8 C 644/2020-16 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se žalobou domáhala od žalovaného zaplacení částky s příslušenstvím uvedené v bodě I. výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že žalovaný se dne [datum] přihlásil jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence, čímž mu vznikla dle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích (dále jen„ ZRTP“), povinnost hradit televizní poplatky ve stanovené výši. Žalovaný poplatek neuhradil za měsíce srpen 2019 až leden 2020. Výše televizního poplatku v rozhodném období činila 135 Kč. Žalovanému byla žalobkyní zaslána písemná výzva k úhradě celé dlužné částky v souladu s § 10 ZRTP. Dluh však ani v dodatečné lhůtě 15 dnů neuhradil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. <i>Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“) bez nařízení jednání.</i> <i>Podle § 157 odst. 4 OSŘ v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> Soud má za prokázané, že žalovaný se v měsíci dubnu 2011 přihlásil jako poplatník televizního poplatku. Žalovaný poplatek neuhradil za měsíce srpen 2019 až leden 2020. Výše televizního poplatku v rozhodném období činila 135 Kč. Žalovaný dluh neuhradil přes žalobkyninu písemnou výzvu. Žalovanému vznikla povinnost hradit televizní poplatek dle § 3 odst. 2 ZRTP. Podle něj je poplatníkem televizního poplatku fyzická nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Výše televizního poplatku činí dle § 6 ZRTP měsíčně 135 Kč. Protože žalobkyně prokázala existenci pohledávky, soud ze shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu, a proto jí vyhověl, a to včetně nároku na úrok z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. 1 OSŘ vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení, a to soudního poplatku za řízení 400 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“). Náhradu ostatních nákladů řízení, uplatňovaných žalobkyniným advokátem, nelze v tomto případě přiznat s ohledem na judikaturu Ústavního soudu z důvodu jejich neúčelnosti (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2013, zn. I. ÚS 3344/12). Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám žalobkynina advokáta.