8 C 358/2021-18 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhala od žalovaného zaplacení částek s příslušenstvím, uvedených v bodě I. a II. výroku tohoto rozsudku. K prvnímu nároku žalobkyně uvedla, že žalovaný s její právní předchůdkyní, společností [právnická osoba], [IČO], uzavřel dne [datum] Smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě bylo žalovanému v hotovosti poskytnuto 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně spolu se souhrnným poplatkem ve výši 13 920 Kč, a to v 53 týdenních splátkách po 640 Kč, kdy poslední splátka měla být uhrazena dne 28. 11. 2007. Žalovaný uhradil jen 11 270 Kč. Pohledávka byla postoupena žalobkyni, která se domáhá úhrady 22 650 Kč, z čehož připadá na jistinu 13 354,95 Kč a na souhrnný poplatek 9 295,05 Kč. Dále žádá úhradu kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 23 716 Kč, což je úrok v zákonné výši z částky 22 650 Kč od 6. 12. 2007 do 18. 12. 2020, a úroku z prodlení od 19. 12. 2020 do zaplacení. Žalovaný svůj dluh žalobkyni neuhradil ani přes předžalobní výzvu. K druhému nároku žalobkyně uvedla, že žalovaný s její právní předchůdkyní, společností [právnická osoba], [IČO], uzavřel dne [datum] Smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě bylo žalovanému v hotovosti poskytnuto 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně spolu se souhrnným poplatkem ve výši 8 985 Kč, a to v 39 týdenních splátkách po 615 Kč, kdy poslední splátka měla být uhrazena dne 10. 6. 2007. Žalovaný se s plněním svých povinností dostal do prodlení, uhradil jen částku 17 162 Kč. Pohledávka byla postoupena žalobkyni, která se domáhá úhrady 6 823 Kč, z čehož připadá na jistinu 4 267,04 Kč a na souhrnný poplatek 2 555,96 Kč. Dále žádá úhradu kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 7 327,06 Kč, což je úrok v zákonné výši z částky 6 823 Kč od 29. 8. 2007 do 18. 12. 2020, a úroku z prodlení od 19. 12. 2020 do zaplacení. Žalovaný svůj dluh žalobkyni neuhradil ani přes předžalobní výzvu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. <i>3. Žalobkyně a žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“), bez nařízení jednání.</i> 4. Soud má za prokázaná skutková tvrzení uvedená v žalobě. K prvnímu nároku tak má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], a žalovaný uzavřeli dne [datum] Smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě bylo žalovanému v hotovosti poskytnuto 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně spolu se souhrnným poplatkem ve výši 13 920 Kč, a to v 53 týdenních splátkách po 640 Kč, kdy poslední splátka měla být uhrazena dne 28. 11. 2007. Žalovaný uhradil jen 11 270 Kč. Pohledávka byla postoupena žalobkyni. K druhému nároku má soud za prokázané, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], uzavřel dne [datum] Smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě bylo žalovanému v hotovosti poskytnuto 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně spolu se souhrnným poplatkem ve výši 8 985 Kč, a to v 39 týdenních splátkách po 615 Kč, kdy poslední splátka měla být uhrazena dne 10. 6. 2007. Žalovaný se s plněním svých povinností dostal do prodlení, uhradil jen částku 17 162 Kč. Pohledávka byla postoupena žalobkyni. 5. Skutkový stav v bodě 4. prokazují tyto listinné důkazy: Smlouva o půjčce [číslo] ze dne [datum], oznámení původního věřitele o postoupení pohledávky a poštovní podací lístek, Smlouva o půjčce [číslo] ze dne [datum], oznámení původního věřitele o postoupení pohledávky a poštovní podací lístek předžalobní výzva a poštovní podací lístek. 6. Bylo na žalovaném, aby ve smyslu § 101 OSŘ tvrdil a prokázal, že uhradil více, než tvrdí žalobkyně, resp. tvrdil a prokázal jiné skutečnosti, které by mohly zčásti či zcela vyvrátit oprávněnost žalobkynina nároku. Žalovaný tak však neučinil a soud má tudíž za to, že je pravdivé žalobkynino tvrzení, že žalovaný žalobou nárokované částky neuhradil ani přes žalobkyninu písemnou předžalobní upomínku. 7. Z právního hlediska lze konstatovat, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvy o půjčce dle § 657 a 658 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“), za použití zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Podle nich se smlouvou o půjčce věřitel přenechává dlužníkovi věci určitého druhu, a dlužník se zavazuje po uplynutí dohodnuté doby vrátit věřiteli věci stejného druhu, v daném případě peníze. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční částky, které se žalovaný zavázal vrátit; svou povinnost však nesplnil zcela. Soud však žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni neuložil v celém žalobou uplatněném rozsahu, ale jen zčásti, a to z důvodů uvedených níže. 8. Soud posuzoval oprávněnost tzv.„ souhrnných poplatků“ a dospěl k závěru, že posuzované smlouvy o půjčce jsou v této části neplatné (srovnej např. rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 11. 2012, sp. zn. 122 ICm 1253/2012). Ve smlouvách o půjčce není vysvětleno, z jakých konkrétních částí a z jakých právních důvodů se souhrnný poplatek skládá. Jedná se tudíž o ujednání neurčité, kdy není vůbec zřejmé, zač má žalovaná poplatek platit. I pokud by se jednalo o smluvený úrok dle § 658 ObčZ, byl by takový úrok sjednán ve výši výrazně přesahující obvyklou úrokovou míru při uzavírání úvěrových smluv, tedy analogicky i smluv o půjčce, s bankovními instituty, a v daném případě by zde opět bylo neplatné ujednání, a to pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 ObčZ. Je třeba zdůraznit, že v daném případě se jedná o vztah spotřebitele a podnikatele, za použití definice průměrného spotřebitele (viz Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2005/29/ES) a nelze objektivně očekávat, že si spotřebitel bude při podpisu smlouvy vědom, že pod pojmem„ souhrnný poplatek“ se bude, byť jen zčásti, skrývat smluvní úrok. 9. Právní předchůdce žalobkyně některé platby žalovaného započítávala na souhrnný poplatek, jehož sjednání bylo soudem posouzeno jako neplatné. Žalovaného platby, započtené na souhrnný poplatek, proto byly soudem započteny na jistinu. V případě prvního nároku bylo žalobě vyhověno ve výši rozdílu mezi výší poskytnuté jistiny a výší provedených plateb, a to včetně úroku z prodlení, který byl žalobkyní žádán za dobu, kdy již žalovaný byl v prodlení s úhradou a ve výši dle § 517 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, a nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve zbytku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. V případě druhého nároku pak soud žalobu zamítl zcela, protože výše uhrazené částky převyšuje výši poskytnuté jistiny a žalovaný tak již nedluží nic. 10. Ve věci měl větší míru úspěchu žalovaný, kterému tak vůči žalobkyni ve smyslu § 142 odst. 2 OSŘ vzniklo právo na náhradu poměrné části nákladů řízení. Žalovanému, který byl po celé řízení pasivní, však žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že účastníci vůči sobě nemají na náhradu nákladů řízení právo.