8 C 222/2021-20 — Okresní soud v Chebu

Žalobce se žalobou domáhal od žalovaného zaplacení částek s příslušenstvím, uvedených v bodech I. a II. výroku tohoto rozsudku. Uvedl, že žalovaný uzavřel dne [datum] s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO] smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému v hotovosti 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit celkem částku 26 040 Kč (jistina 15 000 Kč, souhrnný poplatek 11 040 Kč), a to v 55 týdenních splátkách po 480 Kč. Žalovaný se s plněním svých povinností dostal do prodlení, uhradil jen částku 7 220 Kč Smlouva zanikla uplynutím doby ke dni 30. 4. 2010 [Pohledávka byla postoupena společnoti] [název] a poté žalobci. Žalovaný poté již neuhradil ničeho. Celkový dluh žalovaného činí 18 820 Kč, z čeho jistina úvěru činí 15 000 Kč a souhrnný poplatek (kapitalizovaný úrok) 3 820 Kč. Žalovaný dluh neuhradil ani přes žalobcovu předžalobní výzvu. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. <i>Žalobce i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“), bez nařízení jednání.</i> Soud má ze Smlouvy o půjčce [číslo] za prokázané, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel dne [datum] s žalovaným smlouvu o půjčce, na jejímž základě poskytl žalovanému hotovostní půjčku ve výši 15 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal mu tyto finanční prostředky vrátit spolu se souhrnným poplatkem 11 040 Kč, a to v 55 týdenních splátkách po 480 Kč. Žalovaný svou povinnost nesplnil, kdy se dostal do prodlení se splácením svého dluhu, kdy uhradil celkem 7 220 Kč Smlouva zanikla uplynutím doby ke dni 30. 4. 2010 [Pohledávka byla postoupena společnosti] [název] na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a následně žalobci na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a postoupení pohledávek bylo žalovanému vždy postupitelem písemně oznámeno, jak prokazují oznámení o postoupení pohledávek a poštovní podací archy. Povinnost tvrdit ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) OSŘ a dokazovat ve smyslu § 120 odst. 1 OSŘ, že zde je skutečnost, pro niž je žaloba zcela či zčásti nedůvodná, ležela na žalovaném, který však ani jednu z těchto povinností nesplnil. Právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu o půjčce dle § 657 a 658 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“), za použití zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Podle nich se smlouvou o půjčce věřitel přenechává dlužníkovi věci určitého druhu, a dlužník se zavazuje po uplynutí dohodnuté doby vrátit věřiteli věci stejného druhu, v daném případě peníze. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému finanční částku, kterou se žalovaný zavázal vrátit; svou povinnost však nesplnil zcela. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku, spočívající v neuhrazené jistině, nicméně pouze zčásti, a to z důvodů vysvětlených níže. Soud posuzoval oprávněnost tzv.„ souhrnného poplatku“ a dospěl k závěru, že posuzovaná Smlouva o půjčce je v této části neplatná (srovnej např. rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 11. 2012, sp. zn. 122 ICm 1253/2012). Ve smlouvě o půjčce není vysvětleno, z jakých konkrétních částí a z jakých právních důvodů se souhrnný poplatek skládá. Jedná se tudíž o ujednání neurčité, kdy není vůbec zřejmé, zač má žalovaná poplatek platit. I pokud by se jednalo o smluvený úrok dle § 658 ObčZ, byl by takový úrok sjednán ve výši výrazně přesahující obvyklou úrokovou míru při uzavírání úvěrových smluv, tedy analogicky i smluv o půjčce, s bankovními instituty, a v daném případě by zde opět bylo neplatné ujednání, a to pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 ObčZ. Je třeba zdůraznit, že v daném případě se jedná o vztah spotřebitele a podnikatele, za použití definice průměrného spotřebitele (viz Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2005/29/ES) a nelze objektivně očekávat, že si spotřebitel bude při podpisu smlouvy vědom, že pod pojmem„ souhrnný poplatek“ se bude, byť jen zčásti, skrývat smluvní úrok. Soud proto žalobci nepřiznal nárok na zaplacení souhrnného poplatku, nárokovaného v tomto řízení ve výši 3 820 Kč. Právní předchůdce žalobce platby žalovaného v celkové výši 7 220 Kč započítával na souhrnný poplatek, jehož sjednání bylo soudem posouzeno jako neplatné podle hmotného práva. Žalovaného platby, započtené na souhrnný poplatek, proto byly soudem započteny na jistinu a žalobci přiznána jistina snížená o tuto částku, ve zbytku pak žaloba byla zamítnuta. Protože žalovaný neplnil řádně a včas své peněžité závazky, dostal se do prodlení a žalobci vzniklo právo na úrok z prodlení dle § 517 ObčZ a § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění účinném k okamžiku počátku prodlení. Žalovaný měl ve věci větší úspěch než žalobce, proto mu dle § 142 odst. 2 OSŘ vůči němu vzniklo právo na částečnou náhradu nákladů řízení. Žalovanému, který byl po celé řízení procesně pasivní, však žádné náklady řízení nevznikly. Soudu proto rozhodl, že účastníci vůči sobě na náhradu nákladů řízení nemají právo.