8 C 117/2021-32 — Okresní soud v Chebu

Žalobce se žalobou domáhal od žalovaného zaplacení částky s příslušenstvím, uvedených v bodě I. výroku tohoto rozsudku. Uvedl, že žalovanému pronajímal pokoj [číslo] v ulici [ulice a číslo] v [obec], a to smlouvou o ubytování ze dne [datum] a na ni navazujícími smlouvami o ubytování ze dne [datum] a [datum]. Žalovaný dluží nájemné za užívání ubytovny za listopad a prosinec 2015 a leden a duben 2016 v celkové výši 13 632 Kč, když nájemné ve výši 3 408 Kč bylo splatné vždy do 15 dne v měsíci. Dne 27. 5. 2016 žalovaný dluh uznal a zavázal se k uzavření dohody o splátkách, k jejímuž podpisu se však již nedostavil. Dluh žalovaný neuhradil ani po žalobcových upomínkách. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. <i>Žalobkyně a žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“) bez nařízení jednání.</i> Soud má za prokázané, že žalobce žalovanému pronajímal pokoj [číslo] v ubytovně v ulici [ulice a číslo] v [obec], a to smlouvou o ubytování ze dne [datum] v období od 1. 10. 2015 do 31. 12. 2015, smlouvou o ubytování ze dne [datum] v období od 1. 1. 2016 do 31. 3. 2016 a smlouvou o ubytování ze dne [datum] v období od 1. 4. 2016 do 30. 4. 2016. Nájemné činilo vždy 3 408 Kč měsíčně a mělo být hrazeno vždy do každého 15. dne příslušného kalendářního měsíce. Žalovaný dluží nájemné za listopad a prosinec 2015 a leden a duben 2016 v celkové výši 13 632 Kč. Dne 27. 5. 2016 žalovaný dluh uznal. Skutkový stav prokazují: Smlouva o ubytování ze dne [datum], Smlouva o ubytování ze dne [datum], Smlouva o ubytování ze dne [datum], žalobcovy upomínky ze dnů 5. 5. 2016, 5. 10. 2017 a 3. 8. 2020, uznání dluhu co do důvodu a výše ze dne 27. 5. 2016. Bylo na žalovaném, aby v případě, že nesouhlasí s žalobcovými tvrzeními o existenci dluhu, případně s jinou podstatnou žalobcem tvrzenou skutečností, sám ve smyslu § 101 OSŘ tvrdil a prokázal, že dluží méně, nebo je zde jiný důvod, proč žalobcem uplatněný nárok není důvodný. Žalovaný tak neučinil, a proto soud vychází z toho, že žalobcova tvrzení o neuhrazených platbách odpovídají skutečnosti. Žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu o ubytování dle § 2326 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), podle níž byl žalobce povinen poskytnout žalovanému přechodné ubytování na ujednanou dobu a žalovaný byl povinen za toto ubytování zaplatit sjednanou částku. Protože žalovaný svoji povinnost ve shora uvedeném období nesplnil, soud žalobě vyhověl a uložil žalovanému žalobci dlužné úhrady zaplatit. Vzhledem k tomu, že žalovaný se dostal do prodlení s placením peněžitého dluhu, vznikl žalobci také nárok na úhradu úroku z prodlení, který je žádán za období, kdy již žalovaný byl v prodlení s placením každé jednotlivé platby a ve výši, která nepřevyšuje výši dle § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobce měl ve věci plný úspěch, proto mu dle § 142 odst. 1 OSŘ vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení, a to soudního poplatku za řízení 1 000 Kč a paušální náhrady nákladů řízení dle § 1 odst. 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady (dále jen„ vyhláška“) za 2 úkony (žalobu a předžalobní výzvu) po 300 Kč, celkem ve výši 600 Kč, neboť v daném případě je žalobce ve smyslu § 1 vyhlášky účastníkem, jenž není v řízení zastoupen zástupcem dle § 137 odst. 2 OSŘ a který nedoložil výši hotových výdajů svých či jiného svého zástupce.