8 C 376/2021-20 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhala od žalovaného zaplacení částek s příslušenstvím, uvedených v bodě I. a II. výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že žalovaný s její právní předchůdkyní, společností [právnická osoba], [IČO], uzavřel dne [datum] Smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě bylo žalovanému v hotovosti poskytnuto 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně spolu se souhrnným poplatkem ve výši 13 920 Kč, a to v 53 týdenních splátkách po 640 Kč, kdy poslední splátka měla být uhrazena dne 26. 12. 2008. Žalovaný se s plněním svých povinností dostal do prodlení, uhradil jen částku 2 120 Kč. Pohledávka byla postoupena žalobkyni, která se domáhá úhrady 31 800 Kč, z čehož připadá na jistinu 18 750 Kč a na souhrnný poplatek 13 050 Kč. Dále žádá úhradu kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 29 621,08 Kč, což je úrok v zákonné výši z částky 31 800 Kč od 3. 1. 2009 do 18. 12. 2020, a úroku z prodlení od 19. 12. 2020 do zaplacení. Žalovaný svůj dluh žalobkyni neuhradil ani přes předžalobní výzvu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. <i>3. Žalobkyně a žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“), bez nařízení jednání.</i> 4. Soud má za prokázané, že žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřeli dne [datum] Smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě bylo žalovanému v hotovosti poskytnuto 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně spolu se souhrnným poplatkem ve výši 13 920 Kč, a to v 53 týdenních splátkách po 640 Kč, kdy poslední splátka měla být uhrazena dne 26. 12. 2008. Žalovaný se s plněním svých povinností dostal do prodlení, uhradil jen částku 2 120 Kč. Pohledávka byla postoupena žalobkyni. 5. Skutkový stav v bodě 4. prokazují tyto listinné důkazy: Smlouva o půjčce [číslo] ze dne [datum], oznámení původního věřitele o postoupení pohledávky a poštovní podací lístek, předžalobní výzva a poštovní podací lístek. 6. Bylo na žalovaném, aby ve smyslu § 101 OSŘ tvrdil a prokázal, že uhradil více, než tvrdí žalobkyně, resp. tvrdil a prokázal jiné skutečnosti, které by mohly zčásti či zcela vyvrátit oprávněnost žalobkynina nároku. Žalovaný tak však neučinil a soud má tudíž za to, že je pravdivé žalobkynino tvrzení, že žalovaný žalobou nárokované částky neuhradil ani přes žalobkyninu písemnou předžalobní upomínku. 7. Z právního hlediska lze konstatovat, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o půjčce dle § 657 a 658 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“), za použití zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Podle nich se smlouvou o půjčce věřitel přenechává dlužníkovi věci určitého druhu, a dlužník se zavazuje po uplynutí dohodnuté doby vrátit věřiteli věci stejného druhu, v daném případě peníze. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční částku, kterou se žalovaný zavázal vrátit; svou povinnost však nesplnil. Soud však žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku neuložil v celém rozsahu, ale jen zčásti, a to z důvodů uvedených níže. 8. Soud posuzoval oprávněnost tzv.„ souhrnného poplatku“ a dospěl k závěru, že posuzovaná Smlouva o půjčce je v této části neplatná (srovnej např. rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 11. 2012, sp. zn. 122 ICm 1253/2012). Ve smlouvě o půjčce není vysvětleno, z jakých konkrétních částí a z jakých právních důvodů se souhrnný poplatek skládá. Jedná se tudíž o ujednání neurčité, kdy není vůbec zřejmé, zač má žalovaná poplatek platit. I pokud by se jednalo o smluvený úrok dle § 658 ObčZ, byl by takový úrok sjednán ve výši výrazně přesahující obvyklou úrokovou míru při uzavírání úvěrových smluv, tedy analogicky i smluv o půjčce, s bankovními instituty, a v daném případě by zde opět bylo neplatné ujednání, a to pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 ObčZ. Je třeba zdůraznit, že v daném případě se jedná o vztah spotřebitele a podnikatele, za použití definice průměrného spotřebitele (viz Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2005/29/ES) a nelze objektivně očekávat, že si spotřebitel bude při podpisu smlouvy vědom, že pod pojmem„ souhrnný poplatek“ se bude, byť jen zčásti, skrývat smluvní úrok. 9. Právní předchůdce žalobkyně některé platby žalovaného započítávala na souhrnný poplatek, jehož sjednání bylo soudem posouzeno jako neplatné. Žalovaného platby, započtené na souhrnný poplatek, proto byly soudem započteny na jistinu a žalobě bylo vyhověno ve výši rozdílu mezi výší poskytnuté jistiny a výší provedených plateb, a to včetně úroku z prodlení, který byl žalobkyní žádán za dobu, kdy již žalovaný byl v prodlení s úhradou a ve výši dle § 517 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, a nařízení vlády č. 142/1994 Sb. Ve zbytku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 10. Ve věci měli oba účastníci přibližně stejnou míru úspěchu a neúspěchu, žádnému z nich tak vůči druhému nevzniklo ve smyslu § 142 odst. 2 OSŘ právo na náhradu nákladů řízení.