8 C 395/2021-14 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se žalobou domáhala od žalovaného zaplacení částky s příslušenstvím, uvedených v bodě I. výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný použil k přepravě vozidlo městské hromadné dopravy provozované žalobkyní a na výzvu dopravcem pověřených osob se neprokázal platným jízdním dokladem a nezaplatil jízdné a přirážku ve výši 1 500 Kč dle čl. IX. Smluvních přepravních podmínek. Ke kontrolám došlo dne 14. 1. 2019 v 7:50 h na lince [číslo] ([druh dopravního prostředku]), dne 14. 4. 2019 v 16:15 h na lince [číslo] ([druh dopravního prostředku]) a dne 23. 5. 2020 v 16:42 h na lince [číslo] ([druh dopravního prostředku]). Jízdné činilo v prvních dvou případech 20 Kč, v třetím případě 24 Kč O kontrolách byly sepsány dohody s cestujícím [číslo]. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani po žalobkynině písemné výzvě. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. <i>Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“) bez nařízení jednání.</i> <i>Podle § 157 odst. 4 OSŘ v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> Soud má za prokázané, že žalovaný použil k přepravě vozidlo městské hromadné dopravy provozované žalobkyní a na výzvu dopravcem pověřených osob se neprokázal platným jízdním dokladem a nezaplatil jízdné a přirážku ve výši 1 500 Kč dle čl. IX. Smluvních přepravních podmínek. Ke kontrolám došlo dne 14. 1. 2019 v 7:50 h na lince [číslo] ([druh dopravního prostředku]), dne 14. 4. 2019 v 16:15 h na lince [číslo] ([druh dopravního prostředku]) a dne 23. 5. 2020 v 16:42 h na lince [číslo] ([druh dopravního prostředku]). Jízdné činilo v prvních dvou případech 20 Kč, v třetím případě 24 Kč O kontrolách byly sepsány dohody s cestujícím [číslo]. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani po žalobkynině písemné výzvě. Vztah mezi žalobkyní a žalovaným vyplývá ze smlouvy o přepravě osob ve smyslu § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), za podmínek stanovených ve vztahu k jízdě autobusem § 18a odst. 2 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, a ve vztahu k jízdě tramvají § 37 odst. 5 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, podle kterých vznikla žalobkyni povinnost přepravit cestujícího do místa určení a žalovanému povinnost mít u sebe platný cestovní doklad, když za předpokladu nesplnění této povinnosti žalovaným má žalobkyně právo požadovat po něm vedle jízdného také přirážku k jízdnému v maximální výši 1 500 Kč. Soud proto žalobě vyhověl, včetně povinnosti žalovaného uhradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. 1 OSŘ vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení, a to soudního poplatku za řízení 400 Kč a paušální náhrady nákladů řízení dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady (dále jen„ vyhláška“) za 2 úkony (žalobu a předžalobní výzvu) po 100 Kč, protože v tomto případě je žalobkyně ve smyslu § 1 vyhlášky účastníkem, který není v řízení zastoupen zástupcem dle § 137 odst. 2 OSŘ a který nedoložil výši hotových výdajů svých či jiného svého zástupce.