které nebyly platné. S ohledem na zjištění, že žalovaný převzal v případě prvního nároku částku 10 000 Kč a uhradil 2 950 Kč, žalobě vyhověl co do rozdílu v částkách ve výši 7 050 Kč, ohledně druhého nároku, kdy žalovaný převzal částku 15 000 Kč a uhradil 7 550 Kč, žalobě vyhověl co do rozdílu v částkách ve výši 7 450 Kč, a to s úroky z prodlení, neboť v případě neplatné smlouvy nelze žalovaným uhrazené splátky započítávat na úhradu uvedených poplatků, výše úroku z prodlení dle § 517 občan. zák. vychází z nařízení vlády č. 142/1994 Sb. Ve zbývající části uplatněných nároků soud žalobu zamítl (výrok II. a výrok IV. rozsudku). 9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl ve věci úspěšný ve větší části a měl by tak právo na úhradu poměrné části nákladů řízení, na jeho straně však žádné náklady řízení nebyly zjištěny.